Když v roce 1933 získali vládu nad Německem, začal se připravovat jejich vůdce Adolf Hitler k postupnému ovládnutí Evropy. Nejdřív se zaměřil na slovanské sousedy, Československo a Polsko. V Československu podněcoval proti vládě Němce usazené v jeho pohraničí, kteří vytvořili Sudetoněmeckou stranu (Sudetendeutsche Partei – SdP).
Koncem března 1938 doporučil Adolf Hitler Konradu Henleinovi, aby „ze strany SdP byly kladeny požadavky, které jsou pro československou vládu nepřijatelné“. O měsíc později je vůdce SdP Henlein v Karlových Varech vyhlásil – požadoval stát ve státě. Masivní nátlak Německa na ČSR pokračoval. Přitom Londýn a Paříž Praze naznačovaly, že se Československo bude muset obejít bez jejich pomoci.
Začátkem května zaplavilo pohraniční oblasti množství štvavých letáků. Zpravodajci brzy zjistili, že je vyrábí Goebbelsovo ministerstvo propagandy v Berlíně. Před komunálními volbami měly ovlivnit sudetské Němce. Napětí se stupňovalo, pražská vláda a její generálové se obávali nejhoršího.
Ve středu 18. května večer se důstojníci druhého oddělení Hlavního štábu dověděli, že v Sasku a v Bavorsku se soustřeďují německá vojska. Operační skupina plukovníka Františka Moravce předala tuto informaci studijní skupině plukovníka Františka Havla. Havlovi podřízení byli skeptičtí. „První reakcí analytiků bylo tyto zprávy hodnotit jako politicky motivovanou akci demonstračního charakteru, jejímž cílem mělo být poskytnout Henleinově straně před nastávajícími volbami psychologickou podporu a zastrašit demokraticky smýšlející menšinu sudetských Němců,“ napsal historik Igor Lukeš z Bostonské univerzity.
Také berlínský vyslanec Vojtěch Mastný upozornil na možné nebezpečí. Současně však varoval: „Zprávou ze dne 19. května 1938 (čj. 581/38) signalizoval jsem do Prahy trousící se v Berlíně zprávy o vojenských přípravách.“
Rozhodující informaci dostala jedna z Předsunutých agenturních ústředen v pátek 20. května o půl čtvrté ráno. Odeslala ji do Prahy, kde ji ve čtvrt na sedm četl kapitán Josef Kostka z německé sekce studijní skupiny: „Stovky německých záložníků nastupují ke svým plukům, vojska opouštějí kasárna, letadla se chystají ke startu...“
Zdrojem informací tajný Agent X
Ve všech zpravodajských službách je zvykem, že operační skupiny předávají informace svých agentů skupinám studijním, aniž by uváděly jmenovitě zdroj. Pouze hodnověrnost pramene klasifikují na základě dřívějších zkušeností, které s ním mají. Tentokrát Moravec Havlovi nepochybně uvedl, že jeho pramen je vysoce spolehlivý. Přitom to musel být člověk vojensky vzdělaný, protože jeho hlášení obsahovalo spoustu podrobných údajů, a s velkým přehledem, protože měl informace z rozsáhlého území.
Přednostové obou skupin byli rivalové. Těžko se proto mohli sejít, aby si neformálně vyjasnili situaci. Pro Havla zůstával klíčový informátor pořád jenom neznámým Zdrojem X.
Opravdu nám hrozí nebezpečí? Šéf studijní skupiny Havel požádal Brity, aby situaci ověřili. Odpověď vzápětí dodal britský vojenský atašé v Berlíně československému kolegovi plukovníku Antonínu Hronovi: Ano, podle sdělení našeho agenta z Drážďan se mohou německé divize soustřeďovat v jižním Slezsku a severním Bavorsku. V Drážďanech byly zrušeny všem vojákům dovolenky. Angličan však upozornil: „Autor zprávy je toho mínění, že Němci měli v úmyslu vzhledem k volbám v Československu provést na hranicích vojenskou demonstraci.“
„Souhrn zpráv o tehdejších německých koncentracích spolu s jejich grafickým znázorněním byl zaslán zvláštním letadlem do Londýna a předložen Chamberlainovi a členům jeho vlády,“ uvedl po válce František Moravec.
