Čerstvě třiatřicetiletý Nowitzki, to je basketbalový fenomén. Minulý týden dovedl k titulu v NBA tým Dallas Mavericks, jemuž před finálovou sérií proti hvězdami nabitému mužstvu Miami Heat věřil jen málokdo. Jenže blonďatý německý bombarďák, jehož ve finále trápil zraněný prst i vysoká horečka, byl k nezastavení. Vždy, když byl jeden ze šesti zápasů série na vážkách, hledali hráči Mavericks Nowitzkého – a ten je v klíčových chvílích nikdy nezklamal.
Hlavně díky němu vyhrál Dallas 4:2 na zápasy. "Je to úžasný pocit. Celý rok teď můžeme říkat, že jsme nejlepší na světě. Je to neuvěřitelné, úžasné," soukal ze sebe na tiskové konferenci Nowitzki.
Ten se na konci rozhodujícího zápasu vydal místo divokých oslav na palubovce přímo do šatny, kde se štěstím rozplakal. Nechtěl, aby jeho slzy viděl celý svět. "Cítil jsem, že se mi slzy hrnou do očí už v tunelu pro hráče," přiznal poté.
Nowitzki a pohár pro vítěze NBA: spousta emocí
Je to vůbec poprvé v historii, kdy dovedl tým v NBA k titulu evropský hráč. Jistě, Evropané hráli v NBA klíčovou roli v mnoha vítězných klubech, ale žádný z nich dosud nebyl nejlepším střelcem týmu. Nowitzki v tomto ohledu přepsal historii.
"Myslím, že Dirk je jedním z deseti nejlepších basketbalistů, kteří kdy hráli NBA," prohlásil dokonce kouč Dallasu Rick Carlisle. To jsou silná slova – největší pocty se dosud Nowitzkému dostalo, když ho srovnávali s legendárním Larry Birdem, hvězdou 80. let. "Jsem tím polichocen," vzkázal před pár týdny Bird. "Dirkovi fandím a myslím si, že dokáže velké věci," prorokoval ještě před startem finálové série.
Dlouhán a jeho guru ve vytahaném svetru
Nowitzkého cesta na vrchol přitom nebyla ani zdaleka tak přímočará jako útočné akce, z nichž neomylně střílí jeden koš za druhým. Rodák z německého Würzburgu hrál coby teenager házenou (jako jeho otec Jörg) a tenis. Jedna z legend vypráví, že se dal na basketbal jen proto, že už ho nebavilo pořád odpovídat na otázky, jestli se svou výškou basket skutečně hraje…
Ať tak či tak, mladý Dirk kouzlu bezedných košů zcela propadl. A brzy přišlo osudové setkání. Trochu nemotorného, ale talentovaného Nowitzkého si v jeho patnácti letech na jednom turnaji všiml trenér Holger Geschwindner, někdejší německý basketbalový reprezentant, a nabídl mu spolupráci.
Holger je jako můj druhý otec, říká Nowitzki.
Zrodilo se tak neobvyklé sportovní partnerství, které trvá už skoro dvacet let. Zatímco superhvězdy NBA mají své osobní týmy plné fyzioterapeutů, kondičních koučů, osobních kuchařů, masérů i obchodních poradců, Nowitzki dá jedině a pouze na slovo podivínského staříka v sepraném hnědém svetru, který vypadá, jakoby právě vystoupil na tiskovce českých odborářů. "Bez Holgera bych určitě nebyl tam, kde jsem," je přesvědčený Nowitzki. "Možná, že bych měl úspěchy i v házené, ale až s ním jsem se stal komplexním basketbalistou."
Už po roce společného trénování Geschwindner Nowitzkému řekl: "Teď se musíš rozhodnout, jestli chceš hrát proti těm nejlepším na světě, nebo jestli chceš zůstat jen hrdinou v Německu. Pokud se rozhodneš pro Německo, už spolu nemusíme trénovat, protože víc už tady nedosáhneme. Ale jestli se rozhodneš pro to první, musíme začít pracovat tvrději."
Velmi nestandardní metody
Dirk se rozhodl pro to první. A začala jeho trnitá a neortodoxní cesta na vrchol, která byla (a je) dlážděna na první pohled bláznivými tréninkovými drily, naordinovanými Geschwindnerem.
Nowitzkého basketbalový guru nutí hvězdu střílet v tréninku levou rukou – mozek pak prý zautomatizuje přirozený pohyb pravačkou. Další cvičení obsahují střelbu z jakýchsi podivných piruet, z podřepu, po nepřirozeně dlouhých krocích… Vrcholem je Geschwindnerova metoda svazování Nowitzkého kolen při tréninku střelby trestných hodů.
Tréninkové postupy Holgera Geschwindnera jsou svérázné, ale fungují.
Rozkročené nohy podle Geschwindnera vadí. To ale není všechno: "basketbalový Yoda" (jak Geschwindnerovi přezdívají americká média podle postavy stařičkého vševědoucího bojovníka z Hvězdných válek) doporučil svému svěřenci i hru na saxofon nebo četbu filozofické literatury. To proto, aby byl Nowitzki všestrannou osobností, ne "jen" basketbalistou.
Výstřední trénink ale evidentně slavil úspěch. Nowitzki byl v roce 1998 jako devátý hráč v pořadí draftován týmem Dallas Mavericks, kde zatím strávil celou svou zámořskou kariéru – a podle všeho ji v texaském klubu také uzavře.
Začátky přitom nebyly jednoduché. Celá Amerika se smála jeho blonďatému mikádu a mladý Němec na NBA ze začátku nestačil. "Je to úplně jiný basketbal, všechno je tu mnohem, mnohem rychlejší," stěžoval si. "Dirk tenkrát často volal domů – a to nebylo dobré znamení," vzpomíná na složitý start profesionální dráhy jeho sestra Silke.
Tahoun, který ví, co je to pokora
Ale Nowitzki vytrval. Dřel na sobě a zlepšoval se každý rok. V roce 2002 se poprvé zúčastnil prestižního Utkání hvězd, o čtyři roky později dostal Dallas poprvé do finále NBA (kde Mavericks podlehli Miami Heat 2:4 na zápasy – letos se tedy dočkali sladké pomsty), v roce 2007 byl coby první Evropan vyhlášen nejužitečnějším hráčem celé ligy.
Vytoužený titul ale ne a ne přijít – až letos, kdy management klubu obklopil Nowitzkého tak trochu vyhaslými veterány, kteří ale v německém střelci našli svého vůdce a ovládli celé play off. "Jak hraje Dirk, tak hraje celý tým. Je to náš tahoun," říká druhý nejlepší střelec týmu Jason Terry.
"Pokud se dostane do rytmu, dokáže absolutně dominovat v celém zápase proti jakémukoliv soupeři v NBA," složil mu jednou poklonu kouč Don Nelson, který Dallas dlouho trénoval. To uznává i Jiří Welsch, který se s Nowitzkým několikrát potkal během svého působení v NBA. "On se nedá moc bránit. Dirk je jedinečný hráč právě díky kombinaci výšky, pohyblivosti, dovednosti a střelby," upozorňuje Welsch.
