Už od chvíle prvního válečného použití létajících aparátů se u vojáků objevila tendence střílet do vzduchu. Pravděpodobně poprvé se střílelo na vzdušný cíl (myšleno aerostat) v roce 1794. Při bitvě u Fleurus během tzv. války první koalice měli Rakušané vystřelit ze dvou polních děl na upoutaný francouzský pozorovací balon Entreprenant. Samozřejmě bez jakéhokoliv úspěchu, dokonce vyvstává otázka, zda Francouzům vůbec došlo, že jim někdo střílí po balonu.
Ke střelbě na balony docházelo i během americké občanské války, kdy se nejčastěji jako použité zbraně při této činnosti uvádějí pušky. Stejně jako zmíněný rakouský pokus to však byla z nouze ctnost. Příchod první skutečně protiletadlové, přesněji zatím protibalonové zbraně se však blížil.
 |
Ve druhém pololetí 1870, s přesahem do ledna roku následujícího, zuřila prusko-francouzská válka. A během ní, od 17. září 1870 až do 26. ledna 1871, ležela Paříž v německém obležení. Protože ani myška neměla šanci proklouznout, používali obležení obránci ke spojení s vnějším světem balonů.
Balony plněné svítiplynem a řízené jedním vzduchoplavcem nosily poštu (včetně vojenských zpráv), cestující dvojího druhu (významné osobnosti nebo jen majetné zájemce, kteří si zaplatili drahou „letenku“), ale také poštovní holuby zajišťující důležitou zpětnou vazbu. Balony logicky zpět do města nelétaly, což mimo jiné znamenalo, že se„venku“ hromadili nevyužití vzduchoplavci, přičemž v Paříži se zároveň museli cvičit další a další, což naštěstí nebylo nic složitého.
Právě do souvislosti balonů opouštějících přes německou uzávěru nebohou Paříž se dává první systematické použití protiletadlové palby. O malé účinnosti klasických polních děl proti vzdušným cílům věděli i v essenské zbrojovce Krupp. A tak v listopadu zkonstruovali první protiletadlové dělo v historii.
Za prusko-francouzské války 1870/71 se v obležené Paříži vyráběly balony, kterými se dopravovala „ven“ pošta a cestující.
Příprava balonu ke startu z obležené Paříže za války 1870/71
První vzorek Kruppova „kanonového vynálezu“ ještě nebyl instalován na „hipomobilním podvozku“, jak tato děla ukazují známá vyobrazení. Možná ho brzy dostal, v každém případě ho měly exempláře další. U Kruppa vyrobili celkem pět takových protibalonových kanonů.
A jak předmětná zbraň vypadala? Zbrojovka Krupp opatřila své upravené lehké 37mm dělo lafetou, která umožňovala velký náměr a kruhový odměr. Celé toto zařízení instalovala na plošinový vůz tažený koňmi (tedy kromě prvního vzorku), a to nejen kvůli přepravě, ale počítalo se i se „stíháním“ balonů (tj. rychlé přemístění na výhodnou palebnou pozici).
Výškový dosah střelby se udává 700 metrů. Primitivní zaměřovací zařízení bylo tvořeno hledím a muškou. Při samotné střelbě stačila obsluha jednoho muže.
Dělo Krupp proti balonům používané při obléhání Paříže na podzim a v zimě 1870/1871 (volné vyobrazení na výtvarném díle bez ambice na věrnost podání)
U vojáků však moc nadšení tato nová zbraň nevyvolala, při obsluze během střelby byla těžkopádná a ani pohyblivostí při přesunech v terénu nijak neoslnila. Na svém kontě potom má podle některých zdrojů minimálně jeden sestřelený balon.
Pruský korunní princ Friedrich Wilhelm Nicolaus Karl von Hohenzollern si do svého deníku o této zbrani napsal: „Krupp z Essenu nám poslal vzorek protibalonové zbraně, jak ji sám nazývá. Věří, že použitím tohoto jeho vynálezu lze zasáhnout a zničit balony startující z Paříže“. Zde se můžeme jenom dohadovat, že žádné kladné emoce ta věc u Fridricha nevyvolala, protože byl zapřisáhlý pacifista (oni ho snad museli do těch válek posílat z domova za trest).
Čech, který zahnal kamikaze a sestrojil náš první číslicový počítač |
Podívejme se ještě stručně na vývoj protiletadlových kanonů před první světovou válkou (téma si zaslouží samostatný rozsáhlý článek, který také jednou přijde).
Protiletadlové kanony před Velkou válkou
Po prusko-francouzské válce obor protiletadlových děl na více než tři dekády usnul. Pokud pomineme zkušební střelby proti balonům prováděné klasickými polními kanony, tak vyloženě speciální protiletadlový, resp. tehdy ještě stále přesněji protibalonový kanon představila německá firma Rheinmetall v roce 1906. Ten byl instalován na automobilu, jednalo se tedy o kanon samohybný. Zůstalo však pouze u jednoho prototypu.
Protiletadlový (protibalonový) 5cm kanon Rheinmetall instalovaný na automobilu. Vznikl jeden prototyp, představen byl v roce 1906.
Jak se zvyšovaly výkony letadel těžších vzduchu prvních průkopníků, a tyto neozbrojené stroje se občas zúčastnily i vojenských cvičení, otevřela se před protiletadlovými kanony možnost střelby právě proti letadlům těžším vzduchu, tak jak to u tohoto druhu zbraně běžně chápeme.
Do roku 1914 zkonstruovali v Německu ještě několik typů protiletadlových kanonů, a to tažených i samohybných (asi je zde zbytečné upřesňovat, že střelba se mohla vést pouze ze stojícího vozidla). A byla to především essenská firma Krupp, která nesla žezlo lídra v oboru.
Kruppovo dělo proti letadlům (balonům) instalované na automobilu, rok 1910
Nakonec se Německo stalo jedinou zemí schopnou v plné vážnosti nasadit protiletadlové kanony do boje od prvního dne války. Mělo je totiž zařazené už v regulérní službě, byť zatím v počtech nevýznamných (na začátku války ani těch vzdušných cílů příliš mnoho nebylo).
Vývoj však začal i v dalších zemích. Jmenujme především Francii, kterou můžeme s dosaženými výsledky před první světovou válkou pasovat na druhé místo za Německem. A dále to byly Velká Británie a Spojené státy americké. Byly to tedy země s nejrozvinutějším průmyslem. Brzdu samotného rozvoje protiletadlového dělostřelectva v těchto zemích tak nepředstavovala úroveň technické vyspělosti výrobců, ale nezájem vojáků.
A podobně jako u jiných nových druhů zbraní, došlo potom v letech první světové války k velkému rozvoji i u protiletadlového dělostřelectva.
