Dosavadní volební průzkumy vašemu muži příliš šancí na druhé kolo, potažmo na vítězství, nedávají. Jak jeho šance vidíte vy?
Je to něco, co neřeším. Nechávám to na něm. Myslím si, že nestabilní systém má potenciál vygenerovat nečekané výsledky. A podle mého je ten systém aktuálně hodně destabilizovaný, tudíž si myslím, že se může stát téměř cokoli. Uvidíme.
Váš muž prohlásil, že jeho šance jsou „větší než zlatý řez neboli odmocnina z pěti mínus jedna, to celé lomeno dvěma“. Vyžívá se v symbolice čísel obecně. Máte to stejně?
Nemám. Ale je to jeho oblíbený způsob, jak nutit lidi počítat, což je fajn. Zároveň si s tím hraje, je to jeho obor. Všichni jsme se v týmu smáli, když jsme četli, že se přihlásilo 21 kandidátů, z nichž se 12 považuje za seriózní. Vzhledem k historii, kterou má Karel s oběma čísly, je to legrační. Ostatně i podpisů občanů nasbíral 73 tisíc, tedy 21. prvočíslo (bez tisíc, pozn. red.). V číslech mu to funguje.
Jaké má váš muž atributy, které by z něj podle vás dělaly dobrého prezidenta?
Karel je odvážný a má velmi silný charakter, takže když něčemu věří a myslí si, že je to správné, tak je ochoten riskovat všechno, aby tu pravdu nebo dobrou věc prosadil. Za posledních patnáct let dokázal, že je ochoten většinu svého času i majetku věnovat na věci, které nejsou primárně pro jeho osobní prospěch. Navíc je u něj zcela jedinečné, že nikomu nic nedluží. Kampaň si platí sám, není vázán žádnou spoluprací ani politickou stranou. Což by mělo být výhodou, avšak v praxi je to často spíše komplikace.
Zatím mu v kampani přináší úskalí jeho svéráznost...
Ano, Karlovi kritici se velmi soustředí na jeho excentricitu, kterou nepopírám, i pro mě byly některé vizuály kampaně moc. Je tam pak nějaká epizoda v osobním životě, kdy příliš experimentoval. Ale hoď kamenem, kdo jsi bez viny. I v tom byl upřímný. Zároveň je u něj těžké najít reálný stín, skvrnu na jeho financích, podnikání nebo aktivitách. Přijde mi opravdu zajímavé, že na to, jak čistou historii má, kolik kritiky a toxicity se na něj snáší. Jeho výsledek bude i odrazem hodnot naší společnosti a její otevřenosti ke změnám.
V čem vnímáte limity současného úřadu prezidenta? Co by váš muž mohl změnit?
Nechci nikoho kritizovat, mám úctu ke stáří. Ale myslím si, že v současné době je náš pan prezident téměř rekordně pasivní a nedělá zkrátka téměř vůbec nic. Je to logické vzhledem ke stavu jeho zdraví, ale v té funkci by měl být člověk podle mého daleko aktivnější. Věřím, že další zvolený prezident to bude mít jinak.
Odmocnina z pěti minus jedna, lomeno dvěma, odhadl Janeček šance na Hrad |
Měla by podle vás i žena po boku hlavy státu aktivně vystupovat a motivovat další ženy, nezůstávat jen ve stínu manžela?
Určitě. Samozřejmě pokud má ona sama velké vize pro stát, může rovnou kandidovat sama. Na začátku kampaně jsme měli s Karlem i vyhrocenější debaty ohledně toho, co je a není cesta. Došli jsme ale k tomu, že je to jen jeho kampaň a moje role je podporující. To je fér.
Ve chvíli, kdy žena nekandiduje, ale jenom doprovází svého muže, tak je v určitém smyslu v jeho stínu a je to zcela logické. Zároveň si ale myslím, že i v něm lze vybudovat velmi výrazný pozitivní vliv, akorát v jiném duchu.
A blesklo vám hlavou, že byste kandidovala sama?
Absolutně ne. Tato cesta mě osobně vůbec neláká.
Politika vás nezajímá?
Vnímám to jako velkou oběť od každého, kdo se politicky angažuje, protože chce něco změnit, tedy ne pokud je to z důvodu osobního obohacení skrze korupci. Znám mnoho poctivých, pracovitých žen v politice a mají můj obrovský obdiv. Ale zdá se mi, že to člověku vezme hodně. Musí do toho jít s velkou obětavostí.
