Čtete druhý díl článku o německém tanku Leopard 2, první díl najdete zde: Německý tank Leopard 2. Ušlechtilý potomek rodu Tigerů se stal legendou.
Pokusy postavit něco lepšího než tehdy vyráběné varianty tanku typu Leopard 2 lze vysledovat až do počátku 80. let a programu nového tanku Leopard 3. Kvůli všeobecné oblíbenosti Leopardu 2 u armády však byla zrušena koncepce Halbgenerationenwechsel, podle které mělo Německo mít ve výzbroji vždy minimálně dva typy bojových tanků, a bylo rozhodnuto, že pro německé účely bude v budoucnu používán pouze jeden typ hlavního bojového tanku Leopard 2. Za účelem zvýšení jeho bojových schopností byl vytvořen program nazvaný KWS (Kampfwertsteigerung - zlepšení bojové hodnoty).
Na vozidle Leopard 2A4 č. 20825 byly v rámci programu KWS provedeny následující úpravy. Bylo navařeno dodatečné pancéřování včetně střešního plátu a reaktivního pancíře na horní části věže, nové vnitřní obložení proti letícím kusům kovu z průstřelu, elektrický posuvný poklop pro řidiče, odlišné poklopy pro velitele a nabíječe. Modernizován byl také systém řízení palby EMES 15, kryty zaměřovačů dostaly nové pancéřování. Velitelský zaměřovač se přesunul do levé zadní části velitelského stanoviště
V důsledku toho se hmotnost vozidla zvýšila z původních 55 tun na 60,5 tuny. Toto vozidlo prošlo zkouškami a následně bylo přestavěno na Leopard 2 IVT (Instrumentenversuchsträger – zkušební vozidlo s přístroji), který se stal součástí společného německo-amerického výzkumu integrovaného velení IFIS probíhajícího v letech 1988 až 1992.
Stupeň výzkumu KVT byl použit pro další krok v programu KWS. Tentokrát byla použita dvě vozidla Leopard 2A4 z osmé výrobní série (vyrobená v roce 1991, vozidla č. 11156 a 11157). Zvláště druhé vozidlo bylo modernizováno špičkovou elektronikou a v důsledku toho bylo potenciálně velmi drahé. Obě vozidla se od prosince 1991 do dubna 1992 podrobila rozsáhlým zkouškám v Cáchách.
Civilní úkryt pro tank Leopard během cvičení Trident Juncture v Norsku
Mezitím se však rozpadl Sovětský svaz a začalo drastické snižování vojenských rozpočtů. Proto byl program KWS rozdělen do tří etap, přičemž každá etapa se zaměřila na jiný aspekt zdokonalení Leopardu 2. KWS I se zaměřil na instalaci 120mm kanonu délky L/55 a použití nové, pokročilé munice (s úsťovou rychlostí až 1 800 m/s). KWS II se zaměřil na dodatečné pancéřování (věže i korby), systémy ochrany osádky a vyspělou elektroniku. KWS III se zaměřil na tehdy vyvíjený 140mm kanón, který nahradil 120mm hladký kanón Rheinmetall, a na integraci systému IFIS z fáze Leopard 2 IVT.
Tento vývojový program vedl k přelomové konferenci v Mannheimu, po níž 30. března 1992 Německo, Nizozemsko a Švýcarsko podepsaly smlouvu definující, jak má budoucí varianta Leopardu vypadat. Jediný Leopard 2A4 z páté výrobní série (vozidlo č. 20823) byl poté přestavěn na zkušební platformu pod označením TVM 2, aby odpovídal mannheimské konfiguraci.
V letech 1993 až 1994 se vozidlo intenzivně testovalo. Ve srovnání s TVM max a KWS II byla konfigurace Mannheim downgradem (kvůli rozpočtovým omezením bylo například odstraněno přídavné pancéřování korby). Stojí také za zmínku, že Švédsko konfiguraci Mannheim nepřijalo a místo toho se rozhodlo u svého příštího hlavního bojového tanku implementovat konfiguraci TVM max spolu s přídavným pancířem korby a střechy věže (proto je švédský vylepšený Leopard 2 (Strv 122) lépe pancéřován než německý Leopard 2A5.)
