Může tedy za vaši porážku?
Těžko říct, jak moc. Každopádně jsem kvůli němu v Melbourne týden netrénovala, to není ideální. Pořád jsem zkoušela jiné tejpy. Ten poslední byl dobrý. Mohla jsem servírovat i hrát. Ale pořád jsem se do toho nemohla pořádně opřít z bekhendové strany. A cítila jsem bolest i při běhu.
Hrála byste, kdyby nešlo o grandslam?
Asi ne.
Věděla jste už ráno, že je zle?
Nikdy nejdu do zápasu prohrát. Říkala jsem si, že mám docela dobrý los. Že i když nebudu na kurtu stoprocentní, můžu nakonec Castanovou porazit. Bohužel to nešlo.
Ještě v neděli jste říkala, že sval cítíte, ale jste optimistka.
Určitě, vypadalo to nadějně. I od doktora jsem slyšela, že to bude možné zařídit tak, abych byla schopná hry. Ale pak to přijde, jste na kurtu. Víte, že jste týden nehrál. A taky je to první kolo, takže jste nervózní. Sešlo se to prostě všechno dohromady.
A tím to pro mě skončilo.
Přesná diagnóza je natažený sval?
Oni tady nerozeznávají natažený nebo natržený sval. Všechno označují pomocí stupňů. Já mám natržení stupně jedna. Což je v překladu vlastně natažení. Malá trhlinka.
Bolí vás to i mimo hru?
To ne. Já i s tímhle mohla hrát. Ale člověk na kurtu není stoprocentní. Taky se bojíte, abyste si to víc nenatrhnul, a pak s tím dva měsíce neležel v posteli.
Dá se vaše zklamání vyjádřit slovy?
Je obrovské. Je hodinu po zápase a já mám chuť vystřelit hned domů.
Vaši kariéru stíhají pravidelná zranění. Jde na vás z toho frustrace?
Jasně, že jde. Jenže něčemu takovému se nedá nijak zabránit. Cvičím. Dělám všechno, co mám. A stejně se mi přihodí taková věc.
Do zápasu jste šla s novým, kratším účesem. Doufala jste, že vám přinese štěstí?
Ani ne. Ale dlouhé vlasy už byly nuda, tak jsem si je nechala ostříhat.
Sluší vám to.
Děkuju. Aspoň něco. Možná bych měla jít dohola, pro odreagování.
 Lucie Šafářová nestačila v 1. kole Australian Open překvapivě na Kolumbijku Castaňovou. |
