Řetězec supermarketů Tesco spustil v Británii pilotní projekt označování zboží technologií RFID. Chytré rádiové čipy v sobě nesou unikátní 96bitový kód, který umožňuje sledování pohybu zboží od distribuce až k zákazníkovi. Kdyby takový systém existoval už před lety, nemuseli hollywoodskou hvězdičku Winonu Ryder zatknout kvůli krádeži. Cena odneseného zboží by se totiž při odchodu z butiku automaticky odečetla z její kreditní karty. Organizace na ochranu spotřebitelů ovšem proti technologii protestují - proč?
Rádiová identifikace
Technologie RFID (radio-frequency identification) není novinkou, vznik principu sledování objektů sahá daleko do minulosti. Současnou podobou čipování se od roku 1999 zabývá středisko Auto-ID při Massachusettském Institutu Technologie. Vývojem a možnostmi využití plochých rádiových čipů se aktuálně zabývá šest nejvýznamnějších univerzit a více než stovka společností ze všech průmyslových odvětví.
Kromě samotného identifikačního kódu, který může zjednodušit či zcela zautomatizovat odbavování zákazníků v obchodních domech, jsou čipy schopny nést i mnoho doplňujících informací. Kupříkladu inteligentní lednička, vybavená čtečkou kódů, může svého majitele upozornit, že si chléb natírá máslem s prošlou lhůtou trvanlivosti, že by salámy měly být o poličku níž ve větším chladu, nebo že došlo mléko. Pozastavený projekt oděvní firmy Benetton měl za cíl vybavit oblečení čipy s údaji o materiálu, barvě, velikosti apod.
Při uvádění do praxe to však RFID nemá vůbec jednoduché. Technologie se setkává s protesty spotřebitelských sdružení, která se obávají snadného zneužití a ztráty soukromí. Právě z tohoto důvodu společnost Tesco již jednou ustoupila od zvažovaného čipování zboží firmy Gillette ve svých obchodech.
Na druhý pokus
Konsorcium zabývající se RFID se ovšem nenechalo předchozími nezdary odradit. Před několika dny tak byla oficiálně představena platforma Electronic Product Code (EPC), díky níž mohou počítače sledovat cestu libovolného produktu od výroby přes regály v obchodech až k domovu zákazníka. Duchovní otci platformu nazývají "internetem věcí", neboť spolu jednotlivé segmenty komunikují bez lidského zásahu.
Byla to opět společnost Tesco, která se rozhodla EPC otestovat mezi prvními. V britských hypermarketech začala prodávat DVD označená čipy RFID. Čipování má napomoci lepší distribuci mezi jednotlivými obchody - systém bude sledovat dodávky zboží, počet prodaných kusů a stav skladu.
Tesco ujišťuje, že implementované čipy slouží pouze pro výše uvedené účely a jejich přítomnost nijak nezasáhne do života zákazníků. Bojovníci za lidská práva si ale tak jisti nejsou.
Velký bratr se dívá
Webový server NoTags.co.uk se snaží lidem vysvětlit, proč jsou čipy špatné, a zamezit jejich používání. "Představte si svět, kde byste mohli být sledováni díky tomu, že vše, co si oblékáte, co si kupujete nebo nosíte má uvnitř malý čip, který má ostatní informovat o vašem pohybu a nákupních zvycích," stojí na titulní stránce. Zákazníci musí jasně říci, jaké využití RFID je akceptovatelné a k čemu sloužit nesmí.
Katherine Albrecht, zakladatelka sdružení CASPIAN (Consumers Against Supermarket Privacy Invasion and Numbering - Zákazníci proti čipování a zásahu supermarketů do soukromí), je konkrétní: Prodavač na dálku identifikuje její kreditní kartu a na monitoru sleduje, kde se zákaznice pohybuje a jaké zboží nakládá do košíku. "Tato představa mě budí ze sna - lidé o vás budou vědět úplně všechno," obává se Albrecht.
Aktivní čipy jsou snadno zneužitelné. Kdokoliv vybavený potřebnou technikou by mohl zjistit, co si právě odnášíte z obchodu. Pokud by se naplnila vize Benettonu, stačil by jediný pracovník s přijímačem signálu k tomu, aby firma získala skvělý přehled o tom, jaké oblečení právě letí. Takovým praktikám mají v budoucnu zabránit tzv. elektroničtí strážní - tedy přístroje, které čip po namarkování u pokladny znehodnotí.
RFID napříč zeměkoulí
Zatímco nasazení čipů v obchodech se zákazníci brání, v jiných sférách průmyslu se již s úspěchem používají. V USA a Evropě se technologie RFID osvědčila především v logistice, kde několikanásobně zrychluje odbavování zásilek. Asie se nemůže dočkat, až budou očipované produkty komunikovat se spotřební elektronikou a ostatním vybavením, zapojeným v domácí počítačové síti. Knihovny v Singapuru, Austrálii a Novém Zélandu označují čipy všechny tituly, které jednak brání krádežím, ale především zjednodušují samoobslužný provoz. A kupříkladu v Číně se prostřednictvím RFID platí za jízdu v prostředku hromadné dopravy.
