Česko - Ázerbájdžán: Táňa Krempaská

Česko - Ázerbájdžán: Táňa Krempaská | foto: cev.lu

Hráčky mě podrazily, štve Krempaskou. U volejbalové reprezentace chce zůstat

  • 53
Po evropském šampionátu volejbalistek byla Táňa Krempaská hodně zklamaná. Teď do jejího hlasu přibylo naštvání. Všech dvanáct hráček české reprezentace odmítá národní dres, pokud by je dál měla vést Krempaská. Ona však o jejich iniciativě nevěděla. "Já jsem žádný dopis nedostala. Nikdo mi nic neřekl," zapřísahá se.

"Já jsem se o tom dopisu dozvěděla, až když jste mi volali. Do té doby jsem o tom neměla ani potuchy. Po šampionátu jsme se rozloučily jako slušní lidé. Jako v uvozovkách kamarádi," dodává Krempaská k hráčské petici, o která v úterý informoval server iDNES.cz.

Dvanáctka českých volejbalistek přitom měla podle slov jedné z nich - Anny Kallistové - svůj požadavek zaslala vedení Českého volejbalového svazu i trenérce samotné.

Vzpoura volejbalistek. Kvůli trenérce hrozí dvanáct reprezentantek odchodem

"Teď bych se asi měla bránit, Měla bych jim to vracet. Ale já tu špinavost nebudu dělat, protože si myslím, že to není důstojné," říká Krempaská v rozhovoru pro iDNES.cz.

Opravdu jste dosud nevěděla nic o tom, že k vám hráčky mají výhrady?
Teď tvrdí, že mi to řekly, ale nikdo mi to povědět nedokázal. Bylo by to od nich určitě férovější. Tohle je z jejich strany slabošství. Mohly jsme si to vyříkat. Je férové to člověku říct do očí. To neudělaly. Udělaly podpásovku, svým způsobem podraz. Tohleto obvinění si líbit nenechám. To mě uráží. Ale stejným způsobem jednat nebudu.

Měla jste už během šampionátu nějaké náznaky, že vás hráčky trenérsky neuznávají?
To právě vůbec ne. Právě proto, když jsem se dozvěděla, že by něco takového mohlo být, tak mě to zarazilo.

 Hráčky vám v petici vyčítají nedostatek mezinárodních zkušeností.
Některé věci, které tam jsou, mě uráží. Nemám sice takové zkušenosti jako někteří jiní trenéři, Každý jsme nějaký. Ale něco málo jsem přece jenom dosáhla.

Také tvrdí, že jste je na velký turnaj nikdy nedokázala připravit.
Měly jsme kondičního trenéra Michala Pogányho. Příprava proběhla na velmi vysoké úrovni. Byl to jiný způsob, ale dostal mojí důvěru. A zase byly od některých připomínky. My jsme před kvalifikací pětkrát prohrály s Německem. Pak se řešilo, že se špatně trénuje, že se dělá špatně to a to. Pak se postoupilo z kvalifikace na mistrovství světa a na tohle všechno se zapomnělo.

Také vás kritizují za to, že nedovedete koučovat zápas. Jak se k tomuto jejich názoru stavíte?
Splnili jsme cíl v podobě postupu ze skupiny. Proti Ázerbájdžánu to už bylo i o koučování, nejenom o hraní. Když se dostaneme s Italkami do koncovky, to už dokazuje, že družstvo něco umí. V koncovce jsou u toho bohužel i ty hráčky.

Co se změnilo mezi srpnovou kvalifikací na mistrovství světa, kdy jste hovořila o týmovém duchu, a koncem září, kdy se konal evropský šampionát?
Já si myslím, že nám chyběla Katka Bucková. Která má profesionální přístup a neřeší, co se dělá na tréninku a v zápasech. Po kvalifikaci na mistrovství světa jsem si myslela, že jsme nějaký úspěch konečně dosáhli jako celý kolektiv. Realizační tým s hráčkami. Na Evropu jsem jela s tím, že je mezi námi vzájemná důvěra. O to je moje zklamání větší.

Neuvažovala jste, že se po kritice od hráček už nebudete ucházet o pozici reprezentační trenérky?
Řeknu vám to takto: Člověk přemýšlí nad tím, jestli do toho znovu jít. Máme tu pěkný příklad v mužském volejbale, kdy před Evropou odstoupil pan Haník. Pokud dostanu důvěru od svazu, protože jsem pro český volejbal nějaké výsledky udělala, tak budu přemýšlet, jestli ji přijmu. Pokud důvěru nedostanu, je to jasné. Samozřejmě vznikla tu nedůvěra trenéra vůči hráčkám. To by se muselo řešit.

