Na blatníku sedí velitel tanku Mikuláš Končický, nad ním se o hlaveň opírá...

Na blatníku sedí velitel tanku Mikuláš Končický, nad ním se o hlaveň opírá Josef Gregor. Ten ale o pár dnů později – před ostravskou radnicí – padl. | foto: Archiv MF DNES

Naši tankisté vítězili při ostravské operaci i nad obávanými Panthery

  • 140
Před pětasedmdesáti lety, 30. dubna 1945, osvobodily jednotky 4. ukrajinského frontu Rudé armády Ostravu. Při osvobozování Ostravy se vyznamenaly i jednotky československé zahraniční armády na východní frontě.

Ostravská operace se řadila k nejtěžším v posledních měsících druhé světové války na evropském bojišti. Počátkem března 1945, kdy už byl osud třetí říše prakticky zpečetěn, apeloval Hitler na své vojáky: „Jestliže vydáte Moravskou Ostravu, vydáte Německo! Moravskou Ostravu je nutno udržet stůj co stůj!“

V té době mělo totiž Ostravsko rozhodující podíl na průmyslovém a materiálním zabezpečení z posledních sil bojujícího Německa, které o řadu svých zdrojů postupem front přicházelo. Některé zdroje potom připisují slova o nutnosti udržení Ostravy veliteli jedné z divizí Wehrmachtu generálporučíkovi Beckerovi, jiné K. H. Frankovi.

V každém případě se Němci k obraně Ostravy připravovali již od ledna 1945. A tyto přípravy se nakonec ukázaly jako důkladné. Navíc převaha Rudé armády v živé síle a technice zde nedosahovala potřebného poměru dle obecného doporučení 3:1 ve prospěch útočníka.

Kolem 150 tisíc obránců disponujících stovkou tanků, stíhačů tanků a útočných děl a patnácti sty taženými děly včetně minometů představovalo pro útočící jednotky s celkovou silou 255 tisíc vojáků se 180 tanky a samochodkami a třemi tisíci děly a minomety tvrdý oříšek. Luftwaffe zde mohla nasadit kolem 120 letadel proti asi čtyřem stovkám, zde už byla převaha sovětského letectva o poznání výraznější.

Němcům hrál do karet i rozmoklý terén po odešlé zimě, který ztěžoval pohyb nejen vojákům na vlastních nohách, ale i technice, a to včetně tanků. K obraně využili také naše předválečné opevnění, ze kterého si sice předtím „vytěžili“ pancéřové prvky (například pro Atlantický val), ale jako polotovary pro zakomponování do nově budovaných obranných linií byly naše pevnosti k nezaplacení.

Ostravská operace probíhala ve dnech 10. března až 5. května 1945.

Ostravská operace (10.3. až 5.5.1945). Na mapě mimo jiné vidíme i první neúspěšnou fázi operace, kdy se nepodařilo prorazit frontu v přímém směru na Ostravu od polského města Strumeň. Druhá fáze začíná 24.3. obchvatem přes Polsko a tehdejší území Německa za řekou Odrou. Československá tanková brigáda (tenké fialové šipky) postupovala v sestavě 38. armády. Na mapě je zaznamenána i cestu československého armádního sboru podél Váhu a dále na Moravu směrem na Vsetín.

Čs. jednotky nasazené do bojů o Ostravu

Do bojů přímo souvisejících s osvobozením Ostravy byly nasazeny i některé z jednotek československé zahraniční armády na východní frontě. Konkrétně to byla 1. československá samostatná tanková brigáda a od poloviny dubna dva ze tří pluků 1. československé smíšené letecké divize.

Z letecké divize se jednalo o 1. stíhací pluk pod velením majora Františka Fajtla a 3. bitevní pluk pod velením majora Mikuláše Guljaniče. Pluky operovaly z letiště Poremba ležícího asi 45 kilometrů severo-severovýchodně od Ostravy, stíhači létali na Lavočkinech La-5FN a bitevní letci na Iljušinech Il-2m3. K první bojové misi z tohoto letiště startovali 14. dubna 1945. Ve fázi výstavby a výcviku se zatím nacházel 2. stíhací pluk divize, toho času na letišti v Katovicích.

