Hned zkraje raději přejdeme k faktu, kolem kterého se pod recenzemi bezdrátových sluchátek zpravidla roztočí diskuze. Pokud vám jde o co nejvýhodnější poměr ceny a kvality zvuku, pak se zaměřte na jednoduché modely s kabelem a bez jakékoli elektroniky mimo samotných reproduktorů.
Všechna další přídavná elektronika - bluetooth modul, zesilovače, baterie, a řídící elektronika (v případě odhlučněných ještě sada mikrofonů a výkonná signálová elektronika) - totiž něco stojí a očekávat od stejně drahých bezdrátových sluchátek s potlačením hluku stejné zvukové kvality jako od jednoduchého modelu s kabelovým připojením by bylo pošetilé.
Nesmíme také zapomenout na fakt, že bezdrátový přenos technologií bluetooth dnes sice nabízí dříve nepředstavitelné kvality, ale samozřejmě i při něm je signál ztrátově komprimován, a k určité degradaci zvukového signálu tedy dochází.
Bezdrátová sluchátka s potlačením hluku jsou jasně určena na cesty. V balení tak najdete transportní pouzdra, kabely pro „drátový“ poslech i redukce na zábavní systémy v letadlech (IFE).
Při výběru sluchátek tak je potřeba utřídit si priority. Opravdu chci sluchátka bez drátů? Opravdu chci sluchátka s potlačením okolního hluku? A pokud je na obě otázky odpověď ano, pak musíte zvážit, kolik si za tyto funkce připlatíte, nebo naopak kolik zvukové kvality jim obětujete.
Bezdrátový přenos
Oboje testovaná sluchátka pro přenos využívají standard IEEE 802.15, známý pod jménem Bluetooth, a protokol A2DP.
Sluchátka Bose si překvapivě poradí jen se základním kodekem SBC, se kterým se zpravidla nedaří dosáhnout valných zvukových výsledků. Výjimkou mohou být například JayBird X2, kde se o postprocessing zvuku přeneseného pomocí SBC stará firemní technologie Shift a to s překvapivě dobrým výsledkem. A další nám (nyní) známou výjimkou jsou právě Bose QuietComfort 35. Říkáme upřímně, že hrají tak, že jsme nepochybovali, že aptX mají. Lépe využité omezené kvality SBC jsme ještě neslyšeli.
Sony si naopak poradí i s efektivnějším a kvalitativně lepším kodekem aptX a navíc ještě s vlastním firemním kodekem LDAC. Kodek musí být podporován na obou stranách, tedy jak na sluchátkách, tak přehrávači. Na to si musíte dát pozor zejména u základnější modelů chytrých telefonů, kde aptX není samozřejmostí. V takovém případě by sluchátka nemohly plně ukázat své kvality.
My jsme poslouchali především s chytrým telefonem Sony Xperia Z5, a tak jsme mohli využít jak základní SBC, kvalitnější aptX i ještě kvalitnější LDAC (je připraven na přenos hudby ve vysokém rozlišení a nabízí oproti aptX více než dvojnásobný datový tok přenosu).
Z hlediska stálosti spojení jsme byli v obou případech spokojení, v rámci místnosti jsme se mohli pohybovat svobodně a nerozhodila je ani zděná příčka mezi místnostmi.
Oba modely mají výrobcem uvedenou výdrž 20 hodin reprodukce, přičemž exaktní měření jsme neprováděli, ale nemáme důvod výdrži nevěřit. I při častém poslechu jsme je nabíjeli jednou za dva dny. Akumulátory jsou vestavěné, a tedy je nelze snadno vyměnit. Nabíjení poté provedete microUSB kabelem z vlastní USB nabíječky, nebo batterypacku (ani jedno není v příslušenství).
Aktivní potlačení hluku
Sluchátka s aktivním potlačením hluku používají sadu mikrofonů, kterými snímají okolní hluk, a elektroniku, která tento signál převrátí do protifáze a přehraje přes reproduktory sluchátek. Hlukové vlny pronikající z okolí jsou tak fyzicky vyrušeny opačnými „kopiemi“, a proto do zvukovodu dorazí významně utlumené, nebo nedorazí vůbec.
Vtipně vyřešené označení levé a pravé strany.
A protože jak QuietComfort 35, tak MDR-1000X patří mezi pokročilé modely, mají ještě jednu sadu mikrofonů uvnitř sluchátek, kterými výsledek kontrolují. Sony tyto vnitřní mikrofony navíc využívá pro kalibraci odhlučňovacího systému na konkrétní ucho - zohlední individuální akustické prostředí (tvar a velikost boltce atd.).
Zatímco dříve platilo, že si tyto systémy poradí především s rovnoměrným monotónním hlukem (motory letadla, hluk vlaku), testované modely si dobře poradí i s hluky krátkodobějšími a nepravidelnými. Například v redakci mě sluchátka dokázala odizolovat tak, že v kombinaci s hudbou na tišší příjemnou hlasitost, jsem neslyšel šramocení a dialogy kolegů. Pokud se mnou chtěli mluvit, poklepali mi na rameno. V kuchyňce jsem chod rychlovarné konvice poznal jen podle světélka, hluk při vaření byl vymazán.
Označení pravé a levé strany je v tradičním nenápaditém duchu.
Kvalitu potlačení okolního hluku můžeme v obou případech označit za velmi dobrou (než si zvyknete, tak dokonce překvapivě dobrou), ale u Sony ještě o trochu lepší. Zde jsem snad poprvé slyšel ticho, které bych mohl označit jako klidné a pohodové. U Bose působí nervózněji, méně přirozeně, čehož si během hudby tolik nevšímáte, ale zejména v pauzách mezi skladbami je to patrné.
Během jízdy v metru se mi však se Sony několikrát stalo, že při prudké změně tlaku v tubusu (to je ten stav, kdy vidíte zapružit okna) do sluchátek na krátko hluk pronikl. Do Bose ne. Může to souviset s tvarem hlavy nebo překážkou v podobě nožiček brýlí, nevím. V jiné situaci se mi to nestalo.
Bose QuietComfort 35
Pokud v něčem QuietComfort 35 vedou, pak je to pohodlí, které si dovolím označit za téměř absolutní. Náušníky měkce dosednou kolem uší, a boltce jsou jako v bavlnce. Nižší síla přítlaku ovšem znamená, že se při prudších pohybech na hlavě trochu vrtí. Jde však spíše o pocit, shodit se mi je z hlavy nepodařilo. Nejspíše i díky nízké hmotnosti 235 gramů, která jim příliš setrvačnosti nedává. Koženkové náušníky jsou jemné a příjemné, v teple a za chůze se však pod nimi potí uši.
Bose QuietComfort 35 - ovládací prvky, nabíjecí USB port a sluchátkový Jack 2,5 mm.
Veškeré ovládání je na pravé mušli. Posuvným ovladačem je vypnete i zapnete, případně požádáte o nové párování Bluetooth zařízení (ale díky NFC stačí zařízení jen přiložit). Trojice tlačítek zajistí úpravu hlasitosti, přeskočení na další či předchozí skladbu, zastavení reprodukce nebo přijetí hovoru. Jsou výškově rozlišené, a tak je palcem nahmatáte bez potíží.
Výrobce nabádá k instalaci aplikace Bose Connect, nicméně ta mnoho možností nenabízí. Zobrazuje zbývající kapacitu akumulátoru, můžete přepínat mezi různými spárovanými zdroji zvuku, můžete nastavit časovač automatického vypnutí a zvolit jazyk, ve kterém s vámi budou sluchátka komunikovat. Při každém startu totiž elektronický hlas sdělí stav akumulátoru a oznámí název zařízení, ke kterému se připojují. Čeština chybí, ale ze světových jazyků si vybere téměř každý. A kdo ne, může tuto funkci vypnout. Žádné další nastavení není možné.
Nechybí ani párování pomocí NFC.
Sluchátka mají i 2,5mm konektor Jack pro klasické připojení sluchátkovým kabelem (je v příslušenství, bohužel na sobě nemá ovladač), sluchátka takto fungují jak vypnutá, tak s aktivním potlačením hluku. Pochválit musíme, že reprodukce s vypnutou elektronikou není žádný kompromis (což se u některých dřívějších modelů stávalo).
Sluchátka lze použít i jako handsfree, srozumitelnost hlasu je velmi dobrá.
Sony MDR-1000X
Oproti Bose dali soňáci sluchátkům vyšší přítlak, takže pevněji sedí na uších, avšak odráží se to na pohodlí. Ne že by byla nepohodlná, ale oproti Bose je na hlavě více vnímáte. Pro úplnost dodávám, že mám hlavu relativně velkou a kulatou. Sluchátka jsou trochu těžší, váží 278 gramů, ale v reálném provozu to ničemu nevadí. S pocením jsou na tom podobně jako Bose, na sluníčku venku to příjemné není.
Sony MDR-1000X mají většinu ovládacích prvků na levé mušli. Na pravé je napájecí port, celá boční plocha je věnována dotykovému ovládání hlasitosti a reprodukce.
Ovládání je rozděleno na obě mušle, na levé naleznete tlačítka pro jejich zapnutí a vypnutí, spuštění párování Bluetooth, aktivaci potlačení hluku a možnosti propustit do sluchátek lidský hlas (respektive příslušné frekvenční pásmo), případně mikrofony snímaný zvuk okolí. Na pravé mušli pak jsou senzory dotykového ovládání - pohybem prstem nahoru a dolů měníte hlasitost, pohybem dopředu a dozadu přeskakujete na další či předchozí skladby a dotykem na prostřední část můžete reprodukci pozastavit nebo přijmout hovor. Přiložením celé dlaně pak aktivujete režim průchodu zvuku, kdy slyšíte co mikrofony snímají. Je to nejrychlejší a nejpohodlnější způsob, jak začít poslouchat někoho, kdo k vám přistoupí a začne mluvit.
Sluchátka mají funkci Optimizer, během které si zahrají sérii měřicích kmitočtů, porovnají signál zachycený mikrofony z vnějšku se zvukem zachyceným mikrofony uvnitř mušlí a proces potlačení hluku nastaví jak s ohledem na posed na vaší hlavě, tak i okolní hlučnost.
Ačkoli to dnes zní téměř podezřele, Sony ke sluchátkům žádnou aplikaci nepřipravilo. Na to upozorňujeme zejména proto, že se na trh blíží podobně koncipovaný konkurent Sennheiser PX-550, který byl představen na veletrhu IFA v Berlíně, v jehož aplikaci můžete ovládat jak parametry potlačení hluku, tak ekvalizaci zvuku. Nakolik to bude praktické, zjistíme v budoucí recenzi (až do Česka dorazí testovací vzorky).
Sony MDR-100X
I sluchátka od Sony mají možnost připojit kabel, tentokrát je Jack 3,5 mm na obou koncích, avšak i zde chybí ovladač. Poslouchat lze jak s vypnutými sluchátky, tak i zapnutým odhlučněním. Pokud dojde akumulátor, provoz po kabelu opravdu oceníte, ale pokud v něm bude zbývat energie, rádi je zapnete. Vestavěná elektronika zvuku pomáhá a při všech možných kombinacích přehrávačů a sluchátkových zesilovačů zní lépe s ní než bez ní. Což je vlastně trochu škoda.
I tato sluchátka lze použít jako handsfree, avšak snímání hlasu je tak mizerné, že to v podstatě nemá cenu dělat. Rozumět hovoru je pro druhou stranu poměrně náročné na soustředění a v hlučném prostředí takřka nemožné.
Zvuk
Nebudeme napínat, sluchátka mají zvuk dobrý a velmi dobrý.
Bose nabízí na první poslech atraktivní, rychlý, přehledný a docela zábavný zvuk, který je DSP ekvalizacemi trošku nablýskaný, což sice není audiofilský přístup, ale na cestách v rušných prostředích to lze schvalovat. Středy a vokál jsou přehledné, basy se nederou, kam nemají, ale zejména při vyšších hlasitostech znějí trochu „kinově“. Jsou měkké, výrazné, ale trochu ztrácejí kresbu a nevíte, k čemu vlastně patří - prostě tam jsou. Výšek je objemově tak akorát, mohly by mít trochu ostřejší kresbu a více jiskry. Největší problém zvukového projevu sluchátek však je, že hrají po povrchu. Tóny nástrojů nemají tělo, nezní. Slyšíte nablýskaný a na detaily bohatý povrch, ale nikoli jejich hloubku a objem.
A to je moment, kde jasně vítězí Sony. Zvuk je plný, šťavnatý, nástroje mají tělo i hloubku, zní opravdověji. Výšky mají větší jiskru a slyšíte v nich podrobnosti, které u Bose chybí. Pokud přehráváte z telefonu Xperia nebo přehrávače Walkman s aktivovaným LDAC kódováním, snadno zapomenete, že ke sluchátkům nevede kabel. Zvuk je zábavný, příjemně dynamický, frekvenčně vyrovnaný, basy si i při vyšších hlasitostech drží tvar a formu, vokál je výrazný a dobře čitelný. Musíme říci, že MDR-1000X se náramně povedla. Svůj podíl na tom jistě mají i firemní digitální zesilovače XMaster, které Sony ve sluchátkách použilo poprvé.
Závěr
Nejsou levné, ale svou práci odvádějí výborně. Ačkoli cítím určitou vnitřní překážku respektovat sluchátka výrobce, který je ochoten vyrobit model s vibračními jednotkami v náušnících, musím konstatovat, že Sony MDR-1000X jsou po všech stranách výborná sluchátka. Škoda takřka nepoužitelného handsfree a méně kvalitního zvuku s vypnutou elektronikou.
Bose QuietComfort 35 konkurují naprosto famózně pohodlným posedem na hlavě, nezklamala výborným odhlučněním a potěšila dobře fungujícím handsfree. Pro méně náročné posluchače a kupříkladu na elektronickou hudbu nemusí být naše poznámky ke zvuku zásadní překážkou, ale uši náročnějších posluchačů tentokrát více potěší Sony.
Bose QuietComfort 35 pořídíte za 9 990 Kč, Sony MDR-1000X zatím českou cenu stanovenou nemají, ale doporučená evropská je 400 Euro, tedy zhruba 11 000 Kč.
Aktualizace: Opravili jsme chybné tvrzení o přítomnosti kodeku aptX u sluchátek Bose.
