Na Melbourne už zase pralo slunce, na betonových kurtech vytvořilo pořádnou výheň, v níž se Kvitové zvlášť těžce dýchá. Po bídném startu do sezony nemá nejpevnější sebevědomí. Tyto potíže i zkušenou soupeřku však nakonec zdolala.
Jak hodně byl ten postup vytrpěný?
První set byl v pořádku. Ve druhém jsem začala ztrácet dech. Přestala jsem hrát agresivně a ona se dostala do rytmu. Hrály jsme delší výměny a já začala lapat po dechu. Scházela mi síla. Věděla jsem, že tohle je cesta do pekla, že do toho musím jít agresivněji.
Jak si ceníte toho, že jste to ve třetím setu dokázala zlomit?
Hned první game byl hrozně důležitý, naštěstí jsem ho zvládla. Odskočila jsem a mohla být klidnější. Ten dech tam ale chvílemi nebyl, no.
V klíčových momentech jste oprášila vítězné údery jako dřív, že?
Bylo to fajn. Jsem ráda, že to ve mně ještě je. Doufám, že se to bude objevovat častěji.
Teď vás čeká Britka Robsonová. Co o ní víte?
Zatím jsem s ní nehrála. Je to levačka, takže rotace jsou opačné, což je nepříjemné. Na US Open hrála moc dobře, má talent. Hraje agresivně z obou stran.
Vašemu astmatu nesvědčí čtvrteční předpověď. Má být až 39 stupňů… Děsí vás to?
Já vím. Asi zažádám, abych hrála v noci. Ale vážně: Nemůžu dělat nic. Možná by bylo nejlepší, kdyby mě nasadili na první zápas. To ještě není takový pařák.