Blíže se podíváme na členění a výzbroj 1. československé samostatné tankové brigády, které velel major Vladimír Janko (17. dubna 1945 povýšen na podplukovníka). Byla to brigáda středních tanků, čemuž odpovídalo její složení a výzbroj.

Hlavní sílu tankové brigády tvořily tři tankové prapory a motorizovaný prapor samopalníků. Z bojových jednotek to byly také roty průzkumná a protiletadlová. Dále například spojaři a jednotky dílenské a zásobovací (i pro doplňování munice a paliva v poli).

Mikuláš Končický (vlevo) a Bedřich Opočenský, velitelé tanků 1. čs. samostatné tankové brigády

Polní kuchyně 1. čs. samostatné tankové brigády

V brigádě sloužilo asi 1 500 lidí, z toho několik desítek žen, především ve funkci zdravotnic a spojařek. Řada z těchto vojáků byli mladí volynští Češi, kteří vlastně jeli do Československa poprvé v životě a z nichž mnozí padli, než svou pravlast vůbec spatřili.

Do ostravské operace vstupovala naše tanková brigáda plně vyzbrojená, disponovala tedy 65 tanky, z toho bylo 52 středních tanků T-34/85, 12 starších středních tanků T-34/76 a jeden lehký tank T-70M (ten byl přidělen velitelské rotě a do přímých bojových akcí nevyjížděl).

Brigáda disponovala také několika málo kusy obrněných automobilů BA-64 a britských lehkých obrněných pásových trasportérů Bren Carrier – většinu této techniky měla průzkumná rota.

Dále to byly desítky nákladních a dalších vozidel, a to jak k dopravě samopalníků, tak k veškerému technickému zabezpečení. Především to byly americké Studebakery US-6, ale i 3/4tunové Dodge WC nebo lehké jeepy, ze sovětské výroby potom GAZ-AA a ZIS-5.

Československá tanková brigáda v ostravské operaci

Ostravská operace začala 10. března 1945. Severní křídlo 4. ukrajinského frontu mělo zaútočit z Polska přímým směrem na západ, přes čáru Bohumín–Karviná–Těšín přímo na Ostravu. Československá tanková brigáda byla součástí tzv. rychlé skupiny, která měla vyrazit vpřed po proražení fronty čelními jednotkami.

Čelní sovětské jednotky se však šinuly týden a den tempem takřka hlemýždím a za těžkých ztrát a stále ještě na polském území Sověti zjistili, že tudy cesta nevede. Němcům se podařilo jejich postup v tomto směru prakticky zastavit. Rychlá skupina, a tedy i naše tanková brigáda, proto zatím nedostala rozkaz k útoku. Plány operace se musely modifikovat (tedy nejen to, nakonec došlo i k výměně velitele 4. ukrajinského frontu).

Po přeskupení jednotek začal nový útok 24. března. Naše tanková brigáda postupovala v čele 38. armády. Souběžně jižně od ní postupovala 1. gardová armáda a severně 60. armáda, která byla v průběhu ostravské operace ke 4. ukrajinskému frontu předisponována od 1. ukrajinského frontu.

Sovětský tank T-34/85 zničený během ostravské operace

Útok vedl obchvatem v pohraničním pruhu polského území, přes Odru až na jihovýchodní cíp tehdejšího území původního předválečného Německa. Zde došlo ke stočení na jih, aby se 1. gardová armáda dostala do Ostravy ze severu a některé jednotky vedlejší 38. armády včetně naší tankové brigády po dalším stočení vjely do Ostravy ze západu.

První fáze obchvatu ve směru východ–západ byla umožněna téměř bezproblémovým postupem na západ 1. ukrajinského frontu, severního souseda 4. ukrajinského frontu.

Už boje na polské straně se vyznačovaly velkou tuhostí, naši tankisté na čele 38. armády museli prorazit několik německých obranných linií. Ztráty mezi tankisty a doprovodnými samopalníky narůstaly. Zmenšoval se i počet tanků, naštěstí ne všechny zasažené byly zároveň zničené, řada z nich se po několika dnech vracela opravena z polních dílen zpět do bojové vřavy.

