Jeden z nejslavnějších chovatelů
lidoopů v Česku se ke gorilám
dostal náhodou – místo vojny.
A narození prvního gorilího mláděte
u nás dodnes popisuje jako jeden
z nejemotivnějších zážitků. Přestože
z pražské zoo dávno odešel, gorilám
jeho život patří dál. „Jezdíme do
Afriky a podporujeme tam gorily žijící
v pralese,“ říká MAREK ŽDÁNSKÝ (49).
„Už jsem si tam i sáhnul na dno.“
| foto: Michal Sváček,
MAFRA
Přišel Richard a já běhal pro těhotenské testy, vzpomíná ošetřovatel goril
Jeden z nejslavnějších chovatelů lidoopů v Česku se ke gorilám dostal náhodou – místo vojny. A narození prvního gorilího mláděte u nás dodnes popisuje jako jeden z nejemotivnějších zážitků. Má jich ovšem mnohem víc. Přestože z pražské zoo dávno odešel, gorilám jeho život patří dál. „Jezdíme do Afriky a podporujeme tam gorily žijící v pralese,“ říká Marek Žďánský.
Byl jste chovatelem goril, působil jste i v pražské zoo. Jak to začalo? Byl to váš sen? Vůbec ne, nebo vlastně jen napůl. Vždycky jsem chtěl pracovat se zvířaty a už na základní škole jsem o tom uvažoval, ale okolnosti tomu nepřály. Tehdy se studijní obory vybíraly z takové brožury, kde byly uvedeny střední školy a počet lidí, kolik daný rok na obor přijmou. Chovatel exotického zvířectva, což byl obor připravující lidi do zoo, tehdy bral jednoho člověka. Byla to škola v Čakovicích. Lesnická škola, kde bych se taky pohyboval kolem zvířat, byla mimo Prahu, kde jsem bydlel. Takže jsem šel na gymnázium.
Moja do té vody spadla. Byl jsem s kolegyní venku, přeskočil jsem zeď a skočil do expozice do vody. Moju jsem vytáhl a začal jsem ji křísit. Richard celou dobu stál tak dva metry ode mě.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
