V době, kdy Sověti potřebovali zvýšit bojovou hodnotu stárnoucích tanků T-72, připravili hluboce modernizovaný derivát jejich aktuálně vyráběné verze. Objekt 188, známý nepřesně také jako T-88 a ve finále jako T-90, však měl „dvojče“. Jak se při vývoji tankových konstrukcí během studené války dělo, jednu modernizaci řešilo hned několik paralelních vývojových programů. Jedním z nejambicióznějších a paradoxně také nejméně známých byl program Objekt 187.
Zahájení vývoje v rámci programu Objekt 187 schválilo sovětské ministerstvo obrany 19. června 1986. Vývoj probíhal v UKBTM (Uralská konstrukční kancelář dopravního strojírenství), samotné práce pak byly zadány výrobci původního typu, podniku Uralvagonzavod, jako součást výzkumného a vývojového úkolu pod názvem „Vylepšení T-72B“. Program Objekt 187 přitom běžel současně s programem Objekt 188, a jak název výzkumného úkolu napovídá, obě modernizace si kladly za cíl vyvinout hodnotného nástupce právě zaváděných tanků T-72B.
Hlubší z obou modernizací byl paradoxně Objekt 187, který vznikl z převážné části jako iniciativa výrobního podniku, nikoli jako reakce na nějaký konkrétní požadavek ze strany ministerstva. Tento postup nebýval v Sovětském svazu běžný, protože jakkoli byl vojenskoprůmyslový komplex financován štědře, dbalo se na to, aby se v něm neplýtvalo ve velkém na projekty, které nevycházejí z konkrétních potřeb armády. Uralvagonzavod však byl v Moskvě oblíben mimo jiné pro svoje ekonomické výsledky, dané velkým objemem exportu, a tak mělo jeho vedení v čele se zkušeným konstruktérem Vladimirem Potkinem volnější ruce.
Na první pohled se Objekt 187 nijak neliší od starších sovětských vozidel své éry, výrazné změny jsou však uvnitř konstrukce. První z nich byla radikálně přepracovaná přední část korby. Zatímco u starších tanků od řady T-64 seděl řidič přímo pod horním předním plátem s integrovaným poklopem a optikou, u Objektu 187 byla celá korba prodloužena a místo řidiče se tak posunulo mírně dozadu. Jeho průlez a pozorovací přístroje tak nebyly součástí předního horního plátu, ale vrchní části korby. Toto konstrukční řešení umožnilo upravit přední pancíř korby tak, aby lépe odolával moderní západní munici.
Svařovaná věž, nový kanón a výkonná munice s ochuzeným uranem
Součástí nové konstrukce se stala zcela překonstruovaná věž, která již nebyla litá, ale svařovaná. Na svou dobu šlo o moderní prvek, se kterým se počítalo i v projektech Objekt 188 a T-80UD. Verze pro Objekt 187 však byla o něco větší a kromě ocelových plátů nesla i pokročilou dynamickou ochranu Malachit a soft-kill aktivní obranný systém Štora s vrhači dýmových granátů 902A Tuča.
Čtvrtý prototyp tanku Objekt 187 již s moderním výkonným kanónem 2A66, který lze snadno rozeznat podle jednokomorové úsťové brzdy. Věž je otočena dozadu.
Hlavní výzbrojí se stal nový 125mm kanón 2A66 s hladkým vývrtem, který nahrazoval původní typ 2A46M z T-72B. Tento výkonný kanón má, na rozdíl od předchozích i následujících typů, na konci našroubovanou jednokomorovou úsťovou brzdu, která se stala jeho snadným rozpoznávacím znakem. Cílem zakomponování tohoto pro tehdejší sovětské tanky nezvyklého prvku bylo odvést povýstřelové spaliny do stran, aby nebránily výhledu při další střelbě, zejména při použití protitankových řízených střel s navedením po záměrné ose.
