Příběh pilotky Radky Máchové je příběhem o někdy až neuvěřitelné touze po létání a o velkém leteckém talentu. Dnes stále aktivní pilotka získala pilotní průkaz právě před padesáti lety, v roce 1971, a je to pětačtyřicet let, kdy začala s leteckou akrobacií.
Aby jako žena vůbec dosáhla k motorovému létání, rozhodla se pro studium vysoké školy, která měla pilotní výcvik v osnovách. Do letecké akrobacie se mohla pustit až v okamžiku, kdy se, podle jejích vzpomínek, klukům dělalo špatně a uvolnilo se tak místo.
 |
Radka MáchováAbsolvovala Vysokou školu dopravy a spojů v Žilině, specializaci letectví a letecká doprava, kde v roce 1971 získala pilotní licenci a v roce 1976 začala s leteckou akrobacií. Několik let byla s Jiřím Sallerem členkou Československého národního družstva letecké akrobacie. Ve své profesi managera letecké dopravy získala zkušenosti s provozem letadel, a to jak dopravních, tak i Business, a s řízením letecké společnosti. Od roku 2001 trénovala spolu s týmem Flying Bulls Aerobatic Team a koncem roku 2002 převzala po Jiřím Tlustém pozici vedoucího skupiny. Celkem Flying Bulls létala třináct let. S Flying Bulls získala pětkrát zlatou medaili FAI World Grand Prix. Od roku 2015 létá s ultralehkou replikou historického letounu Fokker E-III v letecké skupině Pterodactyl Flight, kterou vede její synovec Petr Svoboda.  |
A nelehké to měla i později v aeroklubu, neboť vzhledem k výchově dětí nebylo možné vykonávat povinné brigády výměnou za létání. A mateřství bylo i příčinou, proč musela, jak sama říká, „vrátit reprezentační tepláky“. Přesto se později stala světově uznávanou vedoucí skupiny leteckých akrobatů Flying Bulls.
Flying Bulls Aerobatics TeamPůvodně čtyřčlenný akrobatický tým Flying Bulls Acrobatics Team byl pod vedením Radky Máchové (mezi lety 2002-2014) proslulý svou ladností a těsnou slítaností ve formacích. Čtyři letadla Zlín 50 působila na obloze jako jeden jediný dokonalý celek, jako jediné letadlo.  Skupinu tvořili: Vedoucí pilot: Radka Máchová Letadla týmu: ZLIN 50 LX - max. rychlost 337 km/h Od roku 2014 létá nový tým Flying Bulls na nových výkonných strojích německé výroby XA 42. |
Po odchodu z Flying Bulls využila nabídky svého synovce Petra Svobody, který se zabývá stavbou ultralehkých replik bojových letounů z období první světové války. V jeho leteckém uskupení Pterodactyl Flight se posadila do kokpitu „Fokkerova koštěte“ neboli letounu Fokker E-III.
Radka Máchová jako německý pilot
Fokker E-IIIjednomístný, stíhací letoun Fokkerovy stíhačky série E z první světové války patřily mezi první jednoplošná, skutečně bojová letadla, která svou výzbrojí a taktikou používanou jejich piloty přispěla k posunu v technologii tehdy nově vzniklé, ale rychle se rozvíjející metodiky vzdušného boje. Původní E-I byly zařazeny do služby v létě 1915. Jejich význam spočíval především v zástavbě synchronizovaného kulometu, který mohl díky přerušovacímu zařízení bezpečně střílet skrz okruh vrtule. Po nich následovalo několik vylepšených modelů včetně nejznámějšího E-III, který byl nasazen v letech 1915 – 1916. Toto letadlo bylo jednou z vůbec prvních opravdových stíhaček a pomohlo Německu získat na přelomu let 1915 – 1916 masivní vzdušnou nadvládu. Britové je nazývali „Fokkerovo koště“ neboť v těchto letech doslova vymetlo spojenecké letectvo z oblohy. Piloti Fokkerů série E, přezdívaných „Eindecker“, včetně známých německých es Maxe Immelmanna a Oswalda Bölckeho, byli autory několika vůbec prvních bojových manévrů používaných ve vzdušných soubojích. Celkem asi 150 kusů vyrobených E-III přineslo svým pilotům nehynoucí slávu, ale pak je stále se zrychlující vývoj bojových letounů odsunul do pozadí. Přesto letadla série E-III pomohla ustanovit několik pravidel vzdušného boje a navždy změnit válečnou strategii. Od té doby měla letadla hrát stále důležitější roli v průběhu válečných konfliktů a způsobu jejich vedení. Rozpětí: 10 m Délka: 7,2 m Max. rychlost: 140 km/h na hladině moře Vytrvalost: 2h 45 minut Motor: Rotační devítiválcový motor Oberursel UI Výkon motoru: 100 hp Výzbroj: Synchronizovaný kulomet Spandau MG8 ráže 7,92mm  Radka Máchová létá na ULL replice tohoto letounu, která má tyto parametry: Ocelovými lany ztužený středoplošník, zmenšený na 75% velikosti předlohy. Na rozdíl od originálu je křídlo dřevěné s profilem Göttingen 396.modif. Stroj je místo překrucováním řízen klasickými křidélky. Trup je svařovaná příhradovina obdobného typu. Zahájení stavby: duben 2005 Zálet: říjen 2010 Motor: ROTAX 912 Výzbroj: Sa vz.58 ráže 7,62x39 na cvičné střelivo Tento text je převzatý z webu skupiny Pterodactyl Flight. |
Létání s Fokkerem E-III je v porovnání s akrobatickým letounem ZLIN 50 LX opravdu „nebe a dudy“. Kvůli „ptačímu“ profilu křídel má Fokker minimální klouzavost. Jeho ocasní plocha nemá kýl, a má plovoucí výškovku, při letu je tedy nutné, letoun neustále korigovat.
Stroj nemá brzdy ani řiditelnou ostruhu. Na zemi je tak pilot odkázaný pouze na tah motoru a směrovku, a tím výčet „perliček“ nekončí. Kokpit je kapitola sama pro sebe. Především je ale prý potřeba pilotovat s maximální jemností a pokorou.
I přes řadu nevýhod létání se strojem z počátků letectví hovoří Radka Máchová o této etapě své kariéry s neutuchajícím nadšením. Každý let je dobrodružstvím, z každého letu si odnáší nová poznání. S Fokkerem neváhá v rámci Pterodactyl Flight dělat dlouhé přelety na letecké show po celé Evropě.
