Levnější je lepší. Nová reprosoustava B&O je fascinující, ale ne skvělá

  • 5
Dánská značka Bang&Olufsen odjakživa vyrábí designově a někdy i technicky výjimečnou elektroniku. Vyzkoušeli jsme nový model Edge a pro srovnání přidali poslední generaci úspěšného modelu A9. Novinka nás však nenadchla.

Produkty B&O zpravidla nejsou pro ty, kteří řeší poměr výkon/cena, ale pro ty, kteří chtějí originálně řešené a exkluzivně vypadající zařízení a příliš nehledí na cenovku. 

BeoPlay Edge a BeoPlay A9 patří mezi ty hudební sestavy, co se postupně zredukovaly do podoby aktivních reprosoustav, které se pomocí internetové sítě spojí s vaším chytrým telefonem, síťovým diskem a streamovacími službami.

Pro výrobce tak odpadlo mnoho design limitujících omezení – nemusí řešit přístupnou mechaniku pro čtení hudebních CD, nemusí řešit dříve nezbytné množství konektorů ani uživatelsky dostupné ovladače pro různé přehrávací funkce a režimy. Designéři tak mohli popustit uzdu fantazii. 

U modelu BeoPlay Edge si však nejsme jistí, zda nešli již příliš daleko.

Kruh na houpačce

B&O představil reprosoustavu Edge na letošním veletrhu CES v Las Vegas a to poměrně ve velkém stylu – na rozměrné a novými soustavami ozvučené expozici nechyběla dokonce na díly rozebraná novinka, aby novináři mohli pohledět na pečlivost konstrukce a sofistikovanost technického řešení.

Ozvučnice je tvořena kulatým kovovým válcem, ve kterém je vsazeno plastové šasi s elektronikou a reproduktory. Celek stojí na kolébce, ve které je možné celý válec o trochu zhoupnout doprava a doleva – a tím řídíte hlasitost. Na vrchní straně jsou dotykové ovladače, kterými uřídíte jak hlasitost, tak přeskakování skladeb a případně zastavení a spuštění reprodukce.

B&O
B&O
B&O

B&O BeoPlay Edge s krycí síťkou i bez z obou stran.

Reprosoustava má na každé straně jeden výškový a jeden středový měnič, na přední straně je doplněn basovým měničem a motorově ovládaným vyústěním bassreflexu. Zde je totiž – a to vidíme poprvé – motorem ovládaná klapka, která podle potřeby uzavírá nebo otevírá vyústění bassreflexu, čímž mění frekvenční průběh reprodukce na nízkých kmitočtech. Otevírání klapky je automatické, řídí je signálová elektronika, zejména podle hlasitosti.

V aplikaci B&O si můžete zvolit, zda má hrát jen čelní osazení, jen zadní osazení (basová sekce je společná, hraje vždy) nebo obě najednou. Také si můžete zvolit umístění – u stěny/na stěně, v rohu, volně v prostoru – i tomu elektronika přizpůsobí reprodukovaný zvuk.

K reprosoustavě lze dokoupit i stojánek na podlahu nebo závěs na stěnu. Při takové montáži samozřejmě neovládáte hlasitost koulením, ale dotykovými ovladači na vrchu válce, případně v aplikaci. 

UFO na trojnožce

BeoPlay A9 je aktuálně již ve čtvrté generaci, vizuálně se na něm však mnoho nemění. Není důvod, je to krásný doplněk bytu i na pohled.

Instalace spočívá v našroubování třech nožek, zapojení přívodního napájecího kabelu a zaklapnutí zadního krytu, kde najdete i konektor pro ethernetový kabel, pokud byste se nechtěli spolehnout na wifi. Nejnáročnější je poslední část – natáhnutí čelní krycí textilní síťky, což chce nejlépe čtyři ruce nebo hodně trpělivosti.

B&O
B&O

B&O BeoPlay A9 z obou stran.

Vzhledem k velkému průměru soustavy potěší fakt, že je stereofonní – středové a výškové měniče jsou v krajích. Společný basový reproduktor je na zadní straně, uprostřed přední je pak signalizace hlasového asistenta od Google. Toho oslovujete klasicky „Ok, Google...“, a funguje tak jako každý jiný chytrý reproduktor pro Google Assistant. Mikrofony jsou citlivé, stačí mluvit kdekoli v místnosti.

Mikrofony jsou však využité i pro kalibraci systému v dané poslechové místnosti – reprosoustava přehraje řadu testovacích signálů, srovná zachycený výsledek a nastavení zvukových procesorů tomu přizpůsobí.

