Často bývá řazen k proletářským básníkům, ačkoliv k proletářům nikdy nepatřil. Pocházel z dobře situované rodiny z Prostějova, k levici se – jako velká část mladých umělců ve 20. letech 20. století – hlásil. Básník Jiří Wolker, jehož popularita vzrostla zejména po jeho smrti před 100 lety, 3. ledna 1924, zemřel v pouhých 23 letech.
K jeho nejznámějším dílům patří básnické sbírky Host do domu a Těžká hodina. Podle pamětníků si ale Wolker, který stál u zrodu proletářského umění, život vychutnat uměl, jak ve společnosti dívek, tak dobrým jídlem a pitím.
Proletářské umění tehdy zobrazovalo především dělnickou třídu, její útlak a vykořisťování. Charakterizovala jej nenávist k válce a touha po spravedlivém světě. Proletářská poezie byla určena k recitaci a agitaci. Ovlivnil ji ruský básník Vladimír Majakovskij. Program proletářské kultury se formoval v časopise Kmen, Červen, Var, v jeho duchu vznikla i první avantgardní skupina Devětsil. Období proletářské poezie skončilo právě smrtí Jiřího Wolkera.
Wolker se narodil v Prostějově 29. března 1900. Jeho otec Ferdinand pracoval jako pokladník vídeňské banky Wiener Bankverein a později, když banka splynula s českou bankou Union, dosáhl dokonce i funkce ředitele. Po něm získal Jiří pracovitost a pořádkumilovnost a měl vliv i na Jiřího uměleckou výchovu. Matka Zdena se angažovala v nejrůznějších spolcích, přednášela a recitovala, psala do novin a časopisů.
S otcem jezdil Jiří na kole, podnikal výlety, navštěvoval Svatý Kopeček, kde vlastnili vilu, šermoval a cvičil v Sokole. A také jezdil na skautské tábory. Zakladatel Junáka Antonín Svojsík později líčil, jak si mu Wolker stěžoval, že mu u oběda chybějí řízky.
První literární pokusy si Wolker odbyl již během pobytu na prostějovském gymnáziu. Po jeho absolvování odešel do Prahy, kde se zapsal na práva a zároveň docházel na literární přednášky na filozofické fakultě. Wolkerovo studium však přerušila tuberkulóza, které v lednu 1924 básník ve věku pouhých 23 let podlehl.
Za studií trpěl Wolker – ačkoli pocházel z movité rodiny – nedostatkem financí. Utrácel za knihy a přilepšoval si doučováním češtiny. I tak si našel čas na noční toulky s přáteli – s Jaroslavem Seifertem, Karlem Tomanem či Vítězslavem Nezvalem. Podle Nezvala pil Wolker „absint žlutý, kdežto on o dva tři roky později píval absint zelený na počest své Musy, paní se zelenýma očima“.
V roce 1921 vystoupil Wolker z římskokatolické církve a vstoupil do komunistické strany. To podle jeho matky Prostějov rozčililo: „Býti socialistou znamenalo v Prostějově v těch letech určité deklasování, a býti komunistou bylo pak přímo vyhoštění z řad tehdejší společnosti. Jiří byl označen jako zuřivý bolševik.“ Jiří tak ztratil v Prostějově mnoho přátel.
Historický snímek básníka Jiřího Wolkera
Wolker se velmi líbil děvčatům, přítel Edvard Valenta jej popsal jako „překrásného jinocha, vysokého, se zvlněnými kaštanovými vlasy, vystupováním, kterému se říkalo šlechtické, a už tenkrát byl nejlíp oblečeným mužem v celém Prostějově“.
Za Wolkerova života mu vyšly jen tři knihy literárních děl – Host do domu, Těžká hodina a Svatý Kopeček. První sbírku Host do domu prostupuje radost z objevování krás života, láska k lidem, životu i obyčejným věcem (Kamna, Věci, Poštovní schránka), ale také důvěřivost, harmonie a bezkonfliktnost. Další sbírka Těžká hodina obsahuje nejtypičtější básně proletářské poezie. Wolker se také věnoval i literární teorii. Byl mimo jiné autorem stati Umění všední, či nedělní?, v níž obhajoval principy proletářsky orientované básnické tvorby.
V dubnu 1923 se u něj poprvé projevila tuberkulóza. Léčil se sice v Tatranské Poliance i v Chorvatsku, ale choroba neustupovala. Přidal se k ní zápal plic a zánět pohrudnice. Také začal ztrácet paměť. Smrtelně nemocný byl převezen domů do Prostějova, kde 3. ledna 1924 zemřel. Je pochován na městském hřbitově v Prostějově.
Sám si napsal v listopadu 1923 známý epitaf: „Zde leží Jiří Wolker. Básník, jenž miloval svět a pro spravedlnost jeho šel se bít. Dřív než moh srdce k boji vytasit, zemřel mlád dvacet čtyři let.“
