Respekt!

Magoři. V tom nejlepším smyslu slova!

Reportérovi palec nahoru za odvahu.

Jako malý jsme skákali hodně. Na místním bahňáku jsme měli jak houpačku, tak strom pobitý šrpšlema a skokanskýma pozicema 5m, 6m, 7m, 9m

U stromu houpačku na lanech, kterou jsem v pozdějším věku vylepšil řetězem (lano občas někomu prasklo, nebylo to moc příjemné).

Dále jsem založil 10m skokanskou pozici, což bylo prkno na špičce stromu, kdy nezbylo nic jiného, než se držet větví sousedního stromu. Když se člověk odrazil, tak špička stromu utekla a člověk padal skoro rovně dolu mezi větvema.

Mno, takto jsme blbli asi ve 12-15 letech a ten místní bahňák měl hloubku asi 2m + 30cm bahna na dně.

Jo, to byly časy.

Zdar Max