V roce 2008 vyřadilo Letectvo Spojených států amerických (USAF) z aktivní operační služby své první „neviditelné“ letouny, bombardéry F-117A (běžně označované jako F-117) Nighthawk. Proces byl postupný a započal v roce 2007 v rámci reforem amerických ozbrojených sil. V tu dobu se po několika předchozích ztrátách (havárie a jeden sestřel), případně solitérních vyřazovacích procesech, jednalo o 52 kusů F-117A.
Zmiňované vyřazení však neznamenalo definitivní konec ef stosedmnáctek. Kvůli utajované technologii nedošlo při tomto vyřazování k jejich likvidaci, ale stroje přelétly na základnu Tonopah (mimo jiné to byla v letech 1981 až 1992 jejich domovská základna) v Nevadě, kde byly zakonzervovány k dlouhodobému uskladnění. Také se počítalo s jejich oživením v případě vypuknutí konfliktu vysoké intenzity.
Během následující dekády byla v Nevadě čas od času spatřena ve vzduchu některá F-117A či dvojice těchto strojů. Zpravidla se tak stávalo na letecké základně Nellis nebo poblíž Groom Lake v Oblasti 51. USAF tyto epizody jediným slovem nekomentovalo. Panuje podezření, že čtyři až šest letounů slouží k vývoji a testování nových vojenských systémů a podle neověřených informací do jejich kokpitů usedají zkušební piloti létající pro firmu Lockheed Martin. Většina F-117A by však měla po celou dobu nečinně dlít zakonzervována na základně Tonopah.
Podle letos v březnu schváleného dokumentu NDAA 2017 (National Defense Authorization Act for Fiscal Year 2017 / Zákon schvalující národní obranu pro fiskální rok 2017) nastal čas definitivního rozloučení s letouny F-117A v jejich plnohodnotné hmotné podobě. Do roku 2030 mají být postupně všechny vyřazeny z rezervy výzbroje USAF, přičemž dle předpokladů by měl tento osud každý rok potkat čtyři letouny, pro letošek se počítá s jedním. Poslední kusy tak vydrží v hangáru na základně Tonopah až do roku 2030. Některé vyřazované F-117A mohou po demontáži elektroniky a jiných citlivých/utajovaných elementů skončit v muzejních sbírkách.
Stručná historie „neviditelného“ bombardéru F-117A
Vývoj F-117 probíhal ve Skunk Works (“Skunčí dílny“, utajená divize firmy Lockheed) od roku 1978, kódový název programu byl Senior Trend. Navazovalo se na technologické demonstrátory Lockheed XST (eXperimental Stealth Technology) postavené v rámci programu Have Blue (letounky připomínají zmenšené F-117). Vývoj XST a F-117 vedl Ben Rich.
Technologický demonstrátor Have Blue / Lockheed XST předcházel vývoji F-117.
Program vývoje F-117 vedl Ben Rich.
Zmenšený model F-117 při testech detekce radary
F-117A v experimentálním šedém kabátě
Nový letoun F-117A byl jednomístný podzvukový bombardér určený pro přesné útoky na bodové cíle v nepřátelském zázemí chráněném protivzdušnou obranou. Operovat měl pouze v noci a jeho zachycení radarem minimalizovaly počítačem navržené tvary, speciální potahové materiály a jejich povrchová úprava.
V letech 1981 až 1990 vyrobil Lockheed pět předsériových YF-117A a 59 sériových F-117A. Jednotka jimi vyzbrojená byla operačně způsobilá od října 1983. Až do roku 1988 byla existence stroje usilovně tajena.
Stroj je poháněn dvojicí dvouhřídelových proudových motorů General Electric F-404-F1D2 o tahu 2 x 48 kN. Řešení výtokových trysek a absence přídavného spalování snižuje tepelnou stopu.
Mezi motory jsou umístěny dvě pumovnice, každá je určena pro jednu laserem naváděnou pumu řady Paveway. Od roku 1997 bylo možné používat i satelitem naváděné pumy GBU-31 JDAM. Počítalo se i s neřízenými jadernými pumami B61. Maximální hmotnost výzbroje činí 2200 kg. Letoun nedisponuje integrální kanonovou výzbrojí.
Prvního bojového nasazení se dočkaly ef stosedmnáctky až v prosinci 1989 v Panamě. Cílem operace Just Cause bylo svržení generála Manuela Noiregy, který mimo jiné usiloval o zestátnění Panamského průplavu. Panamské tažení bylo úspěšné, ale nasazení nejmodernějších amerických strojů budilo rozpaky. Zelenou k útokům na své cíle nakonec dostaly dvě F-117A z osmi startujících (neboli jedna dvojice ze čtyř). Protože v oblasti byly hlášeny mlhy, nesl každý letoun v pumovnicích místo dvou laserem naváděných pum dvě klasické „hloupé“ pumy Mk-84. Z jednoho letounu dopadly 50 metrů od cíle a z druhého dokonce 300 metrů od cíle. To vyvolalo v Kongresu velké pozdvižení, nejmodernější a astronomicky drahé letouny se vyznamenaly jako nějaká létající pevnost z druhé světové války.
Oproti Panamské epizodě bylo následné bojové nasazení F-117A nad Irákem velice úspěšné. Operace Pouštní bouře se zúčastnily téměř všechny provozuschopné kusy. F-117A zahájily 17. ledna 1991 spojenecký útok, laserem naváděné pumy padaly na řídící centra protivzdušné obrany, budovu telekomunikací, velitelství letectva a další cíle. V útocích pokračovaly až do ukončení operace, přičemž repertoár jejich cílů se rozšířil i o cíle taktické, jako vojenská letiště a další. Během této války shodily F-117 celkem více než 2000 laserem naváděných pum, svůj cíl jich nalezlo 65 %.
V menší míře pak byly i tyto letouny nasazeny při protiiráckých akcích v průběhu 90. let.
F-117A
Cvičný shoz laserem naváděné pumy GBU-27 z letounu F-117A.
V roce 1999 se F-117A angažovaly během leteckých náletů NATO na bývalou Jugoslávii. Srbové 27. března jeden „neviditelný“ stroj sestřelili řízenou střelou země - vzduch protiletadlového raketového systému S-125 Něva. Na vině sestřelu bylo americké podcenění situace (a z toho vyplývající ztráta opatrnosti) a schopný velitel zasahujících srbských protiletadlovců. Jedná se o jedinou bojovou ztrátu tohoto typu letounu, pilot se katapultoval a byl zachráněn americkým vrtulníkem MH-60G. Záchranný vrtulník podporovala smečka několika letadel včetně „gunshipu“ AC-130U Spectre.
Poslední bojové nasazení si F-117A v počtu dvanácti kusů odbyly opět nad Irákem. Stalo se tak v březnu až dubnu 2003 v rámci operace Irácká svoboda.
Aktualizace: Do článku doplněna kapitola Stručná historie „neviditelného“ bombardéru F-117A (2:57, 24.9.17). Opraven popisek u fotografie č.4 (11:10, 24.9.17).