Hlasitost se mění řadou dotykových senzorů na vrchní straně, pro změnu tedy stačí soustavu v patřičném směru pohladit. Dotykem lze i pozastavit reprodukci a přeskakovat mezi skladbami.

Muzika jen digitálně

Hlavním zdrojem hudby bude u obou reprosoustav domácí datová síť, respektive přehrávání hudebních souborů přes vestavěný ChromeCast, AirPlay2 či DLNA. Díky nim si soustava umí sáhnout například na servery Spotify a Tidalu nebo na hudební soubory na vašem síťovém disku. Obě soustavy lze k chytrému telefonu připojit i pomocí Bluetooth 4.2. Naopak analogový linkový vstup ani na jedné nenajdete.

Já měl tendenci nejvíce používat Chromecast (Google Cast), protože přes něj hrají aplikace Spotify a Tidal v Androidu. Navázat spojení se někdy povedlo okamžitě, jindy trvalo i přes deset sekund a někdy se to vůbec nezdařilo a pak pomohl jen restart reprosoustavy – nepřišel jsem na žádnou korelaci. Ale většinou jsem hrál bez problémů. 

Aplikace Bang&Olufsen umožňuje i nastavení multiroomu, tedy poslechu shodné hudby na více reprosoustavách. U Androidu to bohužel nefunguje se všemi zdroji, u TuneIn rádia jsem byl úspěšný, u Tidalu nebo BubbleUPnP nikoli. Škoda, toto je třeba u Sonosu vyřešeno mnohem šikovněji a pohodlněji.

U iOS 12.1 v iPhone 6 Plus to naopak fungovalo velmi dobře, přímo z aplikace (i Tidal) jsem si zaškrtl obě reprosoustavy a obě začaly přes AirPlay hrát. To je bezva. Také jsem zde neměl problém s upejpavým přihlašováním, AirPlay je v obou reprosoustavách evidentně implementováno o poznání lépe než Chromecast. Ale – narozdíl od výše zmíněného Sonosu nefunguje přesná synchronizace přehrávání, takže soustavy hrají o zlomek sekundy v jiný čas. V jedné místnosti je to nesnesitelné, při přechodu z jedné do druhé to lze vydržet, pokud nedochází k velkým přeslechům mezi nimi.

Zvuk

Začneme chválou a proto nejprve soustava BeoPlay A9. Ta totiž hraje tak, jak od drahé designové reprosoustavy očekáváme – univerzálně velmi dobře. I větší obývák dokáže naplnit homogenním a vyrovnaným zvukem, kterému nechybí náboj, dynamika a nemáte pocit, že by mu něco scházelo. Ano, při hlasité reprodukci rocku se ztrácí přehlednost a trochu roste agresivita kytar a vokálu, ale pokud to nepřeženete, zahraje velmi dobře skoro cokoli.

Největší pochvalu však má za reprodukci při nižších hlasitostech, což předpokládáme, že bude jeho nejčastějí domácí úloha. Signálový procesor evidentně se zvukem aktivně pracuje, a tak ani při tichém procesu nechybí příjemné hluboké basy a neztrácí se plnost projevu. Za 65 000 korun rozhodně pořídíte kvalitněji hrající poslechovou sestavu, ale v rámci jednoduchého, elegantního all-in-one řešení plní funkci velmi dobře. 

Horší je to bohužel s o 20 000 dražím BeoPlay Edge. Ten sice umí zahrát hlasitě, důrazně, razantně, dynamicky – při své velikosti obdivuhodně – a nepochybuji, že se při párty osvědčí velmi dobře, ale chybí mu plnost projevu levnějšího sourozence a celkově zní, jako kdyby se část reprodukované hudby ztratila někde cestou, zejména při klidném tichém poslechu. Basy jsou důrazné a hluboké, ale spíše subwooferové tvrdé, chybí jim plastičnost. Výšky jsou výrazné a zvonivé, zní přesně a čistě, ale chybí mi celková hutnost a muzikálnost. Jednoduchý moderní popík zahraje výrazně, ale u složitější hudby poslech příliš nebaví.

Závěr

Obě reprosoustavy jsou zajímavé technicky i designově, ale zatímco u BeoPlay A9 máme pocit že skvěle plní, co se od ní očekává, tak cenový nárůst u BeoPlay Edge není nijak ospravedlnitelný – ve skutečnosti nás zvukem uspokojoval méně než levnější sourozenec.


Test - recenze