Podpisy nasbíral, což ukazuje, že není mimo
Nejsledovanější měsíce boje o Hrad vás teprve čekají. Už letos v únoru jste ale přiznala, že kampaň manžela se vás osobně dotýká a zasahuje do některých vašich aktivit. Jak se s tím vyrovnáváte?
Stále to do mých aktivit zasahuje a předpokládám, že ještě nějakou chvíli zasahovat bude. Přijde mi dost smutné, že moje osobní projekty, na kterých se podílím dlouhé roky, třeba i více než dekádu, se najednou prezentují tak, že je vlastně Karel dělá kvůli kampani. Přitom ve spoustě z nich se on nijak neangažuje a jsou mojí doménou. To mě občas rozesmutní a urazí. Těším se na dobu, kdy mé týmy a nadace budou stát zase samy za sebe.
Někteří lidé i média používají v souvislosti s prezentací vašeho muže slovo bizarní. Jak jeho kampaň hodnotíte vy?
Já to nehodnotím. Podporuji ho, jelikož jsme si coby manželé slíbili, že se budeme podporovat ve všech fázích. Toho se držím. Zároveň mě ale třeba osobně potěšilo, že se mu povedlo nasbírat potřebný počet podpisů. Byť zpětná vazba z médií je občas i dost jedovatá, tento výsledek třeba ukazuje, že to co dělá, není zcela mimo. Je pro mě zajímavé nahlédnout do zákulisí prezidentské kampaně, protože jsem původně vystudovala politologii.
Překvapilo vás, že dokázal podpisy nasbírat?
Nepřekvapilo mě to. A to číslo bylo hezké.
Lilia Khousnoutdinova a Karel Janeček a se vzali 21. 12. 2021 ve 12:21 v Kostele svatého Mikuláše v Praze.
Jak se vyrovnáváte s mediální pozorností, kterou s mužem přitahujete?
Nesnáším ji dobře, ale nevyhýbám se jí. Dokonce jsem na toto konto založila projekt Žena v zenu, který poukazuje na potíže, se kterými se ženy ve veřejném prostoru potýkají a jaké stíny mediální pozornost přináší. Bohužel se potkávám s tím, že mnoho žen se pak kvůli tomu potýká s nechutí tvořit nebo myšlenkou - „to mi za to nestojí, raději to zabalím“. Proto jak útočné, agresivní, vulgární a nenávistné komentáře přichází.
Jak si chuť tvořit udržujete?
Řídím se radami z knihy Žena v zenu. (smích) Jsou ale věci, které stále bolí.
Více pozornosti pro ekologii a mateřství
V minulosti jste se vyjádřila, že vám vadí titulování vaší osoby jen jako manželky Karla Janečka. Jaké pocity ve vás vyvolává titul první dáma?
Vadí mi titulování jakékoliv ženy jako manželky. Bohužel ženy jsou navzdory svým vlastním hodnotným kariérním úspěchům často označovány jen za něčí manželku. Přijde mi to smutný symptom doby, která věřím, že odchází. Ale první dámu vnímám jako institut, který dává smysl, a to oslovení by mě určitě neuráželo.
Jak tedy vnímáte roli první dámy?
Skrze filantropii, charitu, láskyplný přístup k problémům ve společnosti. Je to ženská či potenciálně mužská ruka partnera, toho druhého, který se nemusí zabývat politikou, ale může se dívat na společnost a její potíže úplně jinou optikou.
Velkou inspirací je pro mě Michelle Obamová, u které rozhodně nemám pocit, že by zůstala ve stínu svého muže. Ta své role využila ku prospěchu mnoha iniciativ a témat. Byla nejen součást jejich dvojice, ale vystupovala i sama za sebe. Mnoho let po skončení úřadu zůstala velkým světovým lídrem díky své osobnosti, charismatu a pracovitosti.
Lilia Janečková: Říkat jen manželka není fér, hodnotu ženy musíme ctít |
Diskutujete doma o politice?
Spíše ne. Karel má velký tým, který je k tomu určený. Společného času máme méně, což mě mrzí, proto dělám v našich rozvrzích okénka, která jsou sice krátká, ale za to kvalitní a intenzivní. Takže bych společný čas ráda využívala pro partnerské a rodinné záležitosti, což docela funguje. I když pochopitelně ve chvíli, kdy je něco obzvláště žhavé, tak to řešíme i doma.
Máte malé děti. Doprovázela byste svého muže na zahraničních cestách?
To je něco, co řešíme dennodenně, protože Karel má velice nabitý program i v rámci cestování a s malými dětmi musíme hledat rovnováhu. Ale cestujeme hodně, takže věřím, že bych ho doprovázela. Byť asi ne vždycky a všude.
