Před 100 lety
Sledovat další díly na iDNES.tvČasto bývá řazen k proletářským básníkům, ačkoliv k proletářům nikdy nepatřil. Pocházel z dobře situované rodiny z Prostějova, k levici se – jako velká část mladých umělců ve 20. letech 20. století – hlásil. Básník Jiří Wolker, jehož popularita vzrostla zejména po jeho smrti před 100 lety, 3. ledna 1924, zemřel v pouhých 23 letech.
K jeho nejznámějším dílům patří básnické sbírky Host do domu a Těžká hodina. Podle pamětníků si ale Wolker, který stál u zrodu proletářského umění, život vychutnat uměl, jak ve společnosti dívek, tak dobrým jídlem a pitím.
Proletářské umění tehdy zobrazovalo především dělnickou třídu, její útlak a vykořisťování. Charakterizovala jej nenávist k válce a touha po spravedlivém světě. Proletářská poezie byla určena k recitaci a agitaci. Ovlivnil ji ruský básník Vladimír Majakovskij. Program proletářské kultury se formoval v časopise Kmen, Červen, Var, v jeho duchu vznikla i první avantgardní skupina Devětsil. Období proletářské poezie skončilo právě smrtí Jiřího Wolkera.
Wolker se narodil v Prostějově 29. března 1900. Jeho otec Ferdinand pracoval jako pokladník vídeňské banky Wiener Bankverein a později, když banka splynula s českou bankou Union, dosáhl dokonce i funkce ředitele. Po něm získal Jiří pracovitost a pořádkumilovnost a měl vliv i na Jiřího uměleckou výchovu. Matka Zdena se angažovala v nejrůznějších spolcích, přednášela a recitovala, psala do novin a časopisů.
S otcem jezdil Jiří na kole, podnikal výlety, navštěvoval Svatý Kopeček, kde vlastnili vilu, šermoval a cvičil v Sokole. A také jezdil na skautské tábory. Zakladatel Junáka Antonín Svojsík později líčil, jak si mu Wolker stěžoval, že mu u oběda chybějí řízky.
První literární pokusy si Wolker odbyl již během pobytu na prostějovském gymnáziu. Po jeho absolvování odešel do Prahy, kde se zapsal na práva a zároveň docházel na literární přednášky na filozofické fakultě. Wolkerovo studium však přerušila tuberkulóza, které v lednu 1924 básník ve věku pouhých 23 let podlehl.
Za studií trpěl Wolker – ačkoli pocházel z movité rodiny – nedostatkem financí. Utrácel za knihy a přilepšoval si doučováním češtiny. I tak si našel čas na noční toulky s přáteli – s Jaroslavem Seifertem, Karlem Tomanem či Vítězslavem Nezvalem. Podle Nezvala pil Wolker „absint žlutý, kdežto on o dva tři roky později píval absint zelený na počest své Musy, paní se zelenýma očima“.
V roce 1921 vystoupil Wolker z římskokatolické církve a vstoupil do komunistické strany. To podle jeho matky Prostějov rozčililo: „Býti socialistou znamenalo v Prostějově v těch letech určité deklasování, a býti komunistou bylo pak přímo vyhoštění z řad tehdejší společnosti. Jiří byl označen jako zuřivý bolševik.“ Jiří tak ztratil v Prostějově mnoho přátel.
Wolker se velmi líbil děvčatům, přítel Edvard Valenta jej popsal jako „překrásného jinocha, vysokého, se zvlněnými kaštanovými vlasy, vystupováním, kterému se říkalo šlechtické, a už tenkrát byl nejlíp oblečeným mužem v celém Prostějově“.
Za Wolkerova života mu vyšly jen tři knihy literárních děl – Host do domu, Těžká hodina a Svatý Kopeček. První sbírku Host do domu prostupuje radost z objevování krás života, láska k lidem, životu i obyčejným věcem (Kamna, Věci, Poštovní schránka), ale také důvěřivost, harmonie a bezkonfliktnost. Další sbírka Těžká hodina obsahuje nejtypičtější básně proletářské poezie. Wolker se také věnoval i literární teorii. Byl mimo jiné autorem stati Umění všední, či nedělní?, v níž obhajoval principy proletářsky orientované básnické tvorby.
V dubnu 1923 se u něj poprvé projevila tuberkulóza. Léčil se sice v Tatranské Poliance i v Chorvatsku, ale choroba neustupovala. Přidal se k ní zápal plic a zánět pohrudnice. Také začal ztrácet paměť. Smrtelně nemocný byl převezen domů do Prostějova, kde 3. ledna 1924 zemřel. Je pochován na městském hřbitově v Prostějově.
Sám si napsal v listopadu 1923 známý epitaf: „Zde leží Jiří Wolker. Básník, jenž miloval svět a pro spravedlnost jeho šel se bít. Dřív než moh srdce k boji vytasit, zemřel mlád dvacet čtyři let.“