Výrobcem nového stroje je společnost OAK, spadající pod státní zbrojařský konglomerát Rostech, který v zahraničí používá název Rostec. „Je to lehký jednomotorový stíhač páté generace, který v Rusku nemá obdoby,“ uvedl Rostech, když stroj představil ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi na moskevském aerosalonu MAKS-2021. První let je naplánován na rok 2023, o tři roky později by stíhačku mohli dostat první zájemci.
Letoun patří ke generaci takzvaných neviditelných, přesněji řečeno obtížně zjistitelných stíhacích strojů. Využívá inovativních řešení a technologií, včetně toho, že práci pilota podpoří umělá inteligence. Stroj lze údajně upravit na bezpilotní verzi nebo dvojmístný model.
Letouny páté generace
Bojové letouny, vyrobené po 2. světové válce, jsou zpravidla řazeny do několika tzv. „generací“. Pokud první poválečnou generaci reprezentovaly zejména „korejské“ konstrukce MiG-15 a F-86 Sabre, druhou proslavily dva letouny s trojúhelníkovým křídlem – sovětský MiG-21 a francouzský Dassault Mirage III. Třetí generaci, která už na americké straně zasáhla do války ve Vietnamu, pak reprezentují nejčastěji stíhací bombardér F-4 Phantom II a pozdější sovětský MiG-23.
Následující čtvrtou generaci bojových letounů otevřela v roce 1974 slavná F-14 Tomcat, kterou o několik let později zpopularizoval americký film Top Gun. K ní v dalších letech přibyly také F-15, F-16 a F/A-18, na které Sověti odpověděli dvojicí skvělých letounů MiG-29 a Su-27.
Zanedlouho poté, co sovětské letouny 4. generace přišly do služby, se však rozpadl Sovětský svaz a na největší výrobce sovětské letecké techniky dopadla těžká ekonomická krize. Zatímco tak ve Spojených státech pokračoval vývoj nerušeně dál a přinesl dvojici letounů 5. generace F-22 a F-35, původní sovětské programy se prakticky zastavily.
Jedním z nich byl Istrebitěl 90, který měl Sovětskému svazu zajistit dvojici bojových letounů pro 90. léta, těžkého a lehkého. Lehká větev byla později zrušena a nahrazena projektem LFS, nakonec však byl zrušen celý projekt I-90 a jeho definitivní náhradou se od roku 2001 stal program PAK FA.
Rusko se tak rozhodlo, že se nadále zaměří pouze na vývoj těžšího dvoumotorového letounu, přičemž toto rozhodnutí zřejmě vycházelo z exportních úspěchů těžších letounů konstrukční kanceláře Suchoj, se kterými ostře kontrastovaly značné exportní neúspěchy kdysi nejslavnější sovětské konstrukční kanceláře Mikojan-Gurjevič produkující letouny MiG.
Projekt PAK FA před několika lety přinesl skutečně ovoce v podobě letounu Su-57 Felon, vývoj nového stroje však od začátku sužovaly značné problémy. Letouny 5. generace obecně staví na pokročilé elektronice a špičkovém dílenském zpracování, které jim umožňuje potlačit vlastní radarovou stopu.
Zastaralý ruský letecký průmysl, který v 90. letech přišel o řadu špičkových odborníků, však dlouhodobě není schopen dosáhnout dostatečné výrobní kvality. Zřejmě i to bylo důvodem, proč se vývoj Su-57 velmi opozdil a proč od projektu společného letounu, který by byl od Su-57 odvozen, odstoupila před několika lety Indie, která tak zajistila ruským výrobcům obrovskou ostudu.
Ruská protiváha F-35
Když se problémy projektu PAK FA začaly kumulovat, přibylo hlasů, které tvrdily, že soustředit se na vývoj těžkého letounu byla chyba a že se kriticky oslabený ruský letecký průmysl měl soustředit spíše na menší a jednodušší letoun, ruskou protiváhu F-35.
Koneckonců i ona se stane páteří amerického letectva, nikoli její větší bratříček F-22. I proto se řadu posledních let spekulovalo o obnovení programu LMFS, který na svoje náklady rozvíjela konstrukční kancelář MiG a který měl (s využitím výsledků výzkumu z prototypu MiG 1.44 z 90. let) vyústit v nový bojový letoun střední hmotnostní kategorie.
