Startovali jsme brzy ráno 12. září 2018. Byl to už několikátý termín startu, protože přes prázdniny byl let vždy na poslední chvíli odvolán kvůli nepřízni počasí nebo špatnému směru větru.
Kvůli termice se obvykle startuje mezi šestou a sedmou hodinou ranní. Pokud by byl start odpoledne, létá se ze stejného důvodu mezi 17 až 19 hodinou. Před letem je vždy důležitá předpověď přízemního a hlavně výškového větru. V Praze musí vítr foukat správným směrem a rychlostí, aby se balon nedostal do letového koridoru Letiště Václava Havla Praha.
Ve výbavě musí být odpovídající technické vybavení včetně odpovídače sekundárního radaru typu C. Těsně před letem se také žádá řídicí věž o povolení k letu. Během něho komunikujeme s radarem Praha (na řídící věži letiště) na frekvenci Approach (tj. 119,010). Nejdříve s radarem v Ruzyni a kousek za Libuší pak komunikace přešla na Kbely. Přes odpovídač posíláme data na frekvenci 1090 MHz.
Startujeme od Zbraslavi okolo Radotína, Komořan a Jižního Města až na přistání na pole u Pitkovic nedaleko Průhonic. Letěli jsme nad soutokem Vltavy a Berounky, letištěm Točná, Modřanskou roklí, Libuší, zahlédli jsme šeberovské rybníky, sídliště na Jižním Městě, Pitkovice a Průhonice. Auta na dálnici D1 vypadala z balonu jako malé hračky.
Úplně na Prahu to nebude
Původně se mělo startovat z Letné, ale hrozilo, že podle předpovědi bude kurz větru 220 stupňů, kdy by balony tečovaly finále dráhy 24 na Ruzyni, kam nalétávají dopravní letadla. Na poslední chvíli se start posunul na Zbraslav nedaleko obce Lipence.
Tři horkovzdušné balony vzlétly krátce po půl osmé. Pro OK 2577 to byl první a tedy křestní let. Letěly kurzem 70 stupňů, ve výšce 300 až 500 metrů nad terénem. Vítr foukal kurzem ve směru 290 stupňů. Nový balon se chvíli pohyboval i ve výšce 700 metrů nad zemí.
Pár metrů nad zemí foukal vítr rychlostí 15 km/hod. Sto metrů nad terénem to už bylo 30 km/hod. Asi netřeba připomínat, že balon se během letu nedá příliš řídit, ale jednoduše letí podle směru větru. Pilot pouze může balon směřovat stoupáním nebo klesáním do různých letových hladin, protože v různých výškách směřují proudy větru různými směry a různou rychlostí.
Každé přistání je nouzové
Při balónovém létání je asi nejzajímavější část letu přistání. Jelikož každé se bere jako nouzové. Nejprve je potřeba najít vhodné místo, které musí být dostatečně prostorné, aby se i při silnějším větru dalo přistávat pozvolna pod určitým úhlem.
Před přistáním je dobré schovat mobily a držet se madel uvnitř koše. My jsme nějakou dobu hledali vhodné místo, které by bylo přístupné i pro auto s vlečkou, na kterou se následně umístí koš se sbaleným balonem. Kousek za Petrovicemi jsme takový prostor našli. Dva z balonů, které vypravil server Zážitky.cz, měly lehké přistání, třetí koš se převalil, a tak si pasažéři užili i polohu vleže.
Rozsáhlou fotoreportáž s velmi netradičním pohledem na okolí Prahy vám přineseme v příštích dnech.
