Mizerné podání, nejistota v důležitých momentech, zcela chybějící agresivita a nápad ve výměnách, tak se prezentoval hráč, který 286 týdnů vévodil světovému žebříčku. Sampras bloumal po kurtu a nebyl schopen s Gaudenzim, devětašedesátým hráčem pořadí ATP, cokoli efektivního provést. Pouhé posílání míčků na druhou stranu sítě nemohlo hráče Samprasova typu přivést k úspěchu. Místo toho se vyhlášený kliďas vztekal.
Po utkání si hráč připadal snad ještě o dvacet let starší, než na svou třicítku. "Jak pomalu stárnete a grandslamy vám utíkají mezi prsty, je stále těžší se s tím pocitem vyrovnat," přemítal o svých pocitech. "Je to něco jiného, než když je vám dvacet a máte možnost hrát takové turnaje ještě deset let. Jakmile jeden uteče, musíte čekat zase další rok, abyste to mohli zkusit zase." Nepříliš optimistická slova.
Letos je Samprasova bilance 15:13, takový rok ještě nezažil. Vyhrát turnaj je pro něj snad nepřekonatelný problém; Finále ještě uhraje, ale pak nedokáže rozhodnout. Postupně zjišťuje, jaké to je cítit nervozitu a obrovskou odpovědnost. Stále častěji se ozývají hlasy, že by měl skončit a nekazit si tak famózní kariéru. To na sebevědomí nepřidá. "Když jste světová jednička, vítězství přicházejí sama. Jakmile ale vaše dominance skončí a je třeba se probíjet sezonou, těžko čekat, že přijedete do Paříže a vyhrajete turnaj," uznává.
 Pete Sampras zdraví diváky v Key Biscane po své překvapivé prohře ve 3. kole s Chilanem Gonzalezem. |
