Karel Pacner je jen o 8 let mladší, tykání bylo vlastně na místě.

Měla jsem to štěstí být jeho studentkou. Na jeho přednášky nikdy nezapomenu. Všichni jsme hltali každé jeho slovo a v posluchárně by bylo slyšet spadnutí špendlíku. Jeho větu: "Student by měl jít ke zkoušce s radostí, že může svému profesorovi ukázat, že se něčemu novému naučil" jsem si opakovala před každou zkouškou a tenhle přístup se mi hodí dodnes. Byl to opravdu výjimečný člověk.

Ví se, kdo byl ten nepovedený žák?

úžasný člověk, o takových by se mělo psát mnohem mnohem častěji

pěkný článek, zajímavý životní příběh pana profesora. By mne zajímalo, co všechno by mohli tito lidé dokázat, kdyby je většinu života nedusili komunisti.

On toho dokázal dokázat strašně moc i v těch ošklivých podmínkách, hlavně pro druhé. Věděl jsem o něm téměř od dětství, někdy od 70. let, od svých rodičů a jejich kolegů. Znali ho všichni, jeho přednášky byly pověstné. Dokázal i velmi složité věci vysvětlit tak, že je (skoro) všichni pochopili a byli schopni ty myšlenky dál rozvíjet.