Jako školáci jsme se dozvídali o významu povstání sedláků u Chlumce roku 1775, jako by šlo o obří masakr, provázený potoky krve. Skutečnost jsem se dozvěděl až na vysoké škole, když jsem pročítal historické knihy, z nichž bylo zjevné, že onu údajně obrovitou bitvu odneslo pár smolařů a neplavců. Profesor historie
JAROSLAV ČECHURA se ovšem zabývá i rebeliemi předchozími. Byly drsnější? Anebo se naši předkové zas tak moc nebouřili? Proč?
| foto: Petr Kozlík,
MAFRA
Sedláci se nebouřili z nouze. Historik Čechura o mýtech kolem českých rebelií
Jako školáci jsme se dozvídali o významu povstání sedláků u Chlumce roku 1775, jako by šlo o obří masakr, provázený potoky krve. Skutečnost je však taková, že onu údajně obrovitou bitvu odneslo pár smolařů a neplavců. Profesor historie Jaroslav Čechura se ovšem zabývá i rebeliemi předchozími. Byly drsnější? Anebo se naši předkové zas tak moc nebouřili? Proč?
Jak to s těmi povstalci v našich krajích bylo? Selské rebelie tu probíhaly od roku 1525 do roku 1775, tedy čtvrt tisíciletí, ovšem s velkými časovými mezerami. A jejich hlavním představitelem bylo zdejší německé obyvatelstvo. Těžiště tedy bylo vlastně v Sudetech, zejména ve východních a severních Čechách. Tamější Němci měli kontakty v říši, kde velká selská povstání probíhala od poloviny 15. století až do doby francouzské revoluce. Je to fenomén typický pro německé dějiny.
Lidé si prováděli hrozné věci kvůli prkotinám. Žena postřelila sousedovi dobytek, protože od něj chtěla třešně, ale on jí žádné nedal. Kluk házel po sousedovi kamínky, ten mu nafackoval, a už přišlo udání třeba z čarodějnictví nebo došlo na násilí.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
