Co vás dovedlo k tomu, že ošetřujete chlapy a ženské v oktagonu?
Už patnáct let dělám ponejvíc dvě věci, věnuju se bojovým sportům a zdravotnictví, obojímu vlastně od patnácti let. Tehdy jsem začal trénovat a nastoupil na zdrávku. Obojí se propojilo, když jsem začal před čtyřmi lety dělat cutmana, zdravotní sestru v bojových sportech.
Kdo tuto pozici zastával v bojových sportech a při MMA předtím?
Komplexní cutman jako funkce tady předtím nebyl, většinou za něj zaskakovali trenéři, „cornermani“, kluci z týmu. A my si s kolegou Jirkou všimli, že tady vlastně ta plnohodnotná postava cutmana schází. Že při zápasech není profesionál, který by se o kluky, co se mlátí, při utkání staral, pokud jde o zdravotní stránku. Proto vznikl Alfa Cutman Team.
Vaše práce v sobě nese prevenci před zápasem, dohlížíte, zda mají bojovníci ostříhané nehty, tejpujete… Co během souboje?
Cutmanovo pravidlo číslo jedna je udržet zápasníka bojeschopného. Aby ten kluk nebo holka mohli pokračovat v boji co nejdéle. Pravidlo číslo dvě však říká, že zápasníkovo zdraví je vždy na prvním místě. Když je tedy podle mě jako zdravotní sestry ohroženo zápasníkovo zdraví, je vidět kost, dochází k tepennému krvácení, krev stříká nebo je krvácení nezastavitelné, v tu chvíli komunikuji s rozhodčím a volám doktora.
Rozhodnutí, zda pokračovat, je na něm?
Ano, další postup je jako v nemocnici, já mám pacienta zhodnoceného, sdělím to lékaři, ale až on je nejvyšší instance, která řekne: Toto už zápasníka ohrožuje na zdraví, nebude pokračovat. Rozhodčí to poté na jeho doporučení ukončí, protože navzdory doktorovu verdiktu zápas nemůže nechat běžet dál. Když však doktor řekne, že to zdraví ohrožující ještě není, nechá mě jako cutmana dodělat svou práci a zápas pokračuje. Já rozhoduju pouze o tom, jestli doktora zavolám, nebo ne, zda je potřeba jeho vyšší péče.
Celý rozhovor v pořadu Drive na ÓčkuCutman Bohumil „Bobesh“ Vojkůvka byl hostem pořadu Drive na televizi Óčko v neděli 3. listopadu. Povídal si s ním Jakub Buba Ouvín. Celý rozhovor najdete v archivu pořadu. |
Máte onu žehličku na modřiny, jakou známe z MMA ve světě?
Máme samozřejmě kompletní výbavu. Žehlička je však trochu nepřípadný termín, protože v tom není teplo, máme to naopak naložené v ledu, kov musí nasát chlad, aby poté dokázal chladem stáhnout cévy. Jde o to, aby byl obličej méně prokrvený, cévy se stáhnou a méně to krvácí. Když mají monokly, člověk to roztírá a chladí, monokl se zmenšuje. Jde víc do obličeje, cílem je, aby se zápasníkovi nezalil do oka. Protože když nevidí na oko, je to život ohrožující situace a následuje volání doktora a případné ukončení zápasu.
Jak probíhala ošetření dřív, než jste v Česku nastoupili do oktagonu vy, cutmani?
To bylo samozřejmě na jiné úrovni a péče byla svérázná. Ti bojovníci měli například rozvalené obočí… a co měl trenér po ruce? Papírový kapesník, který když dáte do rány, půlka tam zůstane. Nebo ručník ze sprchy. Tím krvácení nezastavíte, jen tu ránu zašpiníte, sekundárně v tom vznikají záněty.
Když jsou bojovníci rozbití, ale podstupují několik kol, vnímají bolest? Jak konkrétně ji vnímají? Je to pro ně jen jedna velká slitá bolest?
Pakliže bojovníkovi sáhnu na obličej a on řekne, že to bolí, má nejspíš zlomenou očnici, posunutou čelist, a pro mě je to signál, že musím volat doktora, že je ohrožené zdraví. Ale většinou ti kluci bolest ne že necítí, oni ji nevnímají. Bolest existuje, ale proti ní funguje vyplavený adrenalin, tlak, jsou v bojovém módu, jsou psychicky nastavení na boj. Jsou to jiní kluci, než když s nimi jdeš na pivo, když jsou na tréninku. V boji je hlava nastavená jinak. Jsou prostě v užším tunelu, a ona bolest se jim do něj nevejde. Samozřejmě se projeví po zápase. „Ty jo, on mi tak moc rozkopal nohu,“ diví se. Mají oteklá stehna, naražená žebra, ale během zápasu o tom neví. Pokud se tedy bolest projeví, je něco špatně, nejspíš došlo k něčemu opravdu vážnému.
V oktagonu jste toho viděl spoustu. Víte, jak vypadají extrémy i průměr. Je podle vás MMA bezpečný sport?
Já myslím, že to je jeden z nejbezpečnějších sportů vůbec. Je v něm tolik kontrol! A když jdete bojovat, jste připraveni na poškození, na to, že vám chce ten druhý ublížit, že vás někam praští, kopne, že vás bude škrtit, páčit, umíte na to obrany, počítáte s tím. Zatímco například ve fotbale, když vám někdo zajede z boku kopačkami přes kotník, přes koleno… na to vás nikdo nepřipraví. Nikdo vás neučí, jak uhýbat skluzům. Pominete-li zranění, co se vám stanou během boje a jsou jeho součástí, je celá sportovní část okolo MMA ultra bezpečná.
