Hrdina z Curychu
Osobnost tohoto mladého pilota, který v září 1938 velel polní letce v Netlukách, rozhodně stojí za pozornost. V době mobilizace mu bylo pouhých 25 let a byl tak jedním z nejmladších důstojníků v čele letky. Důvodem byl především jeho nesporný letecký talent, který dokázal na legendárních leteckých závodech v Curychu na přelomu července a srpna 1937.
Elita tehdejších československých pilotů se tu, s již tehdy trochu zastaralými Aviemi B.534, postavila vedle obří německé výpravy se speciálně upravenými prototypy později slavného stroje Messerschmit Bf 109. Hlaďo exceloval především v disciplíně závodu ve stoupání na 3 000 metrů a následném sestupu. Motor jeho Avie se dokonce při nácviku vzňal a on s hořícím strojem dokázal přistát.
Avia B.534 byla zastaralá už v době Mnichova, ale bojovala ještě v roce 1944 |
V této disciplíně nakonec zvítězil německý inženýr Carl Francke na prototypu Bf 109 V-13 časem 2 min 5,7 s. Druhé místo obsadil O. Schürfeld na prototypu Hs 123 V-5 časem 2 min 23 s. Další tři pozice obsadili Čechoslováci na strojích Avia B.534: bronz získal legendární František Peřina s časem 2 min 32,8 s. Jaroslav Hlaďo byl čtvrtý s časem 2 min 35,8 s.
Slavný návrat československé reprezentace vynesl mladého pilota nejen na ramena nadšených fanoušků, ale i do hodnosti nadporučíka letectva a velitele Letky 42.
V období Protektorátu Čechy a Morava létal Hlaďo jako zalétávací pilot podniku Avia. 27. srpna 1940 se nevrátil ze zalétávacího letu stroje Avia B.534.124. Kurzem 84° a ve výšce 5 600 metrů letěl, dokud mu stačilo palivo. Přistál u Stanislawówa (dnes Ivano-Frankovsk) v Sovětském svazu. Zde byl nejprve Sověty vyslýchán a internován. Později se však jako letecký odborník zapojil do operací sovětské NKVD.
Po napadení SSSR se následně na jaře 1942 společně s dalšími československými letci vydal z Murmanska do Velké Británie, přičemž dvě lodi, HMS Edinburgh a HMS Trinidad, na kterých se plavil, byly potopeny. Někteří jeho letečtí kolegové tuto cestu do Británie nepřežili. Hlaďo měl štěstí. A nejen na moři, ale především i později na nebi.
Dvojice autorů Rajlich, Kareš uvádí, že Hlaďo u RAF nalétal přes 814 letových hodin z toho více než 519 hodin na operačních letech. Za dva roky války provedl 281 ofenzivních letů nad nepřátelským územím. Jde patrně o nejvyšší nálet ze všech československých stíhacích pilotů ve Velké Británii. Na konci druhé světové války to byl právě Jaroslav Hlaďo, kdo v srpnu 1945 vedl československé letce, kteří se na Spitfirech vrátili z Velké Británie do Prahy.
Vzhledem k poúnorovému osudu většiny našich letců, bojujících v řadách RAF, působí osud letce Hlaďa až poněkud exoticky. I po změně režimu zůstává u vojenského letectva a později vede výcvik na letounech L-29 Delfín v Indonésii a Ugandě. Po roce 1971 je odvolán a dožívá penze jako hlídač autokempingu, plavčík a díky znalosti několika jazyků, mezi lety 1974 a 85 i jako průvodce turistů po Praze. Zemřel 21. ledna 1990 v Praze.