V našem seriálu rozhovorů jsme již měli modelingového fotografa nebo fotografa podmořských vraků. Jen málokdo si však dokáže představit, jaké to je, fotit parašutismus a tandemové seskoky. K rozhovoru jsme si pozvali Miloše Sklenku, jednoho ze vzdušných fotografů z Prostějova, který má za sebou více než 1 400 seskoků a fotí parašutisty přes pět let.
 Přečtěte si reportážJak se létá volným pádem v rychlosti 240 km/h |
Jak se člověk dostane k fotografování skoků volným pádem?
Začal jsem jako paragán, což se u nás dědí z otce na syna už několik generací. Člověk musí mít nejdřív hodně naskákáno, aby mohl fotit ve vzduchu, protože let a rozbalování padáku máš ztížený těžkou přilbou. Nahoře prostě musíš mít jistotu v tom, co děláš, a soustředit se na focení. Fotit jsem začal až po čase, kdy jsme chtěli mít pěkné snímky ze vzduchu.
Takže jak dlouho už skáčete a jak dlouho fotíte...
Skákat jsem začal před 11 lety, dalo by se říci, že aktivně skáču posledních 8 let. Fotit a natáčet jsem začal tak před pěti roky přibližně. Doporučoval bych počkat s focením ve vzduchu tak alespoň do 250. seskoku.
Mluvil jste i o té přilbě s foťákem, kolik tak váží?
Víte, že jsem to nikdy nezjišťoval? Tak 3,5 až 4 kila, není to málo (potěžkává přilbu v ruce a usmívá se).
Musíte mít na její používání nějaký certifikát?
Nemusíte k tomu mít nic kromě selského rozumu. Hmotnost té přilby je na hlavě znát, má také několik výstupků, takže si musíš dávat pozor, aby se ti o ně padák při otevírání nezachytil. Druhou věcí je, že spoustu příslušenství si musíte k focení ve vzduchu vyrobit sami. Neexistuje žádná firma, která by se profesionálně zabývala výrobou přilby, držáků, spouští a tak dál. Takže to, co je tu vidět, je domácí výroba, u které musíte využít rozumu.
Podíváme se na tu přilbu, co přesně jste na ní všechno změnil?
Po stranách jsou pevně uchycené držáky na kameru a fotoaparát, chráněné jsou v neoprenovém pouzdře. Tím je trošku chráním před počasím a značnou změnou teplot. Zatímco na zemi máme třeba + 20°C, ve výšce 4 000 metrů je to -18 °C. Rozdíl teplot způsobuje hlavně vznik vlhkosti na elektronice, sice jen po krátkou dobu, ale moc jí to nesvědčí.
V čem je při samotném focení největší problém?
Na všechno je hrozně málo času a do toho se neustále mění podmínky. Je to hlavně o světle, jiné světlo je ve 4 000 metrech, kdy je krásně slunečno, jiné o tisíc metrů níže. Dostanete se pod mraky nebo se propadnete okrajem mraku, světla může být najednou málo a snímky dostanou úplně jiný charakter.
Lepší, nebo horší?
Nejde to tak snadno říct. Při jasném světle vznikají většinou dobré snímky, pod mrakem je to už loterie. Někdy si během těch pár vteřin říkáte, že to bude snímek na nic, a pak z toho vyjde pěkná fotka. Ovlivnit za letu můžu kompozici a záběr, jak ale výsledek dopadne barevně, je už hodně o náhodě.
Jakými fotoaparáty fotíte, jste fanoušek nějaké značky?
Používáme Canony 350D a 400D, není to kvůli fanouškovství, ale protože k nim jde připojit kabelová spoušť. Fotím ještě s upravenou 5Mpix Kyocerou, která má rychlejší sekvenční snímání.
V čem ty úpravy spočívají?
Spoušť foťáku ovládáme ve vzduchu pusou. Jde o normální tlakový spínač v trubičce, do které během pádu při focení foukám. Dva kontakty se při tlaku spojí a foťák fotí, jednoduchý princip. Je to poměrně citlivé, dnes se už vyrábí i méně citlivé, ale ten, co jsem před lety kupoval, sepne, i třeba když se třeba v letu dostane trubička z pusy.
Jak je to všechno nákladné, nevypadá to moc složitě...
Finance to moc nezatíží, spíš je to hrozně časově náročné. Všechno to přidělat, odzkoušet tak, aby se ti do toho nechytaly šňůry od padáku, upravit, aby to bylo spolehlivé...
Jak je to s objektivy, které používáte?
Nejpopulárnější je celkově Zenitar Fisheye, používám ale i klasický setový objektiv od Canonu, k tomu dávám širokoúhlé předsádky 0,45 nebo 0,6. Polarizační filtry nepoužívám, jednou svítí slunko, podruhé ne, nemám čas to ve vzduchu měnit :-)
Skáčete jen v u nás v Česku, nebo i někde po světě?
