Nepopíráme, že při pohledu na dnešní stav věcí, tedy na obyčejná pole, vyžaduje toto téma jistou dávku fantazie a snad i fascinace historií letectví. Prvotní myšlenka, vytvořit z lokalit bývalých polních letišť mobilizace námět pro letní seriál, patří kurátorovi letecké sbírky Národního technického muzea v Praze Michalu Plavcovi, který dílčí části této problematiky již v minulosti publikoval. Dalším zdrojem a inspirací nám pak byla shrnující encyklopedie Na zrazeném nebi Jiřího Fidlera. A to vše za ochotné pomoci pracovníka Státního okresního archivu Zlín Pavla Šrámka zejména v otázce polích letišť v oblasti Moravy.
Při podrobnějším pohledu do lánů pšenice, řepky či luk (ale i vodních hladin) na nejrůznější místech Čech a Moravy nám postupně začaly vyvstávat nejen vypjaté okamžiky roku 1938, ale i osudy jednotlivých letců. Pro mnohé mladé muže tehdy měla začít někdy až neuvěřitelná životní anabáze, nezřídka bohužel končící smrtí v boji v úplně jiné zemi.
Naše letectvo v září 1938
Než se ponoříme do období po vyhlášení všeobecné mobilizace 23. září 1938 ve 22:20, připomeňme si některá fakta. Jak píše Martin Čížek v knize Letadla zrazeného nebe, na začátku září 1938 sestávalo československé letectvo z šesti leteckých pluků, čítajících celkem 19 perutí s 55 letkami. Po vyhlášení mobilizace došlo ke změnám celé struktury a současně mělo na základě francouzsko-československé dohody o spolupráci letectev přijít na pomoc 30 letounů Bloch MB.200 i s osádkami. K 30. září 1938 čítalo československé letectvo polní armády 66 letek:
- 23 stíhacích (31.– 53.)
- 16 pozorovacích (1.– 16.)
- 5 zvědných, zajišťující dálkový letecký průzkum (61.–64., 66.)
- 7 lehkých bombardovacích (71.–77.)
- 6 těžkých bombardovacích (81.–86.)
- 6 kurýrních (101.–104., 111. a 112.), využívající mobilizované letouny z aeroklubů
- 3 bojová střediska (bombardovací, pozorovatelů a stíhací)
Čísla letek v závorkách jsou pro nás důležitá, neboť nám budou později označovat, o jaký druh letky se v dané lokalitě jednalo.