Volejbalistkám kralují hráčky Ruska

Praha - Turecká města Antalya a Ankara hostí od neděle dvanáct týmů, které se utkají o titul mistryň Evropy volejbalistek. Na čtvrtý titul v řadě se těší Rusky, Češky sní o postupu z druhé základní skupiny. Během XXIII. mistrovství Evropy, hraného v Ankaře a Antalyi, půjde také o postup do olympijské kvalifikace, což motivuje nejen český výběr Stanislava Mitáče. V Turecku se evropská elita již jednou sešla - v roce 1967 hostil ME Izmir.

Na minulém kontinentálním klání v Bulharsku již tradičně zářily Rusky. Vážnou překážkou v cestě za sedmnáctým titulem jim byly pouze Italky, pozdější mistryně světa, které dokázaly vzít hráčkám z Východu jediné dva sety na turnaji.

V pětisetovém finálovém dramatu převážila ruská zkušenost, Itálie dosáhla svého nejlepšího výsledku v dějinách a bronz zůstal domácím.

Předloni podlehly Češky na úvod Rumunsku (1:3), Ruskám a Bulharkám po jasném průběhu 0:3 a dva shodné úspěchy 3:1 získaly hráčky Miroslava Čady v duelech s Francií a Řeckem. V omlazené sestavě a s malou bojovností se ČR podělila jen o deváté místo.

V historickém žebříčku si však český, respektive československý ženský volejbal nestojí vůbec špatně: patří mu třetí příčka za hvězdným Ruskem se SSSR (17-4-1/22) a druhou NDR (2-4-1/7). Československo spolu s nástupnickou ČR má medailovou bilanci 1-4-4/9.

První šampionát se konal v roce 1949 v Praze jako pocta pro zakládající stát Mezinárodní volejbalové federace. Souboru Slováka Rovného se doma nadmíru dařilo. Československo zdolalo Francii, Nizozemsko, Maďarsko, Polsko i Rumunsko jasně 3:0, ale z duelu se SSSR (0:3) odcházely reprezentantky skleslé a pouze stříbrné.

O rok později si čs. tým v bulharské metropoli o příčku pohoršil, na ME 1951 do Paříže už však necestoval vůbec. Následný přechod na čtyřletý cyklus přišel svěřenkyním trenéra Máchy vhod, takže do Bukurešti v roce 1955 přijela sehraná ČSR ve velké formě.

Družstvo v sestavě Holá, Křížová, Kučerová, Lútočková, Matalíková, Nečasová, Neugebauerová, Šindelářová, Štaudová, Štulcová, Technovská, Valášková porazilo Bulharsko, Polsko i SSSR 3:2, Maďarky a Rumunky prohrály jasně 0:3, což v konečném zúčtování značilo jediné: neporažené Československo se stalo poprvé a dosud naposledy přeborníkem Evropy.

Na ME 1958 v Praze si Češky opět pověsily kolem krku stříbrné plakety, když se jim osudnou stala bitva se "sovětskou mašinou" (2:3). Zatímco šampionátem 1963 procházela ČSSR se střídavými úspěchy (5. místo), o čtyři léta později zažila jen dvě prohry a tedy i bronzovou radost.

Na osmém ME 1971 si české ženy o stupínek polepšily, ale pocit absolutního štěstí jim zase zkazily sovětské hráčky.

Reprezentace, tolik zvyklá na medailové vavříny, se v dalším období (1975-85) musela smířit s ústupem ze slávy. Historicky sedmou medailí pro Československo tak byla až bronzová z Belgie

1987. Posledním společným úspěchem Čechů a Slováků se stal překvapivý titul vicemistryň Evropy 1993 z Brna, o nějž se už ale zasadila dvanáctka výhradně českých hráček, vybraných trenéry Milanem Kafkou a Pavlem Řeřábkem. Kapitánka Lucie Václavíková si odnesla cenu pro nejvšestrannější hráčku turnaje.

Samostatná ČR se zúčastnila ME zatím jen třikrát. Při své premiéře na XIX. šampionátu v roce 1995 pohořela, jedinkrát zvítězila a padla mezi poslední čtyři týmy turnaje.

Při repríze brněnského ME (Řekové pořadatelství pro rok 1997 odvolali) se Češkám znovu dařilo a na jubilejním šampionátu zaostaly jen za Ruskem a Chorvatskem. Po kvalifikačním krachu se ČR teprve podruhé v historii na mistrovství v roce 1999 nedostala, předloni byla devátá.

Historickým statistikám šampionátu bezkonkurenčně kralují hráčky z Ruska, respektive bývalého Sovětského svazu. Na dvaadvaceti konaných ME získaly sedmnáctkrát zlato, pět stříbrných trofejí a jednou, při svém nejhorším vystoupení v roce 1995, braly "jen" bronz.

Přehled medailistů ME žen ve volejbalu a umístění českého (čs.) týmu
1949 (ČSR): 1. SSSR, 2. Československo, 3. Polsko
1950 (Bulharsko): 1. SSSR, 2. Polsko, 3. Československo
1951 (Francie): 1. SSSR, 2. Polsko, 3. Jugoslávie
1955 (Rumunsko): 1. Československo, 2. SSSR, 3. Polsko
1958 (ČSR): 1. SSSR, 2. Československo, 3. Polsko
1963 (Rumunsko): 1. SSSR, 2. Polsko, 3. Rumunsko, ...5. Československo
1967 (Turecko): 1. SSSR, 2. Polsko, 3. Československo
1971 (Polsko): 1. SSSR, 2. Československo, 3. Polsko
1975 (Jugoslávie): 1. SSSR, 2. Maďarsko, 3. NDR, ...5. Československo
1977 (Finsko): 1. SSSR, 2. NDR, 3. Maďarsko, ...5. Československo
1979 (Francie): 1. SSSR, 2. NDR, 3. Bulharsko, ...7. Československo
1981 (Bulharsko): 1. Bulharsko, 2. SSSR, 3. Maďarsko, ...6. Československo
1983 (NDR): 1. NDR, 2. SSSR, 3. Maďarsko, ...8. Československo
1985 (Nizozemsko): 1. SSSR, 2. NDR, 3. Nizozemsko, ...4. Československo
1987 (Belgie): 1. NDR, 2. SSSR, 3. Československo
1989 (SRN): 1. SSSR, 2. NDR, 3. Itálie, ...5. Československo
1991 (Itálie): 1. SSSR, 2. Nizozemsko, 3. Maďarsko, ...5. Československo
1993 (ČR): 1. Rusko, 2. Česká a Slovenská rep., 3. Ukrajina
1995 (Nizozemsko): 1. Nizozemsko, 2. Chorvatsko, 3. Rusko, ...9.-12. ČR 
1997 (ČR): 1. Rusko, 2. Chorvatsko, 3. Česká republika
1999 (Itálie): 1. Rusko, 2. Chorvatsko, 3. Itálie
2001 (Bulharsko): 1. Rusko, 2. Itálie, 3. Bulharsko, ...9. Československo

Historická medailová bilance ME
(zlato-stříbro-bronz)
  1. Rusko (SSSR) 17-4-1
  2. Německo (NDR) 2-4-1
  3. Česká republika (Československo) 1-4-4
  4. Nizozemsko 1-1-1
  5. Bulharsko 1-0-2
  6. Polsko 0-4-4
  7. Chorvatsko 0-3-0
  8. Maďarsko 0-1-4
  9. Itálie 0-1-2
10. Srbsko a Černá Hora (Jugoslávie) 0-0-1
      Rumunsko 0-0-1

,

Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž