Navigační zařízení před sedadlem navigátora
Tento text je třetí a závěrečnou částí vyprávění navigátora Josefa Kaliny o navigaci.
Předchozí díly textu navigátora Josefa Kaliny najdete zde: Navigátor vzpomíná na dobu bez GPS. Jak technologie měnily slavný Dakar Zelená krabička přinesla konec starých časů, vzpomíná navigátor na první GPS |
Zelenou vojenskou krabičku záhy nahradily různé veřejně dostupné systémy GPS a pořadatelé maratonských závodů se dostali do potíží. Kdo byl bohatší a informačně zdatnější, dokázal vybavit navigátora něčím, co vlastně suplovalo jeho schopnosti. Zkrátka – konec lidské navigace. Obrazovka ukazuje čáru, po které je nutno jet a z pouštního navigátora se stává klasický „mitfára“ – spolujezdec v evropských rally, hlásící zatáčky a horizonty. Jenomže takhle to Thierry Sabine nechtěl, protože kam by potom zmizelo to dobrodružství?
 |
Organizátoři napřed vymysleli jednoduchou brzdu tomu elektronickému šílenství v podobě předpisu: Žádné přijímače v kabině! Odskákalo to i milované autoádio Karlíka Lopraise, které poslouchal při svých častých cestách po republice a Evropě.
Inspektoři pátrali po každém podezřelém kabelu a náš parťák Radek „Gejza“ Stachura musel vysvětlovat, že to vede k čidlu teploty motoru, nebo k něčemu jinému nezbytnému. Různí chytráci to samozřejmě měli dobře ukryto, a tak koncem devadesátých let došlo k zásadnímu zlomu – žádné informace o trati předem! Jak se to provedlo?
1 Roadbook
Itinerář se vydával až večer před následující etapou. Navigátor dostal večer tlustý sešit, který musel prostudovat, udělat si v něm poznámky a zvýraznit kritická místa, neboť ve zmatku a rychlosti zítřejší etapy už nebude čas na nějaké dlouhé uvažování. Tato práce by sama o sobě vyžadovala menší brožuru, aby čtenář pochopil, co všechno obsahovala.
Vskutku historický artefakt. Tento list itineráře z Dakaru 2003 ukazuje místo, kde na trase mezi libyjským Ghadamesem a Ghatem došlo k vážné nehodě posádky Tatra. Karel Loprais si zde vážně poranil páteř.
Kamion Tatra po nehodě v etapě Ghadames-Ghat, rok 2003
A věřte mi, že práce to byla! Po absolvování mnoha set kilometrů celodenního trápení usedne navigátor na kempingovou lavici, unavený, hladový a žíznivý a za svitu čelové lampičky začne připravovat „itik“ na příští den. Barvičky, nůžky a lepidlo na vložení dodatečných změn, kterých je i několik stránek. Krční páteř bolí po celodenním zmítání s helmou na hlavě a oči se klíží . Opodál řvou centrály, svářečky a kladiva mechaniků buší. I toto je navigace na maratonských závodech.
2 Žádné souřadnice
Moderní GPS přístroje dokážou namalovat přesnou trasu, pokud ovšem znají cíl. Ten je dán souřadnicemi! Dneska už si toho nikdo ani nevšimne. V autě se zadají třeba Kotěhulky, nebo nějaká adresa ve velkoměstě a mašinka už vás tam dovede, protože zná SOUŘADNICE! V našem závodění to takhle nefunguje. Souřadnice neznáme a škatulka nám je neprozradí. Ta potvora se jmenuje unifikovaný GPS.
3 Unifikovaný GPS přístroj
Když pořadatelé zjistili, že každý tak trochu podvádí a má různé utajené přístroje, vytvořili docela nový systém navigace. Pomohl jim bouřlivý rozvoj informačních technologií a na nás vyskočil ďábel virtuálních bodů spolu se šmíráckou krabičkou od firmy ERTF.
Navigační zařízení před sedadlem navigátora
4 Iritrack
Zařízení pro online sledování každé posádky. Myšlenka je to v podstatě bohulibá. V Paříži sedí služba, která nepřetržitě sleduje stav všech posádek a když se někdo zastaví, musí zmáčknout zelený čudlík na iritacku, že píchl, nebo má jinou technickou závadu. Modrým tlačítkem může dokonce s tou Paříží telefonovat. Červený čudlík je malér a přivolává helikoptéry s lékaři. Ta krabička dokonce umí identifikovat polohu stroje na 90 stupňů. To když motocyklista, nebo auto lehne, zaznamená to iritrack a hlásí změnu polohy. Prostě, jak my závodníci říkáme, že to někdo vyválel.
SERIÁL: Přepadení i těžké úrazy. Vzpomínáme na temné chvíle Dakaru |
Zdálo se, že to nastolí spravedlnost a rovnost mezi závodníky, ale to neznáte lidi. Tak jak to bylo a je vlastně dodnes?
Současnost
Ráno před etapou zadá navigátor kód pro tento den a ERTF začne ukazovat čísla azimutů. Je to dokonalý kompas, o jakém jsme léta snili. Ukazuje číselně azimut, kterým jedete, a ten musíte srovnat s číslem v roadbooku, abyste se dostali do následujícího virtuálního bodu. Ta čertova krabička zaznamená, že jste tam byli a když ne, následuje penalizace od dvaceti minut do dvou hodin až po vyloučení ze závodu. Je to dokonalý dozorce, Velký bratr, kterému je navigátor podřízen. Koneckonců, chytré telefony už to umějí taky, tak jen aby nás nezačaly penalizovat nebo vylučovat. A aby toho nebylo málo, namontovali nám další krabici, již zmíněný Iritrack.
SERIÁL: Jeden šílený sen o Dakaru. Čteme z knihy navigátora Josefa Kaliny |
Slovo „sledování“ je mi navýsost nepříjemné, ale nikomu to dneska nevadí. Býti online je už přirozený stav. Napadá mě několik nepublikovatelných kleteb, ale už s tím nic neudělám. Při tom našem závodění to taky zachraňuje životy. Tak jo, jenomže kde se to zastaví!
Navigátor Josef Kalina na briefingu. V barvách Buggyra Racing více než třicet let od první účasti na Dakaru
Bohaté týmy najaly různé experty na navigaci a kartografii (Rusové za pomoci vojenských speciálních map). Ti celou noc studovali a připravovali svým hochům optimální trasy. Protože se to tušilo nebo i na beton vědělo, byli organizátoři nuceni stále zdokonalovat navigační systémy.
Francouzi to milují, protože jsou hračičkové. Posledním výkřikem módy se staly elektronické roadbooky na tabletech. Do těch navigátor nejen nemůže předem nijak zasahovat, ani si do nich dělat poznámky, ale dokonce je vůbec předem nezná. E-itinerář je mu v tabletu spuštěn až na startu, aby nikdo předem nevěděl, kam jede.
Pojmy jako světové strany, rovnoběžky a poledníky už se někam z našeho vědomí vytratily. Mapy budou za pár let cennostmi z antikvariátů a my, staří navigátoři, se staneme roztomilými dinosaury. V mediích se objeví věta: Představte si, že tohle je dědek, který ví, kde se nachází.
Josef Kalina