V únoru 2017 ředitel státní zbrojní společnosti Rostec Sergej Čemezov oznámil na veletrhu IDEX v Abú Dhabí, že Rusko zahájí spolupráci se Spojenými arabskými emiráty na vývoji letounu 5. generace. Toto oznámení bylo zarámováno do dlouho neúspěšných jednání SAE o nákupu amerických letounů F-35.
Konečně 16. dubna 2020 pak oznámila Sjednocená letecká korporace (společnost, která je podřízená Rostecu), že oficiálně znovu zahájila vývoj lehčího letounu 5. generace, který doplní Su-57. Letecká kancelář MiG pak mezitím testovala model nového letounu v aerodynamickém tunelu, a dokonce obdržela subvenci 4 miliony rublů na pokračování vývojových prací.
Ředitel Rostecu v médiích později potvrdil, že společnost pracuje na „leteckém bojovém systému v těžší i lehčí verzi“, což kromě probíhajícího vývoje Su-57 značilo, že Rusové skutečně pracují na něčem menším.
Obecně se předpokládalo, že jde o pokračování projektu MiG LMFS, ale už v té době se spekulovalo i o možnosti, že také lehčí verzi ruského letounu 5. generace bude nakonec vyvíjet Suchoj, jehož vedení se těší dobrým vztahům s vedením ruského státu. Tuto skutečnost podpořil také nedávný rozhovor s náměstkem ministra obrany, po kterém novináři upozornili na dva modely neznámých prototypů, které mu stály ve vitríně.
Šach mat
O tom, že se „něco“ bude dít na tradiční ruské letecké výstavě MAKS 2021, se spekulovalo už poměrně dlouho. Doslova bombou se však stalo nenápadné oznámení ruské státní zbrojní firmy Rostec, že na MAKS chystá oznámení něčeho, co nese kódové označení „Checkmate“ („Šach mat“). Oznámení totiž firma doprovodila videem, ze kterého bylo patrné, že půjde o nový bojový letoun.
Na videu jsou vidět piloti z různých zemí, kterým Rusko v posledních letech prodalo (nebo chtělo prodat) své bojové letouny – Indové, Vietnamci, piloti ze Spojených arabských emirátů. Později unikly také fotografie. Pod černou plachtou byly vidět základní obrysy stíhače, který se nápadně podobá americké F-35.
V pondělí 19. července ráno už vyšla fotografie celého letounu, ze které bylo zřejmé, že jde sice s největší pravděpodobností o maketu, ale zároveň že jde skutečně o nový ruský letoun 5. generace. Co o něm zatím víme? To nejdůležitější je, že je tvořen, stejně jako jeho větší bratříček Su-57, s přihlédnutím k fyzikálnímu potlačení radarové stopy.
 |
Zkrátka jeho křivky jsou takové, aby byl pro radary co možná nejméně zjistitelný, stejně jako americké F-22 a F-35. Zároveň už se ví, že jde o jednomotorový stroj, dřívější návrhy společnosti MiG totiž byly dvoumotorové. Společnost Rostec na vlastním twitteru uvedla několik videí, ze kterých jasně vyplývá, že stroj bude primárně exportní, a je otázka, zda jej zařadí do výzbroje samotné ruské letectvo.
Bude mít minimálně jeden multispektrální (primárně zřejmě infračervený) detekční systém pod přídí a odsunovací kabinu, velmi podobnou té z typu Su-57. Podle označení na trupu se zdá, že nový letoun může nést označení Su-75, vzhledem k tomu, že jde s největší pravděpodobností o maketu, je však oficiální pojmenování ještě velmi vzdálené.
Důraz na nízkou cenu
První informace o plánovaných výkonech nového stroje unikly na veřejnost několik hodin před oficiálním oznámením poté, co ruská média informovala, že halu s letounem navštívil ruský prezident Putin. Z kolem stojících produktových cedulí bylo zřejmé, že výrobce plánuje první vzlet již v roce 2023 s tím, že do roku 2025 mají probíhat zkoušky a do konce roku 2026 má být zahájena sériová výroba.
