Kdy to rozsvítit?
Je to tak trochu jako souboj dvou dobře vyzbrojených vojáků v úplné tmě. Dokud nevidíte nepřítele, jsou vám zbraně k ničemu, nebo spíše na obtíž, kdo jich má více, více „dupe“ a „chřestí“. Dokud nevíte přesně, kde je nepřítel, nemůžete rozsvítit baterku, protože se tím okamžitě prozradíte. Z taktického hlediska je nejtěžší rozhodnout, dokdy „naslouchat“ a plížit se potmě a kdy „rozsvítit“.
Z tohoto hlediska je velkou pomocí letectvo. Letouny i vrtulníky mohou využívat pro zaměření ponorek pasivní nebo aktivní akustické bóje, což jsou v podstatě samostatné hydrofony nebo sonary, shozené v určitém obrazci. Jednotlivé bóje jsou schopné na palubu letadla odvysílat polohu, v případě aktivních i dálku cíle. Údaje jsou zpracované automaticky a podle výsledku se rozhoduje o nejvhodnějším způsobu ničení cíle. Výhodou bójí je to, že i když pracují v aktivním módu, a nepřítel je může zaměřit, nic se neděje. Jsou to bóje „za pár drobných“ a bez posádky, na rozdíl od vlastních ponorek a lodí. Nevýhodu je omezený dosah a doba činnosti. Jsou tedy použitelné pouze v případě, že známe přibližnou polohu ponorky.
Vrtulník SH-60 při práci s ponorným sonarem
Účinným prostředkem pro přesnou lokalizaci ponory z vrtulníků je ponorný SONAR, poprvé zavedený na vrtulnících SH-3 Sea King. „Mokrý konec“ (Wet end) tvoří sonarová jednotka spouštěná pomocí navijáku do vody. Hloubku je možné zvolit podle místních podmínek a výskytu teplotních vrstev a zlomů. Ponorný SONAR může pracovat jak v pasivním, tak v aktivním režimu. „Suchý konec“ (Dry end) tvoří počítače, zobrazovací jednotka a pult operátora(ů) na palubě vrtulníku. Moderní verze umí spolupracovat i s akustickými bójemi.
Obranou ponorek proti aktivnímu sonaru je používání měkkých materiálů, absorbujících zvukové vlny na potahu trupu. Nevýhodou těchto materiálů je, kromě zvýšení celkové hmotnosti, cena a negativní vliv na rychlost ponorky.
Letoun B-18 Bolo s „žihadlem“ detektoru magnetických anomálií
Další senzory jsou neakustické. Jejich dosah je však omezený. Od dob druhé světové války se používal detektor magnetických anomálií MAD (Magnetic Anomaly Detector), nejprve na vzducholodích třídy K. Testoval se na letounech Douglas B-18, ale běžně se používal až na létajících člunech PBY Catalina, přezdívaných MAD Cat (šílená kočka). MAD je schopný zachytit drobné změny přirozeného magnetického pozadí Země, způsobené kovovým trupem ponorky. Citlivost senzoru klesá se čtvercem vzdálenosti od ponorky, takže ponorka nesměla být příliš hluboko a letoun musel letět velmi nízko, 100 až 200 metrů nad hladinou. MAD je samozřejmě ovlivňován magnetickým polem nosiče, proto byl u letounů vzadu na konci dlouhého „žihadla“ a vrtulníky používají vlečenou verzi přezdívanou „MAD bird“. MAD naposledy používaly protiponorkové letouny Lockheed P-3 Orion, Lockheed S-3 Viking , Iljušin Il-38, Berjev Be-12 a Breguet Br.1150 Atlantic. Poslední verze hlídkového a protiponorkového letounu P-8 Poseidon již MAD na palubě nemá.
Vlečený „MAD bird“ na boku vrtulníku
Protiponorkový letoun Berjev Be-12
Od druhé světové války se používaly detektory spalin dieselových motorů. Od poloviny šedesátých let na bázi poměrně citlivých spektrometrů iontové pohyblivosti. Navzdory „honosnému“ vědeckému názvu tomu posádky říkaly prostě „Sniffer“ (Čichač). Tento prostředek na poslední generaci protiponorkových letadel již také nenajdeme, kvůli omezenému dosahu a rostoucímu zamoření z hustšího lodního a leteckého provozu.
Další metodou, která se zkouší, jsou LIDARy (Light Detection And Ranging) používající zelené lasery. Zatím se však podařilo dosáhnout výsledků podobných MAD. Největší problémy dělá průchod paprsku rozhraním voda/vzduch a naopak. Testují se detektory vírů za lodním šroubem, detektory změn tlaků vody, detektory tepelných stop nebo bublin, ale všechny metody narážejí na zásadní problém a tím je nedostatečný dosah. U satelitního průzkumu je problémem úzké zorné pole, takže družice musí vědět, „kam se má podívat“. Pokud se nepřátelská ponorka „ztratí“ v oceánu, je největším problémem určit alespoň rámcově oblast, kde může být, proto je kladen důraz na pobřežní oblasti, viz FSASW v úvodu článku.
 |