No tak samozřejmě, jezdíme různě, hlavně na Slovensko, do Polska, do Empuriabrava, to je taková naše Mekka ve Španělsku. Vzduch je sice všude stejný, ale ty scenérie jsou daleko krásnější. Hlavně ve Španělsku jsou v pozadí hory, je to na pobřeží, když se k tomu dá 0,6 nebo 0,45 širokoúhlá předsádka, tak jsou z toho překrásné záběry.
Těch seskoků už máte za sebou celou řadu. Nestává se z toho časem rutina?
Myslím si, že se to nikdy rutinou nestane. Pokaždé máte jinak světlo, jiný vítr, střídají se i lidi. Navíc je na všechno hrozně málo času, takže zevšednění nejspíše nehrozí. Pořád mě to baví.
Když mluvíte o lidech, jaké jsou v nich rozdíly? Profesionální skokani jsou asi vždy v obraze, ale co při tandemech?
Tak u tandemových seskoků pasažéři nikdy v tom prostředí nebyli, nevědí, co je tam čeká, můžou být nervózní. Nedokážou si to ani představit, teď začnou stoupat v letadle nahoru a začnou si uvědomovat, do čeho jdou. V té situaci každý reaguje jinak, řekl bych, že ženy to snášejí lépe. Většinou se oddají tandem pilotovi, věří mu a pořádně si svůj seskok užijí. Zaprvé to na fotkách vypadá líp, zadruhé si můžeme ve vzduchu dovolit víc. Muži většinou více vzdorují, mají větší stres. Tandem pilot se pak víc krotí, fotky jsou obyčejnější.
Takže při focení tandemů nemáte nějaké zažité schéma letu?
Ne to ne, vždy je to individuální. Nesmí chybět záběr výskoku, záběr přímo na obličej pasažéra s tandem pilotem a nějaký perspektivní snímek seshora. Zbytek snímků je vždy z originálních pozic. Pokud se předem domluvíme, není problém se podle toho řídit a udělat požadovaný záběr, většinou si ale pozice vymýšlím sám. Pokaždé je to jiné.
Máte při skákání strach, že se něco může pokazit a půjde o život?
Na bezpečnost se hodně dbá, seskoky jsou bezpečné. Minulý rok jsme v Prostějově měli 14 000 seskoků a měli jsme akorát jednu zlomenou nohu při tvrdém přistání. Minulý týden umřelo na silnicích 20 lidí. O bezpečnost se nebojím, musí se u toho přemýšlet a nezanedbávat pravidla.
Jak probíhá komunikace s foceným objektem?
Jsou to gestikulace, s tandem piloty jsme už hodně sehraní a stačí třeba jenom pohled. Nějaké mluvení je ve volném pádu v rychlosti přes 200 km/h vyloučené. Do přileb se mohou dát sluchátka, to ale nepoužívám.
A co nějaký bláznivý příběh, jakým jsou pověstní třeba Američané? Žádná svatba při volném pádu nebyla?
Ale tak Američani... To už vidíte v těch filmech, všichni víme, že víc než 60 sekund padat nebudou a oni klidně padají i několik minut a stihnou hrozně moc věcí. Ale svatbu ve vzduchu jsme měli nedávno nad Lipníkem nad Bečvou, vzali se za letu v letadle :-)
|
Miloš Sklenka se narodil 23. 8. 1963 v Prostějově. Fotit parašutisty ve volném pádu začal před pěti lety, v současné době skáče pro JUMP-TANDEM, kde kromě focení seskoků natáčí za letu také video. Ke své práci používá fotoaparáty značky Canon (modely EOS 350D a 400D) a již nevyráběnou Kyoceru. Výhodou je možnost připojit kabelovou spoušť, nízké pořizovací náklady a samozřejmě také dobrý výkon.
Vše je vlastnoručně upevněno na přilbě s mnoha prvky, které vznikaly s počtem seskoků a získanými zkušenostmi.
Tím prvním prvkem je laserové ukazovátko (popř. se používá průhledový zaměřovací terčík umístěný před okem), kterým se přesně označí střed zabírané scény.
Druhým prvkem je tlačítko na zadní straně, kterým se spouští záznam kamery. Ta je upevněna v pouzdře a není k ní dobrý přístup, snadné zapnutí a vypnutí tak zamezuje natáčení nezajímavých částí seskoku - například 20minutového stoupání letadla.
Ke zpracování materiálu a pro dodání hotového videa slouží opět vlastnoručně vyrobená střižna ukrytá v hliníkovém kufru. Obsahuje dvojici DVD vypalovaček pro současnou zálohu fotek a videa, k videu umí přidat hudbu. Kufřík obsahuje displej a reproduktory pro náhled, v levém dolním rohu je vidět směšovač. Obsahuje vlastní zdroj, archivace tak může probíhat přímo na letišti ihned po doskoku.
|