Odborníci se přitom vesměs shodují, že tyto termíny jsou nereálné. Podle nich by se takto napjatá očekávání zřejmě nepodařilo vyplnit ani mnohem pokročilejším průmyslovým zemím, jak dokládá projekt jihokorejského letounu KF-21.
Nový ruský letoun má dosahovat rychlosti do 2 500 km/h s bojovým doletem 1 500 km a maximálním 3 000 km. Unést by měl 7 400 kg a má dosahovat maximálního přetížení 8g. Dostup je projektován na 16 500 metrů.
Důležitou položkou je samozřejmě výzbroj. V typické protiletadlové konfiguraci má letoun nést dvě rakety RVV-MD a tři RVV-SD modernizované verze starších typů R-73 a R-77, přičemž všech pět střel bude umístěno uvnitř trupové pumovnice, což by mělo zajistit další snížení radarového odrazu.
V protilodní konfiguraci bude stroj schopen nést dvě protilodní rakety Ch-59MK, a to na podkřídelních závěsnících. V takovém případě však již nebude možné letoun označit za „stealth“. Stíhač bude moci nést i další ruské zbraně ať už řízené, neřízené, protiletadlové, protizemní či protilodní.
Součástí nabídky možným zájemcům bude systém pozemního zabezpečení Matrojška, který má (zejména oproti americkým letounům) nabídnout efektivní správu letových hodin za mnohem nižších nákladů. Nový stroj bude pohánět motor, který vzniká pro větší Su-57 v rámci projektu Izdělije 30, letoun bude také vybaven AESA radiolokátorem s elektronickým vychylováním paprsku.
Mimořádně zajímavá je projektovaná maximální cena 30 milionů dolarů. Pokud by se letoun s výše zmíněnými charakteristikami (spíše průměrnými, přesto zcela konkurenceschopnými) podařilo vyrobit v této cenové hladině, byl by to jednoznačně cenový trhák. Jednotková cena amerických F-35A je totiž kolem 80 milionů dolarů, v reálu se vším potřebným pozemním vybavením však spíše přes 140 milionů dolarů.
Z dosavadních informací je zřejmě nejpodstatnějším zjištěním to, že nový systém „Checkmate“ ještě neexistuje ani v prototypové fázi. Videa, ve kterých tvůrce letounu explicitně zmiňuje piloty z několika s Ruskem spřátelených zemí (zejm. Indie, Vietnam, Spojené arabské emiráty), dávají tušit, že vývoj letounu zdaleka není dokončen a zejména není zajištěno jeho financování. Přesto je nutné konstatovat, že Rusové velmi dobře vycítili díru na trhu, o lehčí a levnější letouny 5. generace s charakteristikami „stealth“ je a bude zájem, jak ukázal zájem o podobnou čínskou konstrukci J-31.
V mnoha letectvech, zejména v rozvojovém světě, jsou přitom na velících postech stále lidé, kteří mají zkušenost pouze se sovětskou leteckou technikou, a ti budou k ruským strojům vždy inklinovat spíše než k americké či evropské konkurenci. Je však otázka, zda ruský letecký průmysl, chronicky podfinancovaný a zoufale neproduktivní, bude schopen (natožpak v nastavených termínech) vytvořit skutečně konkurenceschopný stroj.
Pokud by se Rusku skutečně podařilo novou stíhačku poslat do vzduchu za dva roky, byl by to mistrný kousek tím spíš, pokud by výrobce splnil sliby, které na jeho první prezentaci padly. V takovém případě by měla společnost Rostec, Sjednocená letecká korporace i konstrukční kancelář Suchoj opět postaráno o přísun peněz na roky dopředu.
Po zkušenostech s nevalnými výkony ruského leteckého průmyslu je však na místě otázka, zda v případě projektu „Checkmate“ nejde spíše jen o další PR kousek ruské státní zbrojní lobby, která má za sebou v posledních letech řadu kolosálních nezdarů.
Aktualizace: Do textu jsme doplnili informace po oficiálním uvedení stroje.