V pátek okolo osmé hodiny ráno pracovníci studijní skupiny skončili. Zakreslili postavení tří divizí na hranicích se Saskem a dalších dvou na severních hranicích s Bavorskem do map. Kromě toho se k hranicím přesunuje pět dalších divizí. To nevypadá jenom na obyčejnou bezzubou demonstraci, jak si myslí britský agent!
V poledne předal Havel souhrnnou zprávu přednostovi druhého oddělení plukovníku Františku Hájkovi. Hájek ji zanesl zástupci náčelníka Hlavního štábu generálu Bohumilu Fialovi a ten zase náčelníku štábu armádnímu generálu Ludvíku Krejčímu. Krejčí šel za ministrem národní obrany Františkem Machníkem a potom se oba dva ohlásili u Edvarda Beneše.
Prezident se v té době snažil uklidňovat zahraniční veřejnost. Dopoledne dával interview redaktorovi velkého amerického časopisu Life, v poledne u něho byli reportéři francouzského listu Lyon Soir. Francouzi museli svou návštěvu zkrátit.
Až dvanáct německých divizí proti nám
Hned po jejich odchodu, ve čtvrt na dvě, vstoupili do prezidentovy pracovny Machník a Krejčí. „Máme zprávy, že devět až dvanáct německých divizí se soustřeďuje podél našich hranic,“ ohlásili. „To neznamená nic jiného, než přípravu ke vpádu! Pane prezidente, měl byste povolat do zbraně nejméně pět ročníků záloh.“ Beneš však zapochyboval: „Není to mnoho? Vždyť ani Němci proti nám neposílají celou armádu.“
Současně si uvědomoval, že se Berlín k nějaké akci chystá. Před dvěma dny přinesl agent z německého zastupitelského úřadu zprávu, že vyslanec Ernst Eisenlohr mluvil před svými přáteli o ofenzívě wehrmachtu v nejbližší době.
Za těch dvacet let českoslovenští prezidenti žádnou mobilizaci, ani částečnou, nevyhlásili. Beneš proto požádal svého experta na ústavní právo doktora Emila Sobotu a pak i svého tajemníka doktora Prokopa Drtinu: Najděte paragraf v zákonech, podle něhož bych mohl povolat část záložníků do zbraně. A potom požádejte zástupce hlavních politických stran, aby ke mně přišli. Večer by se měla sejít vláda.
Vedení státu připustilo, že vznikla kritická situace. Musí proto rázně jednat. Armádu má posílit na dvě stě tisíc záložníků – jeden ročník všeobecných záloh namísto pěti, jak chtěli vojáci, dále pět ročníků specialistů a část příslušníků Stráže obrany státu (SOS). Takřka čtyřistatisícová armáda obsadí pohraniční oblasti. Pozdě večer vyzval pražský rozhlas všechny záložníky, kterých se to týkalo, aby se hlásili u svých pluků.
Berlín běsnil, německý vyslanec Ernst Eisenloher protestoval. Vždyť my jsme žádné divize k československým hranicím neposlali! Britský vyslanec Neville Henderson uklidňoval na příkaz Londýna ministra zahraničí von Ribbentropa. I československý vyslanec Mastný v Berlíně považoval toto vojenské opatření za nešťastné. Britové při novém ověřování situace dospěli k závěru, že například 19. divize se z Hannoveru k hranicím nepřesouvá.
Veřejně Hitler tvrdil: Pan Beneš chtěl obsazením pohraničí přinutit sudetské Němce, aby při nedělních komunálních volbách nevolili Henleinovu SdP. Nebyla to pravda – SdP získala takřka 90 procent hlasů z řad sudetských Němců. Nicméně přítomnost československých vojáků německé demokraty v pohraničí povzbudila.
Pochybnosti plukovníka Havla
Důstojníci studijní skupiny začali pochybovat o hodnověrnosti Zdroje X už v pátek odpoledne. Vždyť žádní další agenti ani spojenecké zpravodajské služby to nepotvrzují.
V sobotu 21. května dostal Havel od Moravce nové informace. Podle nich šéfagent X ohlašoval situaci v Norimberku, Würzburku, Augsburku, Cvikově, Aue, Amberku, Řezně, Deggendorfu a Straubinku, tedy z rozsáhlé oblasti. Německo prý mobilizovalo tři ročníky záložníků a v pohraničí dokonce šest ročníků.
