Při jednom z prvních letů amerických posádek do vesmíru museli dva kosmonauti strávit na ploše ne větší než kabina malého auta 14 dní. Nemohli se projít, neměli kam jeden před druhým uniknout. Kolem byl jen nekonečný vesmír. Byli na to vyškoleni a hlavně stále měli co dělat. Přesto se u nich během letu dostavily nepříjemné pocity a po návratu potíže s chůzí (způsobené i stavem beztíže). Po pouhých čtrnácti dnech.
Měsíce v kosmu nebo v podzemí?Psychické i fyzické problémy Úvaha Karla Pacnera, která porovnává problémy kosmonautů se stávající situací zavalených horníků. |
Chilští horníci budou muset v podobně stísněných prostorách strávit nejméně tři měsíce. Zdaleka přitom nemají takový komfort, jaký poskytovala loď Gemini a nemohou se prakticky ničím smysluplným zabavit. Na rozdíl od kosmonautů také nevědí, kdy se vrátí a už vůbec se nemohou vrátit předčasně (to astronauti v případě potřeby teoreticky mohli a mohou).
Pomůže NASA?
Chilské úřady požádaly americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA), aby s ohledem na zkušenosti kosmonautů poradil, jak nejlépe k přežití 33 horníků, kteří v dole v severním Chile budou ještě tři až čtyři měsíce, přispět.
Neštěstí v chilském doleNeštěstí v chilském doleCo se vlastně stalo? Horníci jsou uvězněni v dole na měď a zlato v hloubce asi 700 metrů. V neděli 22. 8. 2010 se s nimi poprvé po 17 dnech od závalu podařilo navázat kontakt. Ukázalo se, že všech 33 zasypaných je poměrně v pořádku. Sondou jim byla dopravena voda, glukóza a nějaké léky. Vyhloubení záchranného tunelu ale může trvat až čtyři měsíce. Po první fázi opatrného dávkování vody a potravin, která potrvá čtyři až pět dní, by měli horníci začít dostávat stravu s vysokým obsahem proteinů a kalorií. Během této následující fáze by měli dostávat tekutiny, jogurt, velmi koncentrované potraviny, které byly vyvinuty speciálně pro kosmonauty a které zajišťují maximální přísun proteinů a kalorií. Další informace zde. |
Podle chilské vlády je jejich situace srovnatelná se situací kosmonautů, kteří zůstávají až několik měsíců na oběžné dráze.
Podle některých odborníků má však blíže spíše k tragédii polárníků, kteří museli nuceně přezimovat uzavřeni v zamrzlé lodi v pustinách Arktidy a Antarktidy.
„Praktické zkušenosti z podobných situací jsou z přezimování polárníků v Arktidě (kapitán Sverdrup 1899 - 1901) a v Antarktidě (admirál Byrd 1930),“ říká Josef Dvořák, bývalý spolupředseda Mezinárodní komise pro záchranu kosmonautů a studium bezpečnosti Mezinárodní akademie leteckého a kosmického lékařství.
Kosmonauti by na tom při havárii byli podstatně hůř. „Pomoc či záchrana kosmonautů při havárii za dlouhodobého letu do kosmu je vyloučena. V situaci zavalených horníků je do značné míry možná. Pokud se nezhorší situace, mají zajištěnu dodávku kyslíku, potravy a vody, do jisté míry se dají zajistit drobné chirurgické zákroky při poranění, léčení vnitřních nebo i infekčních onemocnění, mají bezprostřední psychologickou podporu od svých rodin i od psychologů,“ vysvětluje Dvořák.
Přesto má pomoc odborníků z NASA obrovský význam, dokonce pro obě strany.
„Pro zavalené horníky je to možnost kvalifikované psychologické podpory, která bude zapotřebí tím víc, čím delší pobyt v podzemí bude, říká Dvořák. Spolupráce s americkými odborníky se má týkat také stravy, kterou by měli horníci během očekávaného dlouhého zajetí pod zemí dostávat. „Pro NASA a kosmonautiku vůbec je to neocenitelná zkušenost ze skutečně stresující situace,“ dodává Dvořák.
Důlní neštěstí lze podle Dvořáka srovnávat s kosmickou nehodou Apolla 13. Více v článku Houstone, máme problém ...
Nemožnost pohybu, problémy s exkrementy ...
Polárník Petr Horký porovnává s neustálou nejistotou a s trvalým stresem zavalených havířů své zkušenosti z cest ledovou pustinou.
„Dá se to srovnat například s cestou na severní pól. Šlapete po ledu, po zamrzlé hladině oceánu a pod vámi je moře, nikdy nevíte, kdy se led pod nohama dá do pohybu a začne praskat,“ popisuje český polárník.
