S Duklou jste získal dva tituly, v roce 2001 a vloni. Jak byste je srovnal?
Při tom prvním jsem to odehrál já, protože Lukáš Ticháček byl ještě hodně mladý. Vloni zase ležela celá tíha jenom na něm, protože já jsem pořád marodil. Letos jsem toho zatím odehrál víc já, ale neleží to jen na mně. Ve finále můžeme kdykoli zaskočit jeden za druhého a to je pro tým hodně důležité.
V čem vidíte největší sílu volejbalistů Odolena Vody?
Především na servisu. Pořád do toho mlátí, ale to se může obrátit v jejich slabinu. Hodně ho riskují za každou cenu a když jim to nepůjde, mohou naopak dostat soupeře nahoru. A také že budou po titulu po loňsku hodně hladoví, navíc na zlato čekají už strašně dlouho.
Před rokem jste nad Odolena Vodou vyhráli 3:1 na zápasy, když byla velkým favoritem...
Neřekl bych, že byla Odolka favoritem. Bylo to stejně, jako to bude letos - padesát na padesát. Jaká forma přijde na ten který zápas.
Rozdíl je ten, že vloni jste začínali dvakrát venku, nyní doma.
I když, nevím, jestli je to výhoda. Doma budeme pod tlakem, měli bychom dvakrát vyhrát. Ty první zápasy jsou vždycky takové zvláštní. Je to nervózní, týmy se oťukávají, může se stát cokoliv. Samozřejmě, když dokonale využijeme domácího prostředí, bude pak naopak Odolka doma pod velikým tlakem.
Máte za sebou vzhledem k účasti v Lize mistrů náročnou sezonu, věřili jste vůbec v účast ve finále?
Byl to náš základní cíl, teď ještě obhájit titul. Hlavně jsme si říkali, aby to nebyl podobný průšvih, jako po titulu v roce 2001.
Bylo pro vás asi důležité, že jste vyhráli základní část a měli pak volno před semifinále a také, že jste vyřadili Příbram rychle ve třech zápasech.
Pomohlo nám to. Ke konci základní části už jsme po tom kolotoči zápasů mleli z posledního. Sil teď máme zase dost.
Už jste v liberecké Dukle sedm let, nechystáte se po sezoně do zahraničí?
Mám opravdu představu, že bych šel ven. Nějaké náznaky už byly, ale řešit to budu až po finále, na to se teď musím hlavně soustředit.
Při tom prvním jsem to odehrál já, protože Lukáš Ticháček byl ještě hodně mladý. Vloni zase ležela celá tíha jenom na něm, protože já jsem pořád marodil. Letos jsem toho zatím odehrál víc já, ale neleží to jen na mně. Ve finále můžeme kdykoli zaskočit jeden za druhého a to je pro tým hodně důležité.
V čem vidíte největší sílu volejbalistů Odolena Vody?
Především na servisu. Pořád do toho mlátí, ale to se může obrátit v jejich slabinu. Hodně ho riskují za každou cenu a když jim to nepůjde, mohou naopak dostat soupeře nahoru. A také že budou po titulu po loňsku hodně hladoví, navíc na zlato čekají už strašně dlouho.
Před rokem jste nad Odolena Vodou vyhráli 3:1 na zápasy, když byla velkým favoritem...
Neřekl bych, že byla Odolka favoritem. Bylo to stejně, jako to bude letos - padesát na padesát. Jaká forma přijde na ten který zápas.
|
I když, nevím, jestli je to výhoda. Doma budeme pod tlakem, měli bychom dvakrát vyhrát. Ty první zápasy jsou vždycky takové zvláštní. Je to nervózní, týmy se oťukávají, může se stát cokoliv. Samozřejmě, když dokonale využijeme domácího prostředí, bude pak naopak Odolka doma pod velikým tlakem.
Máte za sebou vzhledem k účasti v Lize mistrů náročnou sezonu, věřili jste vůbec v účast ve finále?
Byl to náš základní cíl, teď ještě obhájit titul. Hlavně jsme si říkali, aby to nebyl podobný průšvih, jako po titulu v roce 2001.
Bylo pro vás asi důležité, že jste vyhráli základní část a měli pak volno před semifinále a také, že jste vyřadili Příbram rychle ve třech zápasech.
Pomohlo nám to. Ke konci základní části už jsme po tom kolotoči zápasů mleli z posledního. Sil teď máme zase dost.
Už jste v liberecké Dukle sedm let, nechystáte se po sezoně do zahraničí?
Mám opravdu představu, že bych šel ven. Nějaké náznaky už byly, ale řešit to budu až po finále, na to se teď musím hlavně soustředit.