„Celá zpráva, jak je na první pohled patrné, je nesmysl,“ připsal tam plukovník Havel. Není přece možné, aby jeden agent měl přehled o celé Hitlerově říši! To by musel sedět přímo v kancléřství anebo na vrchním velitelství! Ambiciózní Moravec by se s existencí takového špičkového agenta aspoň v narážkách pochlubil!
V pondělí 23. května jel kurýr přes Mnichov do Švýcarska. Ani on v Německu nespatřil vojska mimo kasárna. Naopak přicházely zprávy, že wehrmacht žádné přesuny nedělá. Mastný z Berlína oznámil do Prahy: „Poncet a Henderson dali přehlédnouti svými vojenskými atašé místa v Německu na pohraničí česko-německém a zjistili, že nebyly nikde shledány nějaké výjimečné zjevy.“
Ten den dospěl Havel k závěru, že zprávy Zdroje X byly falešné. Ve svém rozboru napsal, že další analýzy hlášení tohoto agenta by byly plýtváním času. Jak by mohl jediný zdroj přesně sledovat desítky větších jednotek z celého Německa? „Jednalo by se vlastně o čtvrtinu celé německé armády,“ kousavě poznamenal.
V úterý francouzská Deuxieme Bureau potvrdila, že neexistují příznaky nějaké mimořádné vojenské činnosti v Německu. Rovněž podplukovník Cecil Humprey T. Stronge, britský vojenský atašé v Praze, marně pátral na německém území o příznacích přesunů wehrmachtu. V úterý a ve středu letěli dva českoslovenští důstojníci z Berlína do Prahy – ani oni nic nezvyklého nespatřili.
„Moravec v kritických dnech zasahoval do činnosti celého zpravodajského stroje tak rušivým způsobem, že činnost jeho sítě bylo nutno ještě druhými zpravodajskými prostředky korigovat,“ postěžoval si dodatečně ve svých memoárech plukovník Havel.
Ve středu sdělil náčelník vojenské kanceláře prezidenta republiky generál Silvestr Bláha Benešovi, že všechny jednotky wehrmachtu jsou v kasárnách.
Rozkaz Spannung nebyl vydán
Kdo byl oním informátorem X? To věděl snad jenom Moravec. Štábní kapitán Emil Strankmüller se po válce domníval, že se za tím označením skrýval obvykle naprosto spolehlivý D-14, někdejší zástupce starosty Lipska Willy Lange. Ten vybudoval z bývalých sociálních demokratů a komunistů, většinou železničářů, velmi efektivní výzvědnou síť, která pracovala od konce roku 1933 pro kapitána Sedláčka. Kupodivu ostatní osvědčení agenti mlčeli. Agent A-54, na něhož Moravec tolik dal, se naposled ozval 12. května a příště se uvidí až v polovině srpna.
„Budiž popravdě řečeno, že v těchto dnech neměly německé jednotky rozkaz k překročení našich hranic,“ přiznal Strankmüller ve svých pozdějších zápiscích. „Nebyl vyhlášen stav napětí (Spannung), jenž musel takovému rozkazu předcházet. To nám potvrdil i agent A-54. Přesto byla naše opatření plně zdůvodněna.“ Existovaly totiž obavy, že sudetští Němci zneužijí konání obecních voleb k dalším násilnostem.
To si myslel i Hájek: „K tomuto opatření by došlo i bez agenturního podnětu nejpozději během voleb, poněvadž provokace Němců si takový zásah přímo vynucovaly. Jejich psychóza, posedlá pýchou, velikášstvím a nenávistí vůči nám, byla všeho schopná. Zfanatizovanému sudetskému pohraničí musela být ukázána konečně silnější pěst a jeho styk s Německem musel být aspoň v pohraničním pomezí znemožněn.“
Provokace německého abwehru?
Avšak historici tvrdí, že Lange zprávu nepodával, a šlo tedy zjevně o dezinformace. Kdo mohl být jejím autorem? Kdo mohl mít z těchto mimořádných vojenských opatření Československa prospěch? Britové a Francouzi rozhodně ne. Poláci a Maďaři rovněž ne. Sověti nemohli se žádným ziskem pro sebe počítat.
