Nadávala, vztekala se, zkazila večer vítězce finále Naomi Osakaové, která ji odmalička obdivovala, což marně doháněla objetím a řečmi při závěrečném ceremoniálu.
Ve středu v Melbourne provedla přesný opak. Prohrála čtvrtfinále Australian Open s Karolínou Plíškovou, třebaže ve třetím setu vedla 5:1 a 40–30 a dohromady promarnila čtyři mečboly. A místo svádění svého selhání na verdikt rozhodčího či zranění, jen velebila kurážný výkon sokyně, která ji obrala o naději na získání rekordního 24. grandslamového titulu.
Mohla strhnout veškerou pozornost na sebe. Na smůlu, jež postihla ji – modlu, kultovní postavu a bojovnici za práva žen a afroamerické menšiny v USA.
Mohla vzbudit lítost ve svých příznivcích i v médiích.
Mohla zlehčit vítězství Češky, jež by se za jiných okolností klidila do šatny po výsledku 6:4, 4:6, 1:6, zatímco by Serena W. na dvorci rozdávala další líbezný rozhovor o svém odkazu či roztomilé dcerce. Hned první otázka amerických reportérů na tiskovce mířila na její kotník, který si zvrtla při první příležitosti na ukončení partie.
„Vypadá fajn, uvidíme zítra.“ Aha...
Plíšková končí v semifináleČtvrteční zpravodajství |
Tak co se přihodilo za stavu 5:1? „Karolína začala hrát famózně. Byla odvážná, trefovala lajny. Beru to jako poučení: Až příště budu takhle blízko vítězství, půjdu do toho po hlavě jako ona.“
Jistě lze namítnout, že se Williamsová pouze držela tenisového bontonu. Je nepsaným pravidlem, že poražení po utkání na veřejnosti nefňukají, a dokonce zatajují zdravotní potíže, aby nesnížili zásluhy vítězů, aby jim nekradli slávu a dobrý pocit.
Jestliže si však „Serenátorka“ slízla obří porci kritiky za newyorskou ztrátu sebekontroly a hysterii (případně za některé další minulé neurvalé výstupy), tentokrát by měla zaznít její obhajoba.
Zaslouží si ji tím spíš, že zrovna vůči Plíškové se slušně zachovala už podruhé.
Na US Open 2016 potetovaná ranařka s dlouhatánskýma nohama vyřadila nejprve její sestru Venus a poté i ji. A zatímco její kouč Patrick Mouratoglou stranou vyprávěl o jejích problémech s kolenem, ona na své tiskové konferenci o zranění ani nemukla.
V Melbourne si tentokrát nestěžovala ani na chybu nohou zahlášenou při servisu v klíčové chvíli, která její fanoušky notně pobouřila.
„Hodně to pro mě znamená,“ prohlásila v české části tiskovky Plíšková, jež jinak nemá potřebu Američance pochlebovat. „Pořád se od ní mám co učit – nejenom na kurtu, ale třeba i v chování mimo něj. Zase u mě stoupla o něco výš.“ Vítězka se, jak je jejím dobrým zvykem, soustředila hlavně na sebe, ale příčinu epochálního obratu ve skóre tušila spíš v rivalčině polevení v koncentraci.
Její trenérky Rennae Stubbsová a Conchita Martinezová si ovšem všimly, že se Williamsová po karambolu tolik nevypínala nahoru při servisu a že v některých výměnách zbytečně spěchala. „Ale takové nepříjemnosti jsou součástí tenisu,“ řekla Martinezová.
Serena WilliamsováPřipomenutí aféry na US Open 2018 |
„Kája se zase před utkáním probudila s bolavým kolenem,“ přisadila si Stubbsová. „Musíte s tou mrzutostí pracovat jako profesionál.“
A právě to udělala Williamsová, jež ani nepožádala o ošetření, když viděla, jak se nadějné skóre hroutí. Nesnížila se k taktickému úskoku.
Zasloužila si uznání zasvěcených. Přispěla k morálnímu zvelebení prostředí. A statut legendy si upevnila mnohem víc než svými útoky na sudího Carlose Ramose v New Yorku a nepodloženými výkřiky o sexismu.
Pět slavných českých výher nad císařovnou SerenouPokud by na vše aplikovala mód, který v její rodné Americe nazývají „bigger picture“, musela by si spokojeně pomyslet: „Ach, vy moje nebohé Češky!“ Jenže odstup, nadhled a zařazení věcí do kontextu je asi to poslední, co by momentálně Serena Williamsová chtěla dělat. Dost možná nejlepší tenistka dějin má proti soupeřkám z Česka pořád ohromující bilanci 48-5, jenže dvě porážky se zrodily za posledního půl roku. A především ta, kterou císařovně s raketou přivodila ve středu Karolína Plíšková, teď možná Williamsovou budí ze spaní jako sportovní noční můra. Od chvíle, kdy jako teenagerka 19. března 1998 zválcovala na turnaji v Key Biscayne 6:4, 6:0 Denisu Chládkovou, podstoupila Williamsová dalších 52 bitev s Češkami. To, že jen pětkrát podlehla, ještě umocňuje unikátní obrat Plíškové na Australian Open. Jak tedy všechny slavné české triumfy nad majitelkou 23 grandslamů vypadaly? Poprvé: sbohem, trůne! Kdo by čekal, že jako první uspěje zrovna Klára Koukalová. Serena hrála 6. dubna 2009 svůj 24. duel proti Češce a premiérově padla ve španělské Marbelle. „Po zápase jsem ani nespala,“ líčila Koukalová. A poražená kvůli tomu přišla o pozici světové jedničky, vystřídala ji Dinara Safinová. Podruhé: Kvitová v ráži. Ve španělské metropoli získala tři trofeje a mezi vrcholy madridských počinů Petry Kvitové patří duel vítězného ročníku 2015, kdy v semifinále smetla Serenu 6:2, 6:3. Přitom šlo o rok, v němž Američanka dobyla tři grandslamy! „Takhle jednoznačné jsem to nečekala,“ radovala se Kvitová. Williamsové skončila úžasná šňůra 29 výher za sebou. Potřetí: krádež v New Yorku. Karolína Plíšková byla tehdy teprve tenisovou učednicí na vzestupu, ale pro kariérní průlom si vybrala parádní kulisy. Na US Open 2016 dokráčela do finále poté, co odstranila z cesty rovnou obě sestry Williamsovy! „Zápas s Venus byl do té doby můj nejlepší v životě, taky jsem ho otočila z mečbolu. Proti Sereně mi pak nikdo nevěřil,“ vzpomínala nyní v Melbourne. V semifinále ji zdolala 6:2, 7:6, ale misi nedokončila úplně, neboť pak v boji o pohár podlehla Kerberové. Počtvrté: triumf „ve stínu“. Byl to rok, v němž Petra Kvitová vyhrála pět turnajů za úvodní polovinu sezony, ale také čtyřikrát pohořela na grandslamech, dále se řešila její nová, útlejší figura. A tak mač ze 13. srpna 2018 malinko zapadl: Kvitová na velké akci v Cincinnati v parádní přestřelce zdolala Serenu 6:3, 2:6, 6:3. „Tenhle zápas ji vyhecoval,“ vzpomínal i její trenér Jiří Vaněk. Šlo o jeden z nejlepších loňských výkonů Kvitové. Popáté: útěk kouzelnice. Stav 1:5 v rozhodující sadě. Čtyři odvrácené mečboly... Karolína Plíšková se včera vymotala z tenisové pasti a zdolala Serenu Williamsovou. To nikdy nezevšední. Ani napopáté. Miroslav Němý |