Kvůli vyčerpání – především fyzickému, protože se bojovalo ve dne v noci – byla československá tanková brigáda 1. dubna stažena z bojů k odpočinku.

V plné síle se do akce vrátila po necelých dvou týdnech. Na československé území pronikla brigáda 15. dubna u obce Sudice, do Ostravy už zbývalo méně než 40 kilometrů.

Když 30. dubna brigáda dosáhla Ostravy, měla pouhých sedm tanků v provozuschopném stavu, resp. na konci dne, když bylo město osvobozeno, snad už pouze tři. Z té velké množiny zbývajících se jich několik málo nacházelo v opravě, valná většina však ve formě vraků na trajektorii hrdinského postupu od polského města Żory až do Ostravy.

Sýkorův (Říšský) most po osvobození Ostravy. Na konci stojí dům, ze kterého vyletěly hlavice pancéřových pěstí a zasáhly tank T-34/85 s věžovým číslem 051.

Od prvního dne svého aktivního nasazení v ostravské operaci až do osvobození Ostravy, tedy v období 24. března až 30. dubna 1945, zničila 1. československá samostatná tanková brigáda v lítých bojích 65 německých obrněnců. Z toho bylo 24 tanků, 23 stíhačů tanků a útočných děl, 17 obrněných transportérů a jeden obrněný automobil. Dalších sedm kusů této techniky ukořistila.

Mezi zničenými tanky byly i obávané Pz V Panther a účinná klasika a dříči bojiště Pz IV. Za pozornost stojí těžké stíhače tanků JagdPz IV/70 nebo i pro tuto roli vhodná útočná děla StuG 40. A nesmíme zapomenout ani na lehké stíhače známé později pod jménem Hetzer – i ty představovaly pro T-34/85 do určité míry rovnocenného soupeře, pokud se mu tedy nenastavily bočním nebo zadním pancířem.

Dále československá tanková brigáda zničila 15 protitankových kanonů a 49 dělostřeleckých zbraní ostatních kategorií (polní houfnice, polní kanony atd.).

Německou armádu připravila o dva a půl tisíce vojáků, ať už tito padli, nebo se vzdali.

Opuštěná německá dělostřelecká baterie v Krásném Poli. Snímek zachycuje tři 10,5cm polní houfnice a zničený lehký pásový dělostřelecký tahač Raupenschlepper Ost.

Zaplatila za to však citelnými ztrátami – 139 příslušníků československé tankové brigády padlo v boji a více než tři sta jich utrpělo zranění (zde si musíme uvědomit, že z výše uvedeného stavu 1 500 lidí jich bylo v bojových jednotkách asi sedm stovek, z této skupiny potom ztráty pochází a činí tak větší podíl, než to na první pohled vypadá). Materiální ztráty čítaly 52 tanků z původních 65, z toho 43 T-34/85 a devět T-34/76. Ke ztrátám je třeba připočítat i jeden jeep.

Po osvobození Ostravy pokračovala brigáda ve své bojové cestě až do Prahy, kde se 17. května zúčastnila vojenské přehlídky. Při přehlídce se ukázala i s těžkými tanky IS-2, které jí předtím předala sovětská 42. gardová těžká tanková brigáda, která také osvobozovala Ostravu.

Pozn.: Detailnější výjevy ze samotných bojů včetně autentických vyjádření účastníků jsou obsaženy v některých článcích odkazovaných v boxu pod fotografií Sýkorova mostu.

Bedřich Opočenský (1924 – 2016), velitel tanku, účastník Ostravské operace

Mikuláš Končický (1925 – 2015), velitel tanku, účastník Ostravské operace

Karel Šerák (1923 – 2016) a Bedřich Opočenský (1924 – 2016), oba velitelé tanků, účastníci Ostravské operace

Památník 1. čs. tankové brigády v Ostravě. Tank 051 přejel most přes Ostravici, přičemž na druhé straně dostal tři zásahy pancéřovou pěstí. V tanku zemřel radista Ivan Ahepjuk.