Leopard 2A5
Na základě testů z let 1993–1994 podepsaly Německo a společnost Krauss-Maffei 29. prosince 1993 smlouvu o přestavbě prvních 225 kusů Leopardu 2A4 z šesté výrobní série na standard mannheimské konfigurace, nyní označovaný jako Leopard 2A5. Současně Nizozemsko podepsalo smlouvu na přestavbu 330 vozidel.
Nejvýraznějším rozdílem mezi vozidly Leopard 2 před modernizací na verzi Leopard 2A5 je klínovitý čelní pancíř věže a zcela přepracovaný plášť kanonu.Elektrický poklop řidiče byl převzat z programu KVT. Řidič má k dispozici také zadní kameru, která mu umožňuje couvat mnohem rychleji než u předchozích verzí Leopardu 2, kde musel být závislý na pokynech velitele.
Leopard 2 verze A5 s typickým „klínem“ na věži.
Mezi další změny patří např. modernizované vnitřní obložení proti střepinám, nový elektrický mechanismus ovládání kanónu, nový stabilizátor kanónu, upravený velitelský zaměřovač PERI-R17 s termovizí (PERI-R17A2/TIM), zvýšená pozice zaměřovačů systému řízení palby EMES 15, kryt EMES 15 FCS dostal dodatečné pancéřování. Tyto změny sice zvýšily hmotnost vozidla na 59,5 tuny, ale mobilitu vozidla neovlivnily. Leopard 2A5 je stále vyzbrojen 120mm kanonem L/44 s hladkým vývrtem od firmy Rheinmetall, ačkoli dva kusy 2A5 byly experimentálně vyzbrojeny kanonem L/55, což znamenalo začátek vývoje Leopardu 2A6.
Co se týče konverze, tak důvodem, proč byly pro přestavbu na Leopard 2A5 vybrány pouze novější Leopardy 2A4, bylo použití tzv. D-Technologie. Série 6 a novější Leopardy 2 mají oproti starším výrobním sériím (bez ohledu na jejich pozdější modernizaci na standard 2A4) vylepšenou skladbu pancíře. Všechny detaily jsou utajovány, stojí však za zmínku, že v přestavbovém programu byly použity pouze korby ze 6. výrobní série.
První Leopardy 2A5 byly předány Bundeswehru 30. listopadu 1995 a nakonec se řada těchto vozidel stala dostupnou pro export, i když ne v počtech srovnatelných s populární variantou Leopard 2A4. Hlavním uživatelem Leopardu 2A5 mimo Německa se stalo Nizozemsko, kde bylo v roce 1994 přestavěno 330 vozidel Leopard 2A4 na Leopard 2A5. Některé z nich byly později modernizovány na Leopard 2A6. Švýcarsko v roce 2006 modernizovalo 134 svých tanků Panzer 87 (mírně upravených Leopardů 2A4) na úroveň Leopard 2A5 a Dánsko provozuje 57 tanků Leopard 2A5. V neposlední řadě také Polsko zakoupilo několik tanků Leopard 2A5 spolu s tanky 2A4 určenými pro modernizaci na Leopard 2PL.
Německý Leopard 2A6 a ukrajinský T-64B během závodu Tank Challenge v Bavorsku
Leopard 2A6
Hlavní bojový tank Leopard 2A6 byl až do příchodu modernizovaného tanku Leopard 2A7 v roce 2014 téměř 15 let nejsilnějším příslušníkem rodiny Leopard 2. Ačkoli vozidlo představuje významný krok vpřed, pokud jde o palebnou sílu, jedná se ve všech ohledech de facto pouze o přezbrojený Leopard 2A5, nově vybavený 120mm kanonem Rheinmetall o délce 55 ráží (nahrazujícím starší o délce 44 ráží) a několika návaznými změnami v systému řízení palby.
V době, kdy se v březnu 2001 objevil Leopard 2A6, se o instalaci delší varianty hladkého kanonu Rheinmetall uvažovalo již více než deset let. Původní program zdokonalování Leopardu 2 (KWS) zahrnoval tuto funkci v jedné ze svých etap (KWS I), ale nebylo to tak jednoduché jako pouhá montáž delšího kanonu.
Zde je zajímavé upozornit, že německá armáda se instalaci delšího kanónu bránila kvůli prostředí, ve kterém mělo vozidlo bojovat. Ačkoli byl Leopard 2 navržen jako univerzální vozidlo, bylo od počátku jasné, že jakákoli větší akce, které se zúčastní, se bude odehrávat v západním Německu proti invaznímu protivníkovi. Západní Německo nebylo jen zemí s vyspělou infrastrukturou, ale také s mnoha městskými a zalesněnými oblastmi, které bylo třeba bránit. Příliš dlouhý kanón může v takovém prostředí překážet, čehož si byli němečtí inženýři dobře vědomi. Navzdory rozpočtovým škrtům spojeným s pádem Sovětského svazu však očekávaný příchod modernizovaných sovětských (a později ruských) tanků nakonec přiměl Němce k přijetí plánu přezbrojení stávajících Leopardů 2 na delší kanón s větším výkonem.
Dny NATO 2016: Německý tank Leopard 2
První Leopard 2A6 byl Bundeswehru dodán 7. března 2001. Původně měly být všechny německé Leopardy 2A5 modernizovány na úroveň Leopard 2A6, přičemž některé původní Leopardy 2A4 měly zůstat ve službě spolu s Leopardem 2A6. Tento plán však kolidoval s programem modernizace Leopardů 2A4 na Leopardy 2A5 a následně bylo rozhodnuto o přímé modernizaci 65 Leopardů 2A4 na Leopardy 2A6 při ponechání 125 Leopardů 2A5 ve službě pro výcvikové účely.
S využitím zkušeností získaných v Afghánistánu a Iráku představila společnost KMW upravený Leopard 2A6 s vylepšenou ochranou proti minám a improvizovaným výbušným zařízením, tato varianta se označuje Leopard 2A6M. Změny zahrnovaly zejména odstranění spodní řady muničního regálu a nová sedadla pro posádku, vše s cílem maximalizovat odolnost při výbuchu pod vozidlem. Kromě této úpravy existovaly ještě minimálně dvě od různých výrobců, ve všech případech šlo ale o technologické demonstrátory, které si nezískaly větší zájem.
Leopard 2 pro 21. století
Na začátku století spatřila světlo světa řada modernizačních programů starších verzí, často zcela mimo dosah původního výrobce. Za plnohodnotného pokračovatele dynastie tak lze považovat až Leopard 2A7 od mateřské společnosti KMW. Označení se někdy plete s Leopardem 2A7+, což je specializovaná varianta pro boj v městské zástavbě. Leopard 2A7 je však klasický tank pro vedení tankových operací v prostředí, které mu vyhovuje – v otevřeném terénu.
Leopard 2A7 disponuje novým klimatizačním systémem, pomocnou pohonnou jednotkou o výkonu 20 kW a bojovým řídícím systémem IFIS. Využívá ultrakondenzátory ve věži i korbě, které posilují výkon elektrického systému stroje. Dále má nový interkom, používá maskovací sítě známého systému Barracuda, velitel pak dostal svůj nezávislý termovizní přístroj. Upraveno bylo také pancéřování z titanu, wolframu a nanokeramiky. Nové hodnoty pancéřování korby jsou cca 620 mm RHAe a kolem 1000 mm RHAe na věži, v obou případech samozřejmě proti kinetické munici. Proti chemické jsou hodnoty ještě mnohem vyšší.
Pro nás je důležité, že tanky verze 2A7, které nakupuje Maďarsko, velmi pravděpodobně objedná také Česká republika. Naši tankisté se tak po třiceti letech dočkají nových strojů, které konečně posunou mechanizovanou část české armády do 21. století.
