Lednové Kvadrantidy focené v letech 2019, 2020 a 2022. | foto: archiv Petra Horálka

Prach z planetky přinese ve čtvrtek ráno první letošní nebeskou podívanou

  • 0
Meteorický roj Kvadrantidy je vedle své vizuální přitažlivosti zajímavý i z dalších hledisek, například má radiant v již neexistujícím souhvězdí a možná pochází ze zaniklé komety. Jeho vrchol očekávejte ve čtvrtek ráno.

Kvadrantidy dokážou být docela vydatný meteorický roj, na jehož vrcholu oblohou prolétá i více než 100 meteorů za hodinu. Letos ale vedle oblačnosti bude pozorování poněkud kazit i Měsíc, který bude zhruba týden od prosincového úplňku a svítí na obloze většinu noci. Jeho svit tak zakryje záři slabších meteorů.

Pokud budete chtít zkusit své štěstí a zahlédnout jednu z těchto „padajících hvězd“, pak to bude nejlepší nad ránem. Maximum roje má totiž nastat ve čtvrtek kolem desáté hodiny dopoledne, ale výrazná bude i aktivita před rozbřeskem.

„Při dobrém počasí lze reálně počítat se spatřením kolem 60–80 meteorů roje za hodinu, a to zejména v časných ranních hodinách daleko od měst,“ vysvětlují Petr Horálek a Tomáš Gráf z Fyzikálního ústavu Slezské univerzity v Opavě.

Kvadrantidy mají radianta (odkud díky perspektivě zdánlivě vylétají) na severní obloze zhruba na pomezí souhvězdí Pastýře a Draka, kousek východně za ojí Velkého vozu, což je relativně nízko nad obzorem.

Simulační grafika k maximu roje Kvadrantidy je platná pro celá desetiletí

Právě tam bylo i souhvězdí Zední kvadrant, které zrušila spolu s několika dalšími v roce 1922 Mezinárodní astronomická unie. Podle něj je tento roj pojmenován.

Meteory z tohoto zdroje jsou viditelné zhruba od 1. ledna vždy po následujících deset dní. Relativně krátká doba jejich aktivity je dána tím, že jejich dráha je prakticky kolmá na dráhu Země. Kvadrantidy do naší atmosféry vstupují při rychlosti 41 kilometrů za sekundu. Tato malá tělíska nebo prachové částečky při letu vysokou rychlostí atmosférou narážejí na odpor vzduchu, kvůli němuž se rozžhaví a pak většinou vypaří. Přitom dochází k ionizaci okolního plynu, a tak vzniká meteor – světelná čára na obloze.

V delším časovém horizontu Kvadrantidy nejspíš zmizí z naší oblohy. Dráhu částeček totiž ovlivňuje nejhmotnější planeta sluneční soustavy Jupiter. Svou gravitací postupně mění jejich trajektorii tak, že za tisíce let již oběžnou dráhou Země protínat nebudou.

Dlouho bylo záhadou, co je vlastně zdrojem částeček, které jsou za první letošní nebeskou podívanou zodpovědné. Jedna teorie hovořilo o tom, že jsou to úlomky z komety 96P Machholz, další astronomové zase sázeli na to, že jsou to pozůstatky tělesa označovaného jako C/2003 EH1, které zaniklo před více než pěti sty lety a vykazovalo „kometární aktivitu“. K této teorii se přiklánějí i čeští astronomové, jejichž studii na toto téma si můžete přečíst zde. Již dříve jsme psali, že toto těleso patrně roku 1490 způsobilo meteorický déšť pozorovaný z čínského města Čching-jang, to byl nejspíše také jeho konec.