Podle vašeho názoru - měly by být hráčky, které se takto postavily proti trenérce, nominovány v dalších letech do národního týmu?
To je přesně ono. S takovýma mladýma hráčkama, které ještě nic nedokázaly, by se mělo něco udělat. Protože když to napíšou na jednoho trenéra, kde je záruka, že to za rok nenapíšou na jiného. Podívejte se, jak to vypadalo u mužů. Byl tu Argentinec Velasco, Francouz Tillie. Byl tu ten, onen a furt se to měnilo, protože hráči si kladli podmínky.

Existuje pro ně nějaká cesta zpátky?
Myslíte, že by napsaly omluvný dopis? To neudělají.

Nehrozí, že se společně s dvanáctkou reprezentantek proti vám postaví i další hráčky?
To se stát může. Teď si budou jedna druhé mailovat, Je to možné. Samozřejmě, já si myslím, že to jsou emoce. Že ty hráčky si všechno proberou. Ne spolu, ale každá zvlášť, a jsou rozumné, tak pochopí, že tato cesta nikam nevede.

Obdržela jste nějakou reakci ze strany svazového vedení poté, co byl zveřejněn rozhovor o hráčské petici?
Ne, žádnou jsem nedostala. Akorát vím, že ve čtvrtek je zasedání správní rady, na které máme hodnocení výsledků mužské i ženské reprezentace na mistrovství Evropy. Tam budeme další věci řešit.

Ze slov trenérky Táni Krempaské

"Kdybychom porazily Slovensko, Německo, nebo Turecko, tak ten dopis není. Mohl přijít před rokem, před dvěma. Přišel proto, že jsem řekla, že nebyl kolektiv? Tak teď se ten kolektiv brání tím, že na mě háže špínu. Je to smutné, ale je to slabošství."

"Já jsem do toho kolektivu viděla hodně. Spousta věcí se ke mě donesla. Ale kolektiv se musí ukázat hlavně na hřišti. Bohužel ty, které nehrály, házely špínu na ty, které hrály. Tohle si ony vůbec neuvědomují. Furt jsem jim zdůrazňovala, že družstvo dělá dvanáct hráček, ne šest. Ale některé se s tím vyrovnat nedokázaly."

"Bohužel jsou tam hráčky, které stále něco řeší. Jsou to ale jenom některé. Ale u nás je problém ten, že nemáme jako v Polsku nebo v Itálii 25 vyrovnaných hráček, konkurence tu chybí. Takže trenér, ať už to bude kdokoli, má strašně malý výběr."

"Trénovat ženské družstvo je velice obtížné, ale pokud dovolíme, aby hráčky diktovaly podmínky a myslely si, že bez nich to nepůjde. Tak je to špatné. Kam by takový kolektiv vedl? Ale to není jen ve volejbale, to je u nás i v jiných kolektivních sportech. Já ale nevěřím, že je to tak i v jiných zemích."

"Potvrdilo se mi to, že se změnilo myšlení hráček, které jsou v zahraničí. Myslí si, že už jsou hvězdy. Ale vůbec ne. Některé ve volejbale nic nedokázaly. "

"Abych připravila půdu pro dalšího trenéra ženského volejbalu, s těmito hráčkami by se mělo něco dělat. Protože to neudělalo dvanáct najednou. To z někoho vyšlo. Dejte si otázku sám, z koho to mohlo vyjít. Z těch úspěšných, anebo z těch, které měly na Evropě problém s vlastním výkonem. "

"Nejbolestivější stránkou u nás je teď smečařka. Jestli se na ME dostane smečařka, která si myslí, že do týmu patří a že má na víc, je to její problém. Ale když se podíváte na statistiky, tak všichni vidí, že taková hráčka na ME vůbec nemusí být. Problém je, že, že se mladé hráčky dostaly do základní sestavy."

"Mou jedinou chybou bylo, že jsem si myslela, že mám tým inteligentních, profesionálních hráček, které akceptují rozhodnutí realizačního týmu. To znamená včetně mého asistenta. Ať už to byl Ondřej Marek, anebo Kamil Tuček. Měla jsem dojem, že hráčky konečně pochopily, že tato cesta někam vede. Ale tato cesta je od těch hráček nedůstojná."



Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž