Nejzajímavějším obdobím v tvorbě českého odborného názvosloví v oboru letectví jsou dvacátá léta dvacátého století. V době po založení nového státu, s budováním jeho armády, bylo hodně práce s novým vojenským názvoslovím obecně. Pánové z názvoslovné komise na ministerstvu národní obrany mnohdy padali únavou na stůl.
Tvorba názvosloví je samozřejmě proces nekončící, přičemž nedochází pouze ke vzniku termínů nových, ale mohou se i revidovat významy termínů stávajících. Tehdy ve dvacátých letech došlo například k revizi významu termínu „letadlo“.
My chápeme letadlo jako „zařízení schopné vyvozovat síly nesoucí jej v atmosféře z reakcí vzduchu, které nejsou reakcemi vůči zemskému povrchu“, k čemuž nás nabádá ČSN 310001 z roku 2005. Platná ČSN 310001 vychází z původní ČSN 310001 z roku 1969 (stejného označení normy se nelekejme, původní byla „Československou státní normou“, nová už je „českou technickou normou“).
Mezi letadla tedy patří mimo jiné i vrtulníky, vzducholodě nebo aerostaty (balony), ale například také padáky, nebo dokonce dětmi tahaní draci na provázku.
Motorové letadlo těžší než vzduch, u něhož je vztlak potřebný k letu vyvozován aerodynamickými silami na nosných plochách v dané konfiguraci vůči letadlu nepohyblivými, se nazývá letounem. Letoun je tedy jednou z podmnožin letadla.
Podobné významy, jaké známe dnes, získaly termíny letadlo a letoun ve druhé polovině dvacátých let.
Ještě než pronikl do českého leteckého názvosloví termín letoun, používalo se stejné označení i pro dráhové cyklisty. V dráhové cyklistice byl letoun životný, v letectví logicky neživotný. Nejprve se však označení letoun objevilo v zoologii. A i v té zoologii v tom byl trochu hokej, správně jsou letouni jedním z řádu savců (a jedním z podřádů letounů jsou například netopýři). Ale i ve starých českých odborných textech se označení letoun objevuje i u létajících ryb (čeleď letounovití) a obecně u ptáků. (Obr. z časopisu Illustrovaný svět, rok 1903)
V době, kdy čeština znala slovo letoun pouze v životné formě, byl sporadicky letounem nazván i pilot. Zde vidíme francouzského letouna (pilota) Louise Gauberta u poškozeného aeroplanu (letounu). (Obrázek z časopisu Světozor, rok 1910)
V české letecké terminologii se původně termín letadlo používal pouze pro letadla těžší vzduchu. V roce 1926 (možná už v roce 1925) byly pod letadla zahrnuty i další létající stroje člověkem vyrobené a v původním významu bylo slovo letadlo nahrazeno slovem letoun. (Obrázek z časopisu Letectví, rok 1926)
Kdo chce kam, pomozme mu tam
V roce 1923 vypsalo ministerstvo národní obrany veřejnou názvoslovnou soutěž, jejímž cílem bylo nalézt „stručná, přiléhavá a duchu jazyka odpovídající“ pojmenování pro letadlo motorové, letadlo s pomocným motorem, letadlo bez motoru a helikoptéru, dále také pro leteckou četu, leteckou rotu a letecký prapor. Letadlo motorové bylo myšleno těžší vzduchu, což každý zajisté odtušil z textu výše.
Za každé vyhovující přijaté slovo slíbilo ministerstvo odměnu 50 Kč. Jen pro představu, běžné dělnické mzdy se pohybovaly kolem 500 Kč (za měsíc), pomocní dělníci dostávali mnohem méně, kvalifikovaní dělníci ve strategických oborech zase o to více.
Dnes už se můžeme pouze dohadovat, jakou měrou se vidina odměny podepsala na množství nepoužitelných návrhů, které na ministerstvo poštou dorazily.
U letadla motorového byl z došlých shledán nejvhodnější název silolet. Ovšem evidentně ne natolik vhodným, aby se s ním mohlo nadále pracovat. Mimo tuto soutěž se totiž už v dobových tiscích nemáme šanci se se siloletem potkat.. Jedním z návrhů bylo i slovo letoun, ale v této chvíli ještě nezaujalo. Jeho chvíle měla přijít o dva tři roky později.
Mezi dalšími návrhy pro motorové letadlo se objevily například: čmeloun, drakolet, hyb, letan, letar, letmotor, letomotor, letostroj, motář, motolet, motorník, orlov, pohonečník, pohonlet, povětroň, rejtadlo, váhorov, vzduchostroj nebo vzduchovrt.
Asi nejbizarnějším návrhem pro motorové letadlo se stal mruk. Ne snad, že by se mu v předešlém výčtu nenašla konkurenceschopná šílenost, ale v případě slova mruk to vzal jeho neznámý navrhovatel s velkým rozletem a přisadil hezkou řádku logicky pojatých odvozenin.
V říjnovém čísle časopisu Letectví byly předmětné návrhy s mrukem zhodnoceny takto: „Klasickou ukázkou slov, která na nás působí poněkud podivně, ale mají jistou oprávněnost onomatopoetickou, jsou složeniny výrazu mruk. Autor měl jistě úmysl nejlepší, ale v kombinacích byl méně šťastným.“ Nakonec je i možné, že se nechal strhnout matematickými výpočty, kdy počet možných složenin násobil padesáti, protože zde už ty výsledky začínaly být docela zajímavé.
Nebudeme vás dlouho napínat. Plodný slovotvůrce bez zábran předložil tyto návrhy:
- mruč – letadlo motorové civilní, neozbrojené,
- mruk – letadlo motorové vojenské, vyzbrojené kulomety,
- mrukáď – letadlo motorové vojenské, vyzbrojené děly,
- mrukot – letadlo motorové vojenské, vyzbrojené torpédem,
- mrukob – letadlo motorové vojenské, vyzbrojené bombami,
- bimruk – letadlo dvoumororvé,
- trimruk – letadlo třímotorové,
- velemruk – letadlo veliké, s více motory,
- pomruč – letadlo s pomocným motorem,
- bezmruč – letadlo bezmotorové,
- výmruk (nebo ostříž) – helikoptéra,
- mrukárna – letecká továrna nebo dílna,
- mrukolna – hangár,
- mrukostan – hangár stanový,
- mrukokryt – hangár podzemní.
 |
Ale názvoslovná soutěž přinesla i praktické výsledky. Tím nejpovedenějším bylo navržené slovo letka pro leteckou rotu. K jeho zavedení do praxe došlo začátkem května 1924, kdy byly letecké roty přejmenovány na letky.
Současně se letecké prapory přejmenovaly na perutě. Zde však souvislost slova peruť s názvoslovnou soutěží není dohledatelná. Podle časopisu Letectví z října 1923 bylo pro letecký prapor shledáno jako vhodná náhrada slovo vlajka („má-li pěchota svůj prapor, jízda svou korouhev, může míti letectvo svou vlajku“ – a potom, že ta dvacáté léta, nebyla dobou veselou). Jestli byla peruť mezi došlými návrhy, předmětný článek vydaný po uzávěrce názvoslovné soutěže neuvádí, v každém případě za peruť díky.
