Zaujalo mě tvrzení, že šerm nikdy nebyl formou sebeobrany. Říkal jsem si, proč tedy zhruba od 17. století se objevují čistě civilní zbraně vhodné pro denní nošení? Počínaje lehčími rapíry ke kordu, který se dále a dále odlehčoval, načež byl nahrazen nošením jiných zbraní, zejména pistolí (zatímco ve stejné době byla univerzální čistě vojenskou zbraní šavle). Proč by civilista nosil zbraň z jiného důvodu než sebeobrany (vím, že postupem času se z toho stala móda, ale jde mi o prvotní motiv)?
Pak jsem si ale odstavec znovu přečetl, a musel jsem uznat, že je zcela korektní. Netvrdí totiž, že meče (kordy) nebyly používané pro sebeobranu, ale že ŠERM prakticky nebyl. Což je asi pravda, protože není pravděpodobné, že člověka přepadne někdo s mečem a dojde k skutečnému šermu. Spíš člověka přepadnou nějací pobudové beze zbraní, nebo s palicemi či noži, a člověk je s trochou štěstí kordem zapíchne - což není šerm. Zajímalo by měl jestli to trenérka právě takto myslela.
A bohužel se s ní neshodnu na významu historické věrnosti v historických filmech. Ano, film má (mimo jiné) bavit - příběhem, scénářem, dialogy, nápaditou režií a kamerou. Nikoli rekvizitami, ty slouží k zasazení scén do kontextu (místního, dobového), případně k navození nějaké atmosféry. To není v rozporu s použitím např. věrných kostýmů. Lněné a vlněné pytle... a co mívají ve středověkých filmech na sobě zástupci běžného lidu? Neforemné, nepraktické plátěné cosi - zásadně hnědé, šedé či černé a nejlépe ještě zabahněné. Zatímco ve skutečnosti se používala řada dekorativních prvků a hlavně barvy, plno pestrých barev! I obyčejní lidé chodili pokud možno čistí a zcela běžně se koupali, podobně často jako dnes.
, parádní zakončení super rozhovoru 
