"Přály jsme si dostat se do šestky, ale o medaili se nám ani nesnilo," usmála se Tereza Tobiášová.
Obě mají tři děti. Nováková šla do šampionátu necelý půl rok po porodu. A je z toho stříbro.
"Mezi námi a ostatními holkami je určitě rozdíl ve fyzické kondici, ale volejbal se nezapomíná, do míče dokážu plácnout pořád stejně," podotkla Soňa Nováková, která už má deset mistrovských titulů, polovinu všech, které se dosud v Česku udělovaly. Tobiášová získala dva.
Nováková vyhrála hned první domácí šampionát v roce 1994. To se zrovna narodila Patrizia Missottenová, která v Opavě spolu s Hanou Skalníkovou skončila třetí. A třeba Hana Třešňáková, s Michaelou Vorlovou čtvrtá, ještě nebyla ani na světě.
"To, že jsme mezi tak mladými holkami, je pro nás jen dobře. A hlavně nás to pořád baví," usmála se letos osmatřicetiletá Nováková. "A snažíme se udržet si figuru a fyzičku," dodala o rok starší Tobiášová.
Leč připouštějí, že s kondicí to je těžké. "Pokud máme odehrát čtyři pět zápasů za den, tak je to už vážně moc," řekla Tobiášová.
Soňa Nováková vybírá útok soupeřek.
"Když jsem se po porodu vracela na písek, nemohla jsem ani zasmečovat, vůbec mi to nešlo, než jsem rozhýbala rameno, nohy mě neposlouchaly," připomněla Nováková svůj návrat dva a půl měsíce po porodu. "Ale děti jsou radost a člověk s nimi přijde na jiné myšlenky."
Společně letos odehrály tři turnaje. "A docela jsme se trápily, ani jsme nijak netrénovaly, takže hrát na šampionátu v Opavě byl risk," podotkla Tobiášová. Ale vyšel úžasně. Znovu bojovaly o titul.
Jak se zdá, obě úspěšné někdejší reprezentantky si jen tak odskočí porodit dítě a hned se zase vracejí na písek. "My už ale s dětmi končíme, teď budeme znovu hrát, ale hlavně v Česku a pro radost," usmála se Tobiášová.
