V posledních necelých dvou desetiletích jsme prodělali i jednu nenápadnou revoluci: ve sledování Země. Díky digitálnímu zpracování a přenosu obrazu ve velkém i novým satelitů se pro nás pohled na pozemské záležitosti stal všední záležitosti. Docenit nelze například vesmírný rozměr určování pozemského počasí a klimatu.
Jedním z tahounů téhle změny byl i evropský satelit Envisat, vybavený desítkou výkonných přístrojů od optických kamer přes radar, infračervená čidla, laserové výškoměry až po spektrometry. Údaje z nich se používaly v řadě oborů vědy o Zemi.
Až do konce minulého týdne. Podle zpráv ESA se minulou neděli nepodařilo navázat naplánované spojení mezi satelitem a pozemní stanicí ve švédské Kiruně. Agentura se od té doby marně pokouší o spojení se satelitem z jiných pozemních stanic a sestavila zvláštní tým, který má situaci řešit, ovšem všechny snahy se zatím minuly účinkem. Podle dostupných údajů je satelit na stabilní oběžné dráze, kde se pohybuje od poslední korekce v roce 2010.
Envisat se do vesmíru dostal v roce 2002. Původně měl sloužit jen do roku 2007, ale na konci této základní mise byl v naprostém pořádku, a tak se program od té doby neustále prodlužuje. Podle dnes platného plánu měl sloužit ještě do roku 2013. Za dobu trvání mise se výrazně zvýšila poptávka po informacích Envisatu, a tak pozemní kontrola provedla řadu úprav, díky kterým družice posílala v poslední době na Zemi více informací než těsně po startu.
Vývoj, vynesení a prvních pět let provozu Envisatu přišly na 2,3 miliardy eur (tj. necelých 60 miliard korun). Satelit je dlouhý zhruba deset metrů, rozpětí jeho slunečních panelů je 26 metrů a hmotnost 8,5 tuny.
