Čtete pokračování textu z 30. března, pozn. red.
V neděli 25. března dorazily do oblasti pátrání lodě, které z amerických přístavů směřovaly do Evropy. Jednalo se o transportní lodě USNS General C. H. Muir, USNS General Maurice Rose a USAT General Harry Taylor. Dále letadlovou loď USS Coral Sea (CV-43) a dva torpédoborce USS Douglas H. Fox a USS Benner, které ve Středomoří měly doplnit 6. námořní flotilu US Navy. Do oblasti byly dále alokovány britská ponorka HMS Thule, a transportní loď USNS Golden Eagle patřící pod MSTS, Military Sea Transportation Service. Sestavu 37 pátracích letadel z pevniny tak doplnilo 65 letadel a tři helikoptéry z USS Coral Sea.
 |
Kapitán Muller se se svojí B-50 do Atlantiku vrátil v neděli 25. března, v koordinátech nálezu většího množství trosek zaregistroval vyfouknutý a opuštěný záchranný člun. Velikonoční pondělí 26. března pak žádný pokrok nepřineslo.
Ve středu 28. března vyzvedla posádka USCG Casco z hladiny moře letecké cestovní zavazadlo, která patřilo jednomu z cestujících – kapitánu Lawrenci Raffertymu. Rafferty byl ve svých 29 letech veteránem druhé světové války a nositelem medaile za statečnost, kterou projevil na svých padesáti misích. Spolu s dalšími důstojníky byl 10. března 1951 reaktivován a rozkazem převelen do Anglie. Místo nálezu Raffertyho zavazadla se nacházelo zhruba 80 km od místa, kde měla Mullerova posádka poprvé zahlédnout světlice. Druhý den po nálezu bylo zavazadlo předáno na letadlovou loď.
Kutr třídy Casco USCG.
Posádka Casco pod vedením zkušeného korvetního kapitána Kennetha Pattse byla úspěšná ještě 30. března, kdy vytáhla plovoucí dřevěný úlomek. Téhož dne bylo rozsáhlé pátrání odvoláno a Casco byla odeslána zpět na staniční polohu Charlie. Letadlová loď pokračovala ve svém naplánovaném operačním turnusu ve Středozemním moři.
V neděli 31. března bylo pátrání v mnohem menším rozsahu obnoveno. Celkem bylo z moře vytaženo na 81 drobných úlomků. Největším nalezeným kusem byla palivová nádrž pro tankovací KB-29, která byla součástí nákladu globemasteru. Pozůstalým po obětech bylo oznámeno, že letoun za letu nad Atlantikem explodoval a všichni zahynuli. Strohé oznámení s sebou neslo pachuť skrývání pravdy.
Nikdy nekončící spekulace
Zájem o událost postupně utichal až do soboty 28. dubna 1951, měsíc po zmizení globemasteru.
Farmář John Fagherty se procházel po pláži na poloostrově Renvyle. Mořské proudy na pláž pravidelně vyplavovaly dřevo, a kdysi zde moře vyplavilo i minu. Tentokrát šlo o minu v jiném slova smyslu. Faghertyho pozornosti neušla plechovka se zbytky sedřeného modrého laku se strženou etiketou. Víko bylo jen málo zrezivělé a šlo otevřít bez použití větší síly. Uvnitř byl nalezen vzkaz:
Cullen je znepokojen, když 300 mil západně od Irska globemaster změní kurz bez zjevného důvodu. Jedeme na sever. Musíme být opatrní. Jsme pod dohledem. Části trosek budou nalezeny, ale nejsou z G-masteru. V tomto letadle se odehrává hrozné drama.
Zpráva byla napsána srozumitelně, tmavě modrým inkoustem z kuličkového pera po obou stranách kousku papíru, vytrženém z většího celku. Den, čas, polohu, natož podpis ve zprávě chyběly. Papír zjevně nebyl v plechovce dlouho, nevykazoval poškození z kondenzace.
C-124A při vykládce materiálu na polním letišti kdesi v Koreji.
Farmář si po přečtení uvědomil, o jak závažnou věc se jedná, a z pošty v Rinvyle zatelefonoval na nejbližší policejní stanici do Letterfracku. V neděli 29. dubna doputovala informace na americkou ambasádu v Dublinu. Zjistit okolnosti případu byl na ambasádě pověřen vojenský letecký přidělenec plukovník Lunde. Plechovku mu předala irská policie, která ji před tím od farmáře zajistila. Fagherty byl znám jako skromný a slušný člověk, který by si sám podvod nevymyslel, natož aby jej pomáhal realizovat.
Irská policie pátrala po možném původu plechovky, ale bezúspěšně. Zaobírala se možností, že může jít o podvod, vždyť v době pátrání se britský i irský tisk událostí intenzivně zabýval a fotografie generála Cullena byla zveřejněna v irských novinách již pět dní po zmizení letu globemasteru.
Celá záležitost nakonec vyšuměla. Přesto se nabízí řada otázek. Například k čemu došli experti při určení totožnosti vzkazu v plechovce? Nebylo nastražení plechovky jen rozehraná špionážní hra? Pokud ano, kým byla rozehrána a co bylo jejím účelem?
Obal informačního bulletinu SAC.
Další otázkou zůstává, proč americká strana pokračovala v intenzivním pátrání i v době, kdy bylo zřejmé, že žádná naděje na přežití nezůstala. Jedno vysvětlení se přece jen nabízí. Na jeho palubě se mohlo nacházet něco, co se Američané buď zoufale snažili najít, anebo zabránit tomu, aby to objevil někdo jiný. Kolem ztráty obřího letounu s elitními důstojníky na jeho palubě se začala šířit řada nepodložených zvěstí. Jednou z nejsilnějších bylo, že globemaster převážel atomovou bombu a Američané se chtěli ujistit, že většina letounu skončila i s nákladem hluboko v oceánu.
Obava byla na místě. Jen v roce 1950 došlo k pěti nehodám s kódem Broken Arrow, Zlomený šíp. Název je definován jako neočekávaná událost, která má za následek náhodné odpálení, výstřel, detonaci, krádež nebo ztrátu jaderné zbraně.
Příliš mnoho pochybností
Oficiální zpráva obsahuje popis a analýzu nalezených trosek. Převážně šlo o části překližky, úlomky přepravek, papíry, ale byl mezi nimi i polštář, spací pytel a zmíněné zavazadlo kpt. Raffertyho. Ze samotného letadla pocházely jen dva úlomky, a to z dřevěné podlahy. Nalezené trosky nevykazovaly žádné stopy po krvi nebo lidských tkáních. Vyšetřovací zpráva obsahuje desítky stran analýzy provedené výrobcem Douglas Aircraft Company, která stopy požáru na sebraných úlomcích sice prokázala, nešlo však určit, zda k devastujícímu požáru nebo explozi došlo ve vzduchu, či až na vodě. Rozptýlení však naznačuje, že posádka mohla vyhazovat náklad za letu za účelem snížení hmotnosti a udržení výšky.
Rozměry C-124 byly impozantní.
Podle závěrů instituce Flight Safety Research Center letadlo kontrolovaně přistálo na hladině v jednom kuse, v opačném případě by se našlo mnohem více plovoucích trosek, včetně převážených nafouknutých pneumatik. Zpráva také neobsahuje žádný záznam z lodního deníku Casco, která signál MAYDAY z paluby globemasteru zachytila.
Podle bývalého dlouholetého vojenského pilota Dona Wagnera, který se o událost, při níž zahynul jeho otec, pilot kpt. Walter Wagner, zajímá desítky let, jsou záznamy o pohybu kutru USCG Casco klíčové. Například zápis ze soboty 23. března v čase 13:00 Z zmiňuje opětovné zachycení nouzového signálu AF-5882. To je téměř dvanáct hodin po posledním relaci se Shanwickem!
V dokumentu se však vyskytují nesrovnalosti i v časech vyhlášení pátrání a nasměrování prvního pátracího letounu, bombardéru B-50 kpt. Mullera. Není jisté, co doopravdy posádka v rozbouřeném moři viděla, avšak jejich výpovědi ve zprávě chybějí. V chronologii událostí jsou ve zprávě zmatečně smíchány časy Zulu s časy v jednotlivých zónách přeletu.
Nejistý osud
Zmizení globemasteru se odehrálo v době stupňujícího se napětí mezi USA a SSSR. Třetí světová válka byla na obzoru. K tomu procházela občanská společnost ve Spojených státech velmi angažovaným obdobím antikomunismu.
Brigádní generál Paul T. Cullen.
Snad proto si spekulace o tom, že přeživší z globemasteru skončili na palubách sovětských ponorek (a následně v některém z gulagů) našlo dost příznivců. To vše přiživoval fakt, že generál Cullen byl pro Sověty známou osobou. Za druhé světové války, v únoru 1944, byl přidělen do Moskvy jako dočasný člen americké vojenské mise za účelem zřízení leteckých průzkumných základen na Ukrajině. Následně se stal zástupcem velitele pro operace východního velitelství strategických vzdušných sil USA v Evropě se základnou na Ukrajině. Začátkem září 1944 byl převelen a převzal velení 2. bombardovací skupiny 15. letecké armády USAF sídlící v Bari v Itálii. Cullen byl jako účastník vojenského atomového programu nositelem mnoha tajných informací a pro Sověty by měl velkou cenu.
Své příznivce má ovšem i teorie o sabotáži, která během letu čekala na svoji příležitost. K tomu, že vše souvisí se vším, se zase přiklánějí příznivci konspirace UFO. Globemaster totiž započal svoji cestu v Roswellu, kam byly v červenci 1947 přivezeny zbytky havarovaného neidentifikovaného létajícího objektu.
Americká letadlová loď USS Coral Sea.
Pátrání po AF-5882 bylo svého času nejrozsáhlejším a nejdražším, které bylo po jednom letadle spuštěno. V roce 1951 se náklady pohybovaly kolem 13 tisíc liber na hodinu, na svoji dobu astronomická částka. Ohromná armáda vojenských letadel, lodí, včetně letadlové, ponorek však nakonec posbírala jen několik desítek drobných úlomků, ze kterých nic konkrétního zjistit nešlo.
Američané ovšem získali dva důležité poznatky. Tím prvním bylo, že letiště Shannon má potenciál pro vedení komplexních záchranných operací v Atlantiku. Dále si uvědomili, jak důležitou roli hraje Irsko ve strategii obrany západní Evropy a tomu přizpůsobili svoji zahraniční politiku.
Ztráta desítek příslušníků leteckého personálu 509. bombardovacího křídla, měla na rodinnou komunitu základny Walker devastující účinek. Nepřesvědčivý způsob, jakým americké letectvo vysvětlovalo zmizení stroje, a tiskem proklamované pochyby o způsobu pátrání oprávněně vyvolávaly nedůvěru, ale i šíření nejrůznějších spekulací. Skutečnost, že se jednalo o vojenský let, u něhož nemohla být otevřeně pojmenována jeho povaha, věci jenom komplikovala.
Ani dnes, sedmdesát tři let od zmizení Globemasteru 49-244 ve vlnách Atlantiku, tomu není jinak. Mnoho souvisejících dokumentů, uložených v Národním archivu ve Washingtonu, bylo překlasifikováno a stále nese pečeť Přísně tajné.