Nejistota stability v dané situaci je podle Horkého podobná té, kterou prožívají horníci. Polárníky i na několik dní uvězní do stanu na ledové ploše nepřízeň počasí. Uvěznění havíři jsou v podzemí, ale také nevědí, zda jejich vězení vydrží a nezavalí je.
„Když je člověk uvězněn ve stanu, řeší také problém s malou možností pohybu, s vlastními exkrementy, s nudou a s nejistotou, zda jeho příbytek vydrží,“ vysvětluje Horký. Horníci musí být například velmi opatrní, aby si svými výkaly neznečistili vodu, kterou pijí.
Vražedná nuda? Pomůže skládat básně nebo „psát“ scénář
Nejhorší bude podle oslovených odborníků pro zavalené dělníky nucené nicnedělání a nuda.
Cesta na Mars potrvá roky. Odloučení bude dokonalé Více o simulovaném letu na Mars najdete v tomto článku. |
„Ze začátku budou mít zavalení lidé naději a z toho i dobrou náladu. Ta se však během doby přemění v depresi, zoufalství beznaděj,“ předpovídá docent Dvořák.
Kosmonauti se na izolaci a odloučení připravují řadu let. Cvičí se na velmi dlouhé lety například na Mars. Jeden takový experiment právě probíhá v Moskvě. „Organizuje se nácvik pobytu v prostředí podobném kosmickému letu, a to v simulátoru letu na Mars v moskevském Institutu lékařsko-biologických problémů, 520 dní izolace, v Concordia Base v Antarktidě, přes polární zimu, a v základně MARS, tři týdny v Kanadském archipelagu, v oblasti Grónska,“ popisuje Dvořák.
Například během spojení budou kosmonauti i komunikační centrum na Zemi čekat na odpovědi vždy až několik minut, kvůli vzdálenosti, kterou bude muset signál překonat. V tomto ohledu jsou na tom zavalení horníci lépe. Spojení se podařilo navázat a probíhá v reálném čase.
Na neskutečnou nudu se však nedokáží připravit dokonale ani kosmonauti. Těm navíc nicnedělání nehrozí, protože jejich čas je doslova rozepsán na minuty.
Zavalení horníci velmi pravděpodobně nebudou moci vykonávat žádnou smysluplnou činnost. Podle Dvořáka by bylo nejlepší, kdyby se mohli sami aktivně podílet na své záchraně. „Bohužel to spíše nebude možné,“ obává se.
Musíte si přesně určit, co budete dělat. Smysl to dávat nemusí. |
Podle polárníka Horkého univerzální recept na nudu neexistuje. „Je důležité, aby si člověk udržoval určitý běh věcí, určitou drezůru sama sebe. Stanovil si denní řád atd.,“ vysvětluje Horký.
„Je nutné mít vědomě určené něco, na co se během dne těším a dále něco, co udělám. A je jedno, jak důležité nebo významné se to může jevit navenek. Můžu se například těšit, že odpoledne si zazpívám v duchu nějakou písničku, kterou mám rád, že si budu představovat třeba nějakou historickou situaci,“ vysvětluje polárník.
Podle Horkého je nutné si vymyslet činnost, která člověka na delší dobu zaměstná a která má nějaký vývoj. „V nouzi lze například skládat básně, dělat v duchu nějaké složité překlady textů, vytvářet si v duchu nějaký hraný seriál a každý den vymyslet další díl, další zápletku…“
V případě zavalených horníků bude v tomto ohledu právě psychologická pomoc odborníků z NASA velmi důležitá.
Bude to jako v armádě. |
Ohledně sociálního chování nelze předpokládat, že by každý z horníků byl schopen udržet vlastní sebekontrolu a sebekázeň. Tady podle Horkého zřejmě pomohou mechanismy, které fungují například v armádě: nastavení hierarchie v rozhodovacích procesech, někdo musí být vůdce, nějak se budou (uměle) vytvářet úkoly pro každý den atd. Podle dostupných informací se právě něco podobného dole utváří a lídr už byl vybrán. Více informací v tomto článku.
Pokud však bude po čase autorita podkopána, dojde na ponorkovou nemoc... Přesto jsou odborníci v tomto ohledu spíše optimističtí. „Psychické problémy vznikají jen u jedinců už nějak psychicky dědičně zatížených. K trvalým změnám u členů podobných skupin nedochází,“ uklidňuje Dvořák.
Když hrozí smrt, laik zvládne i malou amputaciCelý rozhovor s Josefem Dvořákem, spolupředsedou Komise pro záchranu kosmonautů |