Lilia Khousnoutdinova
 |
Pokud byste se stala první dámou, čemu byste se chtěla věnovat?
Nejraději bych pokračovala v aktivitách, kterými se v mém nadačním fondu Propolis zabýváme už teď. Témata, kterým by jakákoliv další pozornost rozhodně prospěla, jsou ekologie a udržitelnost, v dnešní době krizově aktuální, pak také mateřství, plodnost a výchova dětí. V neposlední řadě i chování k ženám obecně a otázky rovných příležitostí či tělesné integrity.
Porodnictví a poporodní péče je vaše velké a osobní téma. Sama jste absolvovala výcvik duly a nedávno jste také sdílela s veřejností příběh svého domácího přirozeného porodu nejmladšího syna. Co Česku v tomto oboru chybí?
Úcta k právu ženy se svobodně rozhodnout, nejen v období očekávání a porodu, ale i dalších intimních situacích a také ke krásám i náročnostem mateřství. Občas je to jeden krok dopředu, dva zpátky. Ale můžu říci, že za patnáct let, co se tématům mateřství i plodnosti věnuji, se to lepší a pokrok je vidět, což mě moc těší.
Rezervy vidím obecně v péči o ženy, které pečují. Konkrétně třeba návštěvy porodních asistentek v domácnosti, které by byly hrazeny z veřejného pojištění. Otázkou je také délka mateřské a rodičovské dovolené. Máme ji v mezinárodním kontextu výjimečně dlouhou, ale na druhou stranu z ní není možné vyžít, natož žít nějak důstojně.
Zbrojní pas jsem měla už od osmnácti
Dokážete si představit, že byste se s rodinou přestěhovali do některého z prezidentských sídel?
Ne, děti by měly vyrůstat na místě, kam se budou moci vracet, kde jsou v bezpečí a cítí, že tam patří a mají své místo. Ráda bych tedy zůstala bydlet doma.
Byla byste tedy pro otevření těchto prostor veřejnosti?
Vidím rezervy v tom, jakým veřejně prospěšným účelům by mohly tyto velké, krásné, historické prostory sloužit. Karel to má v plánu, nevím v jakém rozsahu. Pamatuji si, jak se během začátku uprchlické krize z Ukrajiny žertovalo, že by tyto nemovitosti mohly pobrat obrovské množství sirotků.
Říkalo se to jako absurdní myšlenka, ale já osobně nevidím žádný důvod, proč by se to nemohlo implementovat. Proč by se ve velkém veřejném prostoru nemohlo vybudovat takové centrum v nouzové situaci? To mi přišlo jako naprosto hezká, racionální myšlenka, kterou bych ráda podpořila.
Tedy vyhradit část budovy Pražského hradu jako centrum pro uprchlíky?
Například. Ve chvíli kdy by byla nouze. Neříkám, že v mírovém provozu. Dovedu si představit, kolik dobrých organizací hledá místa, kde by mohly provozovat veřejně prospěšné aktivity pro děti i dospělé. Určitě i na Hradě jsou prostory, které by se daly využívat pro výstavy, koncerty či charitativní dražby.
Janeček a Khousnoutdinova mají syna. Narodil se doma, pod skálou u řeky |
Mnoho lidí o vás asi neví, že jste držitelkou zbrojního průkazu. Souhlasila byste vůbec s osobní ochrankou, což by bylo dalším zásahem do vašeho soukromí?
Aktuálně mám propadlý zbrojní průkaz, ale měla jsem ho od svých 18 let. Ani zbraní ani ochranky se nebojím. V určitých situacích jsme už měli ochranku na blízku. Nemám s ní problém, jsem zvyklá, že naše soukromí narušuje z různých důvodů mnoho lidí. Občas musím náš rodinný prostor bránit, ale myslím si, že to jde dělat i citlivě.
Jak bude Váš život pokračovat, když kandidatura manželovi nevyjde?
Ve chvíli, kdy bude mít Karel na konci kampaně stále čistý štít, tak doufám, že to mnoha lidem dokáže, že je skutečně poctivý. Je to velká prověrka toho, co o člověku může být skryto. Věřím, že bude každému jasné, že kdyby byla nějaká špína třeba finančního charakteru – daně, zisky nebo korupce, tak by se to během kampaně vynořilo.
Ale náš život bude tak jako tak pokračovat stejně a krásně. Máme velké množství firem i neziskových organizací, takže práce je dost. V každém případě se těším, že po volbách třeba na 21 dnů odjedeme pryč a budeme se chvíli věnovat sobě. To bude úleva. (smích)
