Zatím neznámá příčina způsobila ztrátu komunikace s přistávacím modulem Vikram indické lunární sondy Čandrájan-2 (Měsíční loď 2). Ten se od ní oddělil v pondělí, aby zahájil několikadenní operaci včetně několika úprav kurzu. V pátek večer zahájil přímý sestup na povrch Měsíce.
Vše probíhalo podle plánu, včetně fáze náhlého zpomalení, avšak zhruba dva kilometry nad povrchem přestal modul komunikovat a na monitoru střediska se objevilo mírné vychýlení z předpokládané dráhy.
This is Mission Control Centre. #VikramLander descent was as planned and normal performance was observed up to an altitude of 2.1 km. Subsequently, communication from Lander to the ground stations was lost. Data is being analyzed.
#ISRO
Ani půl hodiny po ztrátě komunikace nebylo jisté, co se s modulem stalo.
Ve více než 19 kilometrech nad povrchem Měsíce, bylo přistání indického modulu ještě v pořádku.
Trajektorie přistání indického modulu na povrchu Měsíce v podstatě kopírovala předpokládanou dráhu ještě čtyři kilometry nad povrchem
Poslední data z přistání indického modulu na povrchu Měsíce ukazují odchýlení z předpokládané dráhy.
Indie se tak patrně neúspěšně pokusila o měkké přistání na lunárním povrchu, což se zatím podařilo jen Rusku (respektive Sovětskému svazu), Spojeným státům a Číně.
Letos v dubnu skončil neúspěšně pokus Izraele, jehož sonda Berešit (Beresheet) přistání na Měsíci také nezvládla.
Jako zatím poslední letos v lednu zdárně na Měsíc dorazila čínská sonda Čchang-e 4 s robotickým vozítkem.
Pro Indii mělo být páteční přistání vyvrcholením druhé mise k Měsíci, kam v roce 2008 vyslala družici Čandrájan-1, která kroužila kolem Měsíce a která byla o rok později prohlášena za ztracenou. Součástí první generace Čandrájanu byla i dopadová sonda, která se podle plánu nárazem o měsíční povrch zničila.
Přistání indické sondy se plánovalo v oblasti jižního pólu Měsíce, kde se ještě nikdo o dosednutí se sondou nepokusil. Asi čtyři hodiny po přistání mělo z modulu vyjet na povrch šestikolové lunární vozítko.
To se mělo pohybovat rychlostí jeden centimetr za sekundu a za svou životnost, která je jeden lunární den, mělo urazit asi půl kilometru. Jeho úkolem bylo provádět chemickou analýzu odebraných vzorků.
Pokud by se přistání povedlo, měla pojízdná laboratoř prozkoumat trvale zastíněné krátery, o nichž se vědci domnívají, že by mohly obsahovat až sto milionů tun vody. Tento předpoklad potvrdila předchozí mise Čandrájan-1 z roku 2008. Podle vědců by mohly zásoby vody a minerálů v kráterech z Měsíce učinit vhodné místo na zastávku při budoucích dalekých cestách do vesmíru, například při lidské misi na Mars.
Data získaná sondou Čandrájan-2 očekával rovněž americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA), a to pro svou misi Artemis, jejímž cílem je do roku 2024 znovu vyslat astronauty na přirozenou družici Země.
