Koupit si k osobnímu počítači inkoustovou či laserovou tiskárnu je velmi lákavé, protože jejich ceny se v současnosti pohybují na velmi přijatelné úrovni. Pokud se však podíváte na ceny příslušného spotřebního materiálu, konkrétně na tiskové náplně, pravděpodobně oněmíte překvapením.
Cena náhradní inkoustové náplně se totiž často nebezpečně blíží ceně nové tiskárny, to znamená, že celkové náklady na vlastnictví a provoz takové tiskárny jsou i v krátkodobém horizontu značně vysoké. U laserových tiskáren nejsou sice ceny originálních tonerů tak vysoké, ale přesto z dlouhodobého hlediska představují velkou část nákladů na jejich provoz. Této pro uživatele velmi nepříjemné obchodní politiky využívají prakticky všichni známí výrobci tiskáren - tj. společnosti Hewlett-Packard, Canon, Lexmark a Epson. Ti, kteří si tento fakt včas neuvědomí, se tak teoreticky dostávají do jejich područí a jsou nuceni nakupovat tiskové náplně za nepřiměřeně vysoké ceny. V praxi je však situace samozřejmě trochu jiná. Obchodní model nastolený výrobci tiskáren dal vzniknout novému odvětví, které se renovací a plněním inkoustových zásobníků či plněním zásobníků novým tonerem zabývá - tímto odvětvím ročně protečou více než tři miliardy amerických dolarů a zabírá tak zhruba 11 % trhu s tímto druhem spotřebního materiálu.
Velké společnosti, které se renovací a plněním zásobníků zabývají, jsou často vybaveny stejnou profesionální technikou či velmi podobnou té, kterou využívají výrobci originálních náplní. A jak vlastní renovace probíhá?
U inkoustových zásobníků je prováděna vyčištěním předmětného zásobníku ve speciálním roztoku, který dokonale rozpustí zaschlé krystalky barviva. Následuje výplach zásobníku roztokem, kterým je plněn ve výrobě, avšak tento roztok neobsahuje barvivo. Poté následuje test elektronických částí zásobníku. Pokud je vše v pořádku, následuje naplnění zásobníku inkoustem. 
Naplněný zásobník s přelepenými tryskami je zavařen do plastové fólie, která chrání inkoust před možným zaschnutím. Skutečností je, že spolehlivost těchto renovovaných inkoustových zásobníků je nižší než u nových náplní. Je to způsobeno především korozí trysek, ke které dochází během zasychání inkoustu v tryskách - např. při delší přestávce v provozu tiskárny nebo při skladování prázdného zásobníku. To také limituje počet možných recyklací zásobníku; tu lze typicky provést maximálně čtyřikrát. Cena takto renovovaného zásobníku činí přibližně polovinu ceny nového. Kromě možnosti zakoupit renovovanou inkoustovou náplň může uživatel zakoupit i tzv. „refill-kit“. Náklady na zakoupení takového „refill-kitu“ přitom dosahují pouze necelé jedné třetiny ceny originálního inkoustového zásobníku. Tato varianta však již předpokládá jistou zručnost uživatele, který v tomto případě provádí doplňování inkoustu do zásobníku sám.
Podobná situace jako u inkoustových tiskáren panuje i v oblasti laserových tiskáren. Pravděpodobně technologicky nejnáročnější je renovace zásobníku a doplňování toneru především v případě výrobků společnosti Hewlett-Packard. Tam je součástí zásobníku s tonerem i fotocitlivý válec. Vlastní renovace zásobníku probíhá tak, že před jejím započetím je důkladně prověřen fotocitlivý válec. Pokud je jeho povrch poškozen, tj. je nějakým způsobem nefunkční, pak je při renovaci vyměněn. Po rozebrání původní kazety a vyčištění všech dílů od toneru je na povrch nanesen speciální antistatický přípravek, který zabrání následnému přilnutí toneru ke stěnám zásobníku, čímž se dosáhne rovnoměrného přenosu toneru na válec. Po vyčištění jsou vyměněny mechanické díly trpící opotřebením, tj. stěrka a magnetický válec. Kazeta je poté opět sestavena a po kontrole mechanické části kazety a jejím seřízení je naplněna novým tonerem. Spolehlivost takto renovovaných kazet je prakticky shodná se spolehlivostí kazet nových.
Výrobci tiskáren se používání neoriginálních náplní samozřejmě brání. 
Někteří tak činí prostřednictvím záručních podmínek, které využívání alternativních náplní považují za jejich vážné porušení. Pokud se tiskárna neporouchá a pokud s alternativními náplněmi nejsou žádné problémy, je vše v pořádku. V opačném případě však může pro majitele tiskárny nastat problém - poté, co autorizované servisní středisko výrobce zjistí použití jiné náplně než originální, obvykle konstatuje porušení záručních podmínek a provedení záruční opravy odmítne. Uživatel pak musí nechat provést případnou opravu na své vlastní náklady.
Někteří výrobci inkoustových tiskáren však ve svém boji proti výrobcům alternativních náplní přitvrdili ještě více! Příkladem je společnost Epson, která do svých inkoustových zásobníků implementovala počítačový čip. Ten sice nezabrání opětovnému naplnění alternativní náplní, avšak tiskárna detekuje tento zásobník jako nepoužitelný. Kromě toho si nechala společnost Epson své zásobníky inkoustových náplní patentovat, aby zabránila alternativním výrobcům produkovat kompatibilní zásobníky. Jiný výrobce inkoustových tiskáren - společnost Lexmark se proti recyklaci svých inkoustových zásobníků brání kromě jiných způsobů i tím, že při vrácení vypotřebovaného zásobníku poskytuje určitou slevu na nákup nového.
Proti takovým praktikám výrobců tiskáren se však nebouří již jen běžní uživatelé. Problematikou inkoustových tiskáren a cen příslušného spotřebního materiálu se začala zabývat i Evropská komise, která zahájila příslušná vyšetřování s tím, že je zde podezření z nekalé soutěže.
