Snímky se zveřejňují pravidelně, není na tom nic zvláštního. Tyhle ovšem zkoumal profesor Phil Stooke a objevil podezřelé smítko a dráhu k němu vedoucí.
Nakonec se z toho překvapivě vyklubal druhý sovětský dálkově řízený robot pro zkoumání Měsíce, Lunochod 2. Jeho poloha byla sice známa z předchozích měření pomocí laserových paprsků, ale vizuálně nikdy nebyla potvrzena. Na Zemi totiž neexistuje teleskop, který by dokázal sondu vyfotografovat.
"Věděli jsme s přesností několika kilometrů, kde se nachází," uvedl Stooke v e-mailu. Laserové měření na takovou vzdálenost prý už není tak přesné.
"Největší hodnota tohoto objevu tak spočívá nejen ve vizuální identifikaci, ale také v objevení stopy, podle které může být poprvé nakreslena detailní cesta vozítka," vysvětluje kanadský profesor.
Právě Stook byl asi jedním z nejpovolanějších, kdo mohl tento objev učinit. Sám totiž zveřejnil v roce 2007 knihu s názvem Mezinárodní atlas měsíčního výzkumu.
Snímky, které mu pomohly Lunochod 2 objevit, pocházejí z umělé měsíční družice Lunar Reconnaissance Orbiter (LRO). Putuje zhruba 50 kilometrů nad měsíčním povrchem a mapu tělesa začala snímat od července roku 2009.
Lunochod 2 se vydal na cestu v lednu 1973, kdy byla ze základny Bajkonur vypuštěna raketa Luna 21. Na povrchu Měsíce vytvořil rekord v počtu ujetých kilometrů, který udělal dálkově řízený robot mimo Zemi. Ujel jich totiž 35, zatímco marsovská vozítka Spirit a Opportunity překonala 7,7 km, respektive 19,5 kilometru.
Úkolem Lunochodu 2 bylo snímat okolí a dělat chemické rozbory jako jeho předchůdce. Vedle toho sledoval i rentgenové záření Slunce a měřil magnetické pole.
Podle Stooka je jasné, že při své misi vjel Lunochod 2 do kráteru, ze kterého měl potíže se dostat. Když se o to pokoušel, zanesl si chladicí zařízení zeminou a přehřál se. Proto přestal pracovat.
Zdroj: