Třetí lidský smysl chce zapojit do sledování televize společnost Samsung spolu s University of California v americkém San Diegu.
Smell-O-VisionPokusy doplnit k obrazu a zvuku ještě čichová vjem jsou staré téměř století. Mezi nejznámější příklady použití pachů při promítání filmů byl film Scent of Misery z roku 1960. Při jeho promítání byly pomocí jehliček propichovány membrány kontejnerů s vůněmi, které se tak uvolňovaly do okolí. Problém byl ale v rychlém odstranění pachů. Systém byl patentovaný jako Smell-O-Vision. |
"Například, když lidé na obrazovce jedí pizzu, divák ucítí vůni pizzy z televize. A když jde krásná dáma, ucítí divák vůni parfému," vysvětluje Sungho Jin, profesor na oddělení strojního, leteckého a nano inženýrství na San Diegské univerzitě.
"Okamžitě vytvořená vůně nebo zápach by prostě odpovídaly scéně v televizi," dodává profesor, který na vývoji zařízení spolupracuje s technologickým institutem Samsungu v Jižní Koreji.
Jin a jeho tým postgraduálních studentů používá speciálně navrženou matrici s cílem minimalizovat množství obvodů, které bude zařízení potřebovat. Snižuje to objem celého přístroje i náklady na výrobu. Dalším cílem vývoje bylo nalézt materiál, který bude vhodný pro uložení a vypouštění odéru.
Profesor Sungho Jin demonstruje, jak testovali uvolňování pachu, který je měřen detektorem.
Systém vynalezený v Jinově laboratoři je teoreticky schopen ovládat až 10 000 různých esencí. Protože se však vůně nedají namíchat podobně jako barvy, musí být každá uchovávána zvlášť.
Až se kazeta s vůněmi vyčerpá, majitel televizoru ji vymění.
Celý princip systému pak spočívá v zahřívání určitých složek. Vůně je přitom ve formě vodného roztoku, stejně jako například amoniak. Ten tvoří zapáchající plyn při zahřívání pomocí tenkého kovového vodiče elektrickým proudem. Stejně tak se bude uvolňovat i příslušný odér ve vyvíjeném zařízení.
Schéma principu vypouštění pachu z elastomeru při zahřátí elektrickým proudem
Vše je uloženo v pouzdru vyrobeném z netoxického, nehořlavého silikonového elastomeru, tedy velice pružné látky. Jak se vůně vlivem tepla koncentruje, tak narůstá její tlak, až dokud nepřekročí určitou hranici. Posléze unikne prostřednictvím malého otvoru do okolí.
Vůně z tiskárnyS konkrétním příkladem, jak zapojit do multimediálního vjemu i čich, přišli zhruba před rokem výzkumníci z tokijské Keio University. Ti využili klasickou tiskárnu, kde pouze vyměnili inkoust za vůně. |
Otázkou zůstává, zda by nestálo za zamyšlení zároveň vyvinout i systém, který by naopak vypuštěné vůně z prostoru odstranil, nebo zařídil, aby rychle vyprchaly, případně aby se navzájem nemíchaly nesourodé pachy. To by nakonec mohlo diváka od televizoru spíše odehnat.
Podobné problémy ale budou vědci řešit až později, stejně jako skutečnost, zda by divák takové "vylepšení" vůbec přijal. Zatím se jen ověřovalo, zda je vůbec možné něco takového vyrobit.
