Nebude to žádné dlouhé setkání. Po téměř deseti letech putování vesmírem sonda New Horizons 14. července doslova prosviští kolem Pluta a poprvé nám poskytne podrobnější pohled na tuto jinak prakticky neznámou trpasličí planetu.
Podrobnější schéma průletu New Horizons kolem Pluta. Vpravo uprostřed je vyznačen směr ke Slunci a Zemi. Žluté pruhy vyznačují průlety stínem Pluta a Charonu.
New Horizons stráví v bezprostřední blízkosti Pluta jen pár hodin. Proletí nad ním ve vzdálenosti zhruba 12 500 km a pak se začne rychle vzdalovat směrem ke kraji naší soustavy. Nemá nejmenší šanci u planety zůstat: bude se pohybovat rychlostí zhruba 14 kilometrů za sekundu. I kdyby stroj vypálil při brzdění všechno palivo, které měl při startu na palubě, jen by se zpomalil zhruba o 0,3 km/s. Může tedy pouze mírně korigovat svou dráhu, ale na velké úpravy nemá ani čas, ani energii.
Korekce navíc komplikuje i skutečnost, že sonda je tak daleko. Signál k ní letí zhruba 4,5 hodiny, takže na nějaké řízení v reálném čase není pomyšlení. Předposlední korekce dráhy před přiblížením proběhla 30. června a na jejím konci byl stroj podle všeho na správné dráze. Další je naplánována sobotu v 4. července a jde o poslední možnost napravit případné nepřesnosti či pochybení.
Snímek Pluta v přirozených barvách z paluby New Horizons složením snímků ze dvou jeho kamer. Vědci mimo jiné zajímá i povaha temných skvrn, které jsou jasně patrné kolem rovníku. V rohu obou fotografií je vidět Plutův tmavý společník Charon.
Pak už musí vše dokonale klapnout. Sonda má ve vzdálenosti zhruba 4,7 miliardy kilometrů od nás proletět rychlostí cca 14 km/s imaginárním terčem o rozměrech zhruba 100 na 150 kilometrů. Ideální dráha má několik výhod: za prvé se tak sonda New Horizons dostane na vzdálenost, kde se přístroje ještě stihnout otáčet při dané průletové rychlosti vždy směrem k planetě.
Zároveň proletí přesně tak, aby při jediném pokusu sonda prošla oblastí slunečního stínu Pluta a jeho obřího měsíce Charonu. Jen tak může přesně určit chemické složení atmosféry Pluta (v podstatě stačí „odečíst“ takto získaný záznam spektra se záznamem slunečního spektra mimo atmosféru).
Protože jde o tak náročný manévr, let New Horizons má v rámci NASA jeden nezvyklý unikát: o navigaci se starají dva na sobě zcela nezávislé týmy. Pokud se jejich výsledky začnou lišit, NASA musí rozhodnout, které výsledky použije. Zatím se však zřejmě shodují (alespoň nevíme o opaku), a tak vše probíhá podle plánu.
Co můžeme zjistit?
Pohled na oběžnou dráhu Pluta z nadhledu. Trpasličí planeta se pohybuje po výrazně eliptické dráze ve vzdálenosti zhruba od 30 do 48 AU (astronomických jednotek, tedy vzdálenosti Země-Slunce). Její oběžná doba je tak dlouhá, že za tu dobu, co o ní víme, obkroužila ani třetinu jedné otáčky.
Pluto je v naší soustavě v podstatě neznámá. Všechny planety obíhají prakticky v jedné rovině - maximální rozdíl je sedm stupňů. Pluto má rovinu „skloněnou“ (správně odkloněnou) o zhruba 17 stupňů. Navíc je jeho dráha mnohem méně kruhová - během poutě se někdy dostane i před oběžnou dráhu Neptunu.
O mnoho více toho nevíme. Našim teleskopům se Pluto jeví maximálně jako nevýrazná tečka složená z několika pixelů, ze kterých nelze vyčíst podrobnosti. A tak je velkou záhadou i například tak základní otázka jako: Jak vypadá jeho povrch?
Kam dál?Práce sondy New Horizons ale samozřejmě není omezena jen na několik hodin v blízkosti Pluta. Její vědecké přístroje budou planetu sledovat už během přiblížení i po průletu, dokud budou schopny poskytovat zajímavé informace. Navíc má i další cíle. Pluto totiž není unikát. V jeho okolí se pohybují další velké objekty zřejmě stejného původu i rozměrů. Celkem známe v této oblasti deset objektů o rozměrech přes 500 kilometrů. Zmiňme výslovně alespoň v roce 2005 objevený objekt Eris, který má průměr 2 326 km a je tedy větší než bývalá devátá planeta. NASA vybrala mezi objekty na okraji soustavy několik, které leží v další dráze New Horizons. Po průletu kolem Pluta se pokusí s využitím zbytků paliva upravit dráhu tak, aby je sonda New Horizons mohla prozkoumat. Technicky by to nemusel být problém, energii sondě poskytují jaderné články (tedy teplo z rozpadu radioaktivního materiálu), takže velká vzdálenost od Slunce její fungování neohrozí. |
Může být zvrásněný mnoha starými krátery třeba jako náš Měsíc nebo hladký jako třeba povrch oběžnice „nedalekého“ Neptunu, Triton. Ten pokrývá vrstva ledové lávy, která se vylívá z útrob měsíce zřejmě díky teplu vznikajícímu rozpadem radioaktivních prvků v jádře - dokonce se spekuluje, že by se pod jeho povrchem mohla skrývat tekutá voda. (Přítomnost vody je teoreticky možná i na Plutu. Pokud by tomu tak náhodou bylo, planetka by měla na pólech být mírně zploštělá vlivem rotace a kamery New Horizons by to mohly odhalit.)
Pluto se podle našich dosavadních znalostí Tritonu dosti podobá a mají stejný původ (Triton je protoplaneta náhodou zachycená Neptunem), takže je poměrně rozumná naděje, že půjde o těleso geologicky „živější“ než třeba náš Měsíc. Na druhou stranu Pluto nemasírují gravitační síly Neptunu tak pravidelně jako Triton, a jeho vlastní zdroj tepla už mohl dávno vyhasnout.
Byť geologicky může být Pluto zcela neaktivní, její atmosféra nějakou aktivitu vykazuje. Není to tedy atmosféra v našem slova smyslu, jde o materiál, který z povrchu sublimoval do téměř dokonalého vakua v okolí.
Povrch Pluta podle snímkování Hubblova teleskopu. Už je vám asi jasné, proč by se vědcům hodil podrobnější pohled.
Povrch přitom tvoří především zmrzlý dusík s menším množstvím metanu a oxidu uhličitého. Pluto, přesněji jeho severní polokoule, v posledních letech poněkud mění barvu - v podstatě červená. Jde snad právě o důsledek odpařování materiálu z povrchu, jak na přichází léto a odpařuje se materiál, který se v „zimě“ usadil na povrchu. Ale to je jen odhad, více bychom se měli dozvědět právě od sondy New Horizons.
Další otázkou je, zda Pluto nemá vlastní kometární ohon. Sluneční vítr z atmosféry totiž podle propočtů každou sekundu odvane nějakých sto až dvě stě kilogramů dusíku. Ale nikdo neví, jak může tento děj v takové vzdálenosti vypadat. Tohle je jedna z mnoha otázek, na kterou dnes může odpovědět jen New Horizons.
