Co vypadá tragicky na první pohled, dostane snad ještě tmavší odstín při pohledu na jména hráčů, kteří se na vyčištění turnajového pavouka od českých tenistů postarali. Snad jedině Martin Damm proti Ivaniševičovi a Jiří Vaněk s El Aynaouim měli vysloveně těžký los. Ostatní si rozhodně nemohli stěžovat, že dostali těžkého soupeře.
Kvarteto žen bylo alespoň podle poměrného hodnocení úspěšnější, do 2. kola prošla polovina. Je ale důvodem k oslavám, když Bedáňová porazí Slovinku Pučekovou a Hrdličková Asagoeovou z Japonska? Pokud ano, pak je to s českým tenisem opravdu zlé a patří na periferii.
Chládková po prohře s Lucemburčankou Kremerovou nemohla uvěřit svému výkonu. "Je to pro mě zlý sen. Nehrála jsem vůbec dobře, výkon totálně špatný," sypala si popel na hlavu. Ten zlý sen však nesnila sama. Adriana Gerši proti Marrerové nepředvedla o nic víc. Ve 2. kole Hrdličková vysloveně nepropadla, ale zápas s Malejevovou měla vyhrát. I hráčka kvalit Dáji Bedáňové si jistě vybere slabší den, ovšem prohra je prohra, a tedy další - a dodejme největší - zklamání.
U mužů byla probírka ještě dokonalejší. Bylo to utrpení sledovat, jak jeden za druhým dotápali tři muži do pátého setu a pak všichni odešli z kurtu se svěšenou hlavou. Vítr, křeče, mentalita, vyjmenovávali příčiny. Matematickou řečí: Čitatel je hráč, za jmenovatele dosadíme zmíněné příčiny porážek a vyjde - další propadák. Dvojnásobná škoda, když Vacek i Ulihrach vedli ve svých zápasech už 2:0 na sety.
Tenisová sezona je teprve na začátku a nemá smysl dělat nad ní kříž po prvním velkém turnaji. Co však musí trápit je skutečnost, že už nelze spoléhat skutečně na nic. Vypadne-li po dvou kolech jedenáct hráčů se srovnatelně kvalitními soupeři a neprojde-li kvalifikací další tucet, dojdeme k zajímavému shrnutí působení českých tenistů na Australian Open: Jediné, co se skutečně povedlo je popření zákonů pravděpodobnosti.
