Paříž (Od našeho zpravodaje) -
Tři nejvýše postavené české tenistky na světovém žebříčku se po výbuchu v prvním kole Roland Garros shodly: „Hurá, antuka je konečně za námi, těšíme se na trávu.“ Těžko se Barboře Krejčíkové, Petře Kvitové a Karolíně Plíškové divit, když v Paříži za poslední dva roky urvaly dohromady jen dvě výhry.
Letos se ze čtrnácti našinců v hlavní soutěži prokousala dál než do druhé rundy jenKarolína Muchová. A nezastavila se ani v kole třetím, v němž v pátek deklasovala Rumunku Irinu-Camelii Beguovou 6:3 a 6:2.
Platí za světlou výjimku v řadách tuzemských tenistů, kteří přitom na oranžovém povrchu vyrůstají, a tak by jeho záludnosti měli mít zakořeněné hluboko ve výpletech raket. Jenže výsledky tomu neodpovídají. I loni v Paříži vydržela nejdéle Muchová, jež dohrála ve třetím kole. Zbylých deset krajanů hledalo termín zpátečního letu až příliš brzy.
Proč to tedy v posledních dvou letech na Roland Garros tak skřípe? Co pak mají říkat třeba Američané, naopak odkojení na betonu?
„Ani nevím, jestli je lepší trénovat na antuku, nebo hrát zbylých devět měsíců dobře na betonu.“
Barbora Krejčíková
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
