Geologové Petr Schultz a Carlé Pieters z Brown University a Matthew Staid z Planetary Science Institute ve své studii publikované v časopise Nature předložili několik důkazů, podle kterých se měl z povrchu Měsíce uvolňovat plyn ještě před jedním milionem až deseti miliony let.
Vědci se zaměřili na oblast, které se říká Ina. Nezvyklý tvar této struktury připomínající písmenko D byl tím, co napoprvé upoutalo pozornost Schultze. Pro časopis New Scientist řekl, že podobná struktura nemůže vydržet příliš dlouho takto ostrá. Eroze by se měla na ní podepsat tak, že během 50 milionů let by měla zcela zmizet.
Na Zemi je díky větru a vodě eroze mnohem rychlejší a ostré útvary se "obrušují" mnohem rychleji. Na Měsíci však voda ani vzduch není, zde svou práci odvádějí malinké částice neustále bombardující jeho povrch. Vědci s oblastí Ina porovnali jiné geologické struktury na Měsíci a došli k závěru, že je stará nějaké dva miliony let.
Oblast Ina, jak ji vyfotografovalo Apollo 16. Autor: NASA
Další skutečností, která hraje pro nízký věk této struktury, je, že v ní chybějí impaktní krátery. Vědci na osmi kilometrech čtverečních nalezli pouze dva, které měly průměr přes 30 metrů. Taková nízká frekvence výskytů malých kráterů je zhruba stejná jako v kráteru South Ray poblíž místa přistání Apolla 16. Odborníci vyvržený materiál z tohoto kráteru po dlouhou dobu používali coby srovnávacího vzorku pro určování stáří ostatních měsíčních oblastí. Většina vědců zkoumající tyto horniny s odhadovaným stářím dvou milionů let souhlasí.
Třetím ukazatelem hovořícím pro domněnku Schultze jsou spektroskopická měření usazenin z oblasti Ina. Vědci je porovnali s údaji z měření vzorků pocházejících z čerstvých kráterů a opět došli k závěru, že usazeniny jsou velmi mladé.
Vědci nepozorovali kolem Iny vyvřelé horniny, které by obklopovaly centrální kráter. Vzhled oblasti naopak ukazuje na to, že z ní kdysi prudce unikaly plyny, které do okolí vyvrhly sedimentární (usazené) horniny. Této interpretaci hraje do not také skutečnost, že Ina se nachází na průniku dvou podélných zlomů stejně jako leckteré geologicky aktivní oblasti na Zemi.
Oblast kolem Iny ve falešných barvách. Na snímku je vidět také nedávno vzniklý kráter. Modrá barva ukazuje na přítomnost čediče s vysokým obsahem titanu, kdežto modré barvě odpovídají čerstvé půdě.
Podle všeho Ina není jedinou oblastí svého druhu. Zmínění vědci nalezli nejméně další čtyři podobné útvary. Třebaže předložené důkazy hovoří pro domněnku vědců, že Měsíc byl geologicky aktivní ještě nedávno, nejlepší by bylo, kdyby odborníci z těchto míst povrchu Měsíce získali vzorky hornin. "Ina a další podobné útvary představují skvělé cíle pro budoucí výzkumné cesty, ať už lidských posádek nebo robotů“, říká G. Jeffrey Taylor z University of Hawaii.
Schultz připomíná jednu zajímavou věc. Amatérští astronomové totiž během let pozorovali na měsíčním povrchu tu a tam světelné záblesky. Byť většina profesionálních pozorovatelů zastávala názor, že Měsíc geologicky aktivní není, tato pozorování nechávají tuto otázku ještě otevřenou. Podle Schultze by bylo dobré, kdyby vznikla organizovaná spolupráce mezi profesionály a amatéry. Společné koordinované pozorování by mohlo přinést ovoce. Samotný únik plynu by nebyl pozorovatelný více než jednu vteřinu, ovšem trvalo by dalších alespoň třicet sekund, než by se vyvržený prach opět usadil.
