Skvělý článek a v jistém ohledu velmi pravdivý. Vedle zmiňovaného však ještě existuje ještě jiný přístup k fotografování, u kterého to je docela naopak. Když intenzivně fotíte, a třeba i neustále, každý den, kdykoli vidíte něco zajímavého... pak si začnete zajímavých věcí všímat. Nejprve skrz hledáček a pak i bez něho vidíte něco, čeho jste si předtím nevšímali a čeho si lidé běžně nevšímají, nevidí to. Najednou pochopíte, že celý všední svět je plný zajímavých a krásných věcí, zákoutí, předmětů, tvarů, barevných kombinací, barev, struktur a také lidských pohledů, vyjádření emocí, postav, tváří, pohledů... Samozřejmě si pak ty emocemi nabité obrazy často i pamatujete. Takový styl fotografování doporučuji lidem, kteří se cítí vyprahlí, emočně oploštělí, ... Vše tedy spíš záleží na způsobu, jakým se člověk rozhodne dívat na svět a co v něm hledat a především nakolik je ochoten se toho svého rozhodnutí držet, nechat se jím okouzlit, fascinovat. Podobně funguje kreslení či malování. Buď svět kolem sebe chcete vlastnit a mít ho pod kontrolou - a okradete sami sebe - a nebo v něm budete toužebně hledat transendenci - a svět vás obdaruje hloubkou porozumění.

Byl jsem v USA v r 2005 se svým prvním digitálem, a vlastně jedním z prvních tehdejších digitálů a s 250 kartou, fotky jsem denně stahoval do notasu a tak jsem přivezl asi 5000 fotek. No deset let pryč a většinu jsem ještě neviděl....

Když sem koupil svuj prvni digitalni fotak v roce 2005, fotil sem vsechno a vsude... Jediné, co mi zabranovalo fotit, byla moje plachost...Tehdy sem si rikal, v ideálním světě fotí každý každého a všechno a ti lidi na ulici co nemají fotak a nefotí, jsou chudaci a nemůžou být šťastní...

Brusel by měla zavést EU PRŮKAZ FOTOGRAFA.

Týdenní kurz, pravidelné přezkušování, povinné obnovování platnosti, povinné platby svazům chránícím autorská práva architektů, sochařů a přírody, evidenční nálepky na fotoaparáty, namátkové kontroly čistoty objektivů s možností špinavé objektivy na místě zabavit, povinné kvóty pro počet fotografií šířících multikulturní tradice...

Věřím, že v Bruseli problém s přemírou fotografií vyřeší v duchu nových evropských tradic.

Pri takýchto článkoch si spomeniem na kolegu z bývalej práce, vášnivého fotografa, ktorý si na dovolenku v Malajzii bral okrem foťáku aj 500 GB externý disk. A priviezol ho domov plný fotiek...

To mi pripadne rozumne. Pri rozliseni soucasnych chipu zrcadlovek je ta petistovka tak akorat. Jet do Malajsie neni jako jet stanovat 50km za mesto ...

Mám za to, že nejhodnotnější fotka je od Thajské policie s doprovodným textem, za kolik let focený objekt se asi vrátí domu.

Takovou hned tak nemá.

No, jeste ze se me to netyka a nemusim se stresovat tim, co si o mych fotkach reknou ostatni. Ja osobne se fotim nerada, na FB davam fotek malo, a kdyz, tak je neupravuji a ani se nesnazim, aby budily nejaky dojem (vetsinou tam ani nejsem ja, jen mista, ktera se mi na dovolene libila). Jednou jsem si jako profilovku dala fotku, kde nejsem vubec namalovana, jsou mi videt i vrasky kolem oci, mela jsem i trochu kruhy pod ocima, vlasy mi trochu rozcuchal vitr a byly videt vsechny moje pihy. Pritel nechapal, proc si tam davam zrovna tohle, ze takhle nevypadam, ze fotak zachyti i nedokonalosti, kterych si oko tolik nevsima, a chtel, abych ji stahla. Ale mne prislo, ze prave takhle vypadam. Ze to jsem proste ja, bez prikras, v civilu, tak, jak me kazdy muze potkat na ulici, jak me znaji pratele, a tudiz je to vhodna fotka do profilu. Nejsem priznivcem pozlatek a vyumelkovanosti, delani veci pro efekt a predstirani neceho, co neni.

Dobrý článek. Taky se snažím fotit méně, než dříve.. dospěl jsem k tomu už dřív. Než se prát o dobrou fotku na turistických hotspotech, tak si dám radši někde na terásce kafe a nikam nespěchám. Nakonec to dělám hlavně pro sebe.

Je v tom i trocha toho buddhismu, případně zoroastriánství. Člověk musí znát sebe sama..

Nefotím vůbec. Fotografie kradou duši.

Děkuji komentářům, z kterých čtenář zjistí, že článek je o ničem,,,,,

Já si třeba myslím, že jde o zajímavý článek a i když nemusím s autorem ve všem souhlasit,odvedl docela profesionální práci, na rozdíl od jiných rubrik na tomto serveru

Ano, samozřejmě,každý ten článek vlivem svých zkušeností a znalostí hodnotí jinak, dává větší váhu jedné informaci než té druhé.

Na druhou stranu novinář asi musí pracovat jen s limitovaným okruhem informací, argumentů a být do určité míry předpojatý aby ten článek byl ještě ke čtení