Plukovník Hájek vyslovil domněnku, že to byla provokace drážďanského abwehru. Podle jeho názoru měla „za účel nás vyprovokovat a svést k unáhleným vojenským opatřením ve velkém měřítku a poskytnout tak Hitlerovi záminku, aby se s námi mohl vypořádat tak či onak už v jarních měsících roku 1938“. Tato záminka selhala, protože českoslovenští zpravodajci si údajné přesuny wehrmachtu rychle prověřili. Havel ještě nadhodil možnost, že o částečnou mobilizaci československé armády mohl mít zájem nacistický ministr propagandy Goebbels „ke stupňování své prolhané propagandy, která nás líčila jako zemi nebezpečnou pro klidný vývoj ve střední Evropě“.
Rovněž Jan Gebhart a Jan Kuklík myslí na abwehr. „Otázkou zůstává, nakolik to bylo v jeho vlastní režii. Potvrzuje to škodolibá poznámka německého vyslance Eisenlohra v rozhovoru s přednostou politického odboru československého ministerstva zahraničí dr. Krněm, kterému 25. května řekl: Československý generální štáb byl sice bona fide, avšak sedl na lep svým tajným informátorům. Na podkladě úplně falešných zpráv pak československá vláda vyburcovala celý svět.“
I historik Václav Kural se domnívá, že informaci nejspíš podvrhli Němci. Buď nacisté, kteří chtěli z československé částečné mobilizace těžit – mohli dokazovat, že Praha řinčí zbraněmi proti mírumilovné třetí říši. Anebo se k této dezinformaci vzchopili někteří protihitlerovští důstojníci, kteří potřebovali, aby Československo ukázalo Hitlerovi, že se bude bránit – to je velice zajímavá hypotéza.
Zato českoamerický historik Igor Lukeš ukázal na jiného viníka – na Sovětský svaz. Podle jeho představy tím chtěla Moskva podnítit vytvoření států s protinacistickou orientací, které nakonec vyvolají válku s Hitlerem. „Sama však měla zůstat stranou,“ konstruuje tento českoamerický historik. „Z toho vzešlý chaos měl být přeměněn v socialistickou revoluci podle direktiv Kominterny.“
Avšak ani pro jednu z těchto tří hypotéz neexistují důkazy. V dostupných archivech zatím historici nic nenašli. Také žádný vysloužilý špion, generál či politik se něčím takovým ve svých memoárech nepochlubil. Agent X a důvod jeho dezinformace zůstávají neznámé.
Cílem zničit Československo
Událost rozhodně neprospěla české straně. Měla nepříjemnou dohru přímo ve druhém oddělení HŠ. Plukovník Havel obvinil ze špatné práce plukovníka Moravce. Mezi oběma vedoucími skupin propuklo nepřátelství.
Česká mobilizace také zřejmě urychlila německé plány na obsazení naší země: „Hitlera troufalost pražské vlády rozzuřila a květnová krize jen posílila jeho pevné přesvědčení zničit Československo,“ napsal Lukeš. „Rychlé a s nadšením provedené strategické soustředění na druhé straně hranic mohlo Německu i jemu samému přinést ztrátu prestiže.“ Proto se rozhodl změnit Fall Grün. Jeho úvod přepsal takto: „Je mým nezvratným rozhodnutím zničit Československo vojenskou akcí v nejbližší budoucnosti...“
Ovšem to se brzy dozvěděli Britové. Jak prozradil až v roce 1999 známý britský herec a spisovatel ruského původu Peter Ustinov, zprávu jim předal jeho otec Klop von Ustinov 3. srpna. Starý Ustinov už dřív odešel z Německa, protože nesouhlasil s nacisty, nicméně osobní styky s mnoha tamními funkcionáři udržoval dál. Tuto informaci získal od tiskového atašé v Londýně. Ostatně už v únoru varoval Ustinov své britské přátele, že po Rakousku má Hitler spadeno na Československo.
Jenže v létě 1938 nemusela vypadat zpráva o chystaném obsazení Československa v britských očích příliš důvěryhodně. Analytici, kteří všechny docházející informace hodnotili, ji mohli odložit jako málo věrohodnou, protože další prameny, které by její pravdivost potvrzovaly, neměli k dispozici. Ostatně takových poplašných zpráv, které se nakonec ukážou jako fáma, dostává každá tajná služba značné množství a není v lidských silách je vždy správně zhodnotit a zařadit.