"Musí to být neuvěřitelný pocit, když stojíte na pódiu a sto tisíc lidí poslouchá písničku, kterou jste složili," řekl šestý nejlepší hráč světa. "To by bylo snad ještě lepší než hrát tenis, i když jsem to sám nikdy nezažil."
Hudbu poslouchá často, patří mezi jeho největší záliby. Když měl předevčírem v Londýně vysypat své tři nejoblíbenější kapely, jmenoval U2, Foo Fighters a Silversun Pickups. Nedávno v Praze vyrazil s přítelkyní Ester a daviscupovým parťákem Štěpánkem na koncert vzkříšené skupiny Lucie.
Svérázná vizáž hokejisty Jaromíra Jágra při letošním Stanley Cupu (licousy propojené s knírem) mu připomněla Lemmyho Kilmistera, frontmana metalové bandy Motörhead. Své nálady na internetu často ilustruje různými hudebními klipy. Ke Dni matek například vyvěsil na internet skladbu Mama od Genesis.
"Ale nechtějte po mně, abych zpíval," odpovídal ve Wimbledonu s úsměvem na žádost zahraniční reportérky. "Nezpívám, fakt ne." 27letý Berdych se zvolna zbavuje nálepky nudného a často zamračeného patrona, která ho provází hlavně v cizině. Povahou je však sólista, který odhodlaně jde za svým úspěchem.
"Tenista by se neměl za nic schovávat," tvrdí. "Kdo tohle v sobě nemá, ať jde hrát fotbal. Když prohraju, je to moje věc. Ale když vyhraju, vím zase, že je to jenom moje zásluha. Každý si přece může svobodně vybrat, co chce dělat."
Taky proto se protlouká za uznáním s raketou, ve volném čase vyráží na golf a vábí ho představa, jak se proměňuje v rockovou hvězdu.