Kanón 2A66 umožňoval střelbu novou APFSDS (Armour-piercing fin-stabilized discarding sabot) municí ZBM-39 „Anker“, jejíž penetrátor byl zhotoven z tehdy moderního ochuzeného uranu. Přesné výkonnostní charakteristiky této munice nejsou známé, ale podle dřívějších prohlášení vývojového týmu měla mít schopnost na velkou vzdálenost penetrovat všechny své tehdejší potenciální protivníky, tedy Leopard 2 i M1A1 Abrams. Pro použití této vysoce výkonné munice měl být dokonce vyvinut zcela nový systém řízení palby, schopný konkurovat progresivní západní konkurenci.
Objekt 187 v online hře I když se Objekt 187 nikdy sériově nevyráběl, zájemci o vojenskou techniku si s ním mohou zabojovat alespoň virtuálně. Online hra Armored Warfare vyšla v roce 2015 a obsahuje řadu moderních tanků od 50. let do současnosti, včetně prototypů.  Tank Objekt 187 v online hře Armored Warfare Objekt 187 je v Armored Warfare prémiovým tankem 7. úrovně (na desetiúrovňové škále) a jako soupeře tak nejčastěji potkává západní stroje Leopard 2, Challenger 1 nebo americký Abrams ve verzi M1A1. |
Pro tank, který měl vzejít z Objektu 187, bylo testováno hned několik kombinací motorů a převodovek, a to včetně plynové turbíny široce používané na tancích řady T-80. Nejslibnějším z nich se nakonec stal motor A-85-2 o výkonu 1200 koní z Čeljabinsku, se kterým se počítalo i pro pozdější sériovou výrobu.
První prototypy byly vyrobeny v srpnu 1988 a do dubna 1991 vzniklo celkem šest prototypových jednotek. Výroba testovacích strojů probíhala ve třech sériích, které se od sebe poměrně výrazně odlišovaly.
První série, vyvíjená mezi lety 1986 a 1989, zahrnovala tři prototypy. První dva z nich (Objekt 187 sb1 a sb2) byly svojí konstrukcí nejvíce podobné Objektu 188 (pozdější T-90). Obě vozidla dostala litou věž z typu T-72, ale ve srovnání se stávajícími sovětskými bojovými tanky už měla prodlouženou korbu s vylepšeným sklonem pancíře. Vozidla byla zároveň osazena soupravou dynamické ochrany Kontakt-5.
První tank poháněl naftový motor V-84MS V12 o výkonu 840 koní, vyrobený v závodu v Čeljabinsku. Zajímavostí je, že právě kombinace tohoto motoru s převodovkou se později použila i na sesterském projektu Objekt 188. Po několika zkouškách byl první prototyp rozebrán a jeho korba byla v rámci urychlení vývoje později použita u prototypu třetího.
Druhý prototyp dostal turbodieselový motor V-85 V12 s výkonem 1000 koní. Na motoru se mimo jiné testovala schopnost pracovat při vysokých teplotách, testy probíhaly v sovětském Turkmenistánu. Po několika úpravách proběhly další zkoušky přímo v Rusku a poté se druhý prototyp podrobil testům balistické ochrany. Při nich se prokázalo, že pasivní ochrana je jednou z předností tohoto typu. Bohužel při postřelovacích zkouškách byla korba zcela zničena a skončila v hutích.
Třetí prototyp (Objekt 187 sb3), který vznikl na základě korby druhého prototypu, nebyl nikdy zcela dokončen. Primárním úkolem při jeho testech bylo zjistit celkovou pevnost nové konstrukce. Na rozdíl od svých předchůdců už měl novou věž, svařenou z pancéřových plátů o síle 40mm. Věž je velice podobná typům, které se používají na moderních tancích T-90A, T-90S a T-90SA. Vozidlo bylo experimentálně vybaveno APS systémem (active protection system) a stejně jako jeho předchůdci bylo chráněno soupravou dynamického pancéřování Kontakt-5. Podvozek třetího prototypu prošel jen nepatrným vylepšením, když k prvnímu a šestému kolu nově dostalo tlumič i páté kolo.
Motor V-85 byl experimentálně nahrazen plynovou turbínou GTD-1250 z tanku T-80U. V tomto případě šlo však spíše o politické rozhodnutí, které mělo vyjít vstříc slibnému a tehdy velmi populárnímu typu pohonu. Konstruktéři koneckonců věděli, že jsou k dispozici i konvenční spalovací motory a obě řešení bude tedy velmi jednoduché porovnat. Částečně dokončené vozidlo prošlo zkouškami nejprve v Nižném Tagilu a následně ve známém vojenském testovacím středisku Kubinka u Moskvy.
Čtvrtý prototyp (Objekt 187 sb4) představoval druhou výrobní sérii, při jejíž výrobě se mezi lety 1989 a 1991 plně využily zkušenosti z předchozích testů. Vozidlo bylo postaveno v červnu 1990 a zatímco korba se velmi podobala třetímu prototypu, věž byla nová, větší, opět svažovaná. Novým pohonem se stal dieselový motor A-85-2 o výkonu 1200 koní. Dále došlo k vylepšení podvozku a upravil se odvod výfukových plynů, což mělo za následek výrazné snížení tepelné stopy. Instalována byla také novější verze dynamického pancíře. Také čtvrtý prototyp prošel zkouškami v Kubince, to už ale celý projekt pomalu spěl do konečné fáze.
Poslední prototypy a výsledky testů
Nekvalitní, ale velmi vzácný snímek z televizního zpravodajství regionální televize Sverdlovsk, které počátkem 90. let natočilo předposlední prototyp Objektu 187.
Pátý a šestý prototyp (Objekt 187 sb5 a sb6) byly v rámci projektu posledními vyrobenými a označují se jako třetí výrobní série. Ačkoli samotné tanky byly postaveny ještě v dubnu 1991, další vývoj již probíhal z větší části po rozpadu Sovětského svazu. Na základě předchozích testů se i tentokrát realizovalo množství změn. Korba byla dále prodloužena a čelní pancíř dostal větší sklopení, aby se dále zvýšila pasivní ochrana spodní části tanku. Boky korby dostaly pro zvýšení odolnosti proti kumulativní munici představné mříže. Průlez řidiče i optika, kterou používal, se kvůli tomu posunuly ještě dále od hrany předního pancíře. Nová věž byla ještě větší než předchozí (šířka 3,12 metru) s výrazným posílením ochrany boků. Na zadní část věže se nacházely hliníkové bedny na nářadí.
Stejně jako u čtvrtého prototypu se i zde původní dynamická ochrana Kontakt-5 nahradila novějším typem a zároveň zde byl použit stejný motor A-85-2 o výkonu 1200 koní. Zatímco pátý prototyp však měl převodovku mechanickou, šestý prototyp dostal experimentální hydrostatickou převodovkou.
Když se dnes mluví o Objektu 187, mluví se právě o posledních dvou variantách, které mají nejnovější verzi kanónu a jsou vzhledově velmi výrazné právě díky přítomnosti výše zmíněné úsťové brzdy.
Opona
Přestože si oba finální prototypy vedly při testech velice dobře a Uralvagonzavod vynaložil značné politické úsilí, aby byl tento typ zaveden do výzbroje, padl moderní a výkonný stroj nakonec za oběť začínající vleklé ekonomické krizi, která postihla Ruskou federaci po rozpadu Sovětského svazu.
Objekt 187 tak byl nakonec odmítnut jako příliš složitý a nákladný na výrobu, a ruské ministerstvo obrany dalo přednost méně výkonnému, ale také levnějšímu typu Objekt 188, který byl do armády přijat pod označením T-90. Čtyři z dokončených prototypů dodnes leží jako rezavé vraky v nepřístupné části vojenského polygonu Kubinka a odborníci doufají, že budou časem zrenovovány do stavu, který umožní jejich vystavení v přilehlém vojenském muzeu.
Řada konstrukčních řešení vyvinutých v průběhu prací na Objektu 187 se později využila na dalších ruských tancích, zejména na T-90 verzí A, AM, S, MS, atd. T-90A dokonce dodnes nese na počest konstruktéra Objektu 187, Vladimira Ivanoviče Potkina, neoficiální přízvisko „Vladimir“.
Zdroje, literatura:
- aw.my.com
- otvaga2004.ru
- army-news.ru
- mil.today
- fofanov.armor.kiev.ua
- Nowa Technika Wojskowa 9